Křižovatka je pryč, ale přízrak Stopařky dál bloumá nocí

Po delší době jsem si vyrazil na projížďku sólo. Na kruhovém objezdu u Vitějovic mi padla do oka socha, která v sobě na první pohled skrývá víc než jen kus umění. Je sice stará a neudržovaná, avšak nějakým zvláštním způsobem mě to k ní táhlo.

Do těchto končin jsem zabloudil poprvé - byla by škoda, kdybych si neudělal žádnou fotografii. Staré, značně poškozené schodiště na svém vrcholu skrývalo poselství, které má v dnešní době větší vážnost, než by se mohlo zdát.

Nepopírám, že se vás na tom místě dotkne kus historie. Ale mě zajímala ta obrovská socha. Vydal jsem se proto přímo do Vitějovic, abych se zeptal místních na pár informací. Nebylo tak těžké najít ve vsi hospodu. Vešel jsem dovnitř a objednal si jedno nealko pivo. K tomu balíček chipsů - jen tak na chuť.

Hostinské neušlo, že nejsem místní. Nesla mi objednávku a jen tak mimochodem se zeptala, kam mířím. Řekl jsem jí pravdu. Ta socha mě prostě zajímala. Nedala mi ani na chvíli pokoj.

Výčepní se rozhlédla po lokále. Když zjistila, že nikdo nepotřebuje obsloužit, přisedla si.

„Jo, Stopařka? A co chcete vědět? Je to jen nevkusná socha. Mělo to nějak připomínat mír nebo co. Vysoká je snad 15 metrů. Vyhozený peníze.“

„Stopařka?“ nechápal jsem. „Co to má společného s památkou míru, prosím vás?“

„Tady tomu nikdo jinak neřekne. Nejspíš kvůli tý holce, která tam na konci války umřela.“

Tohle mě začalo zajímat. Hostinská na chvíli odešla kamsi dozadu, ale já jsem začal okamžitě googlit.

Poslední zmínky o tom místě uváděly, že křižovatka byla přestavěná na kruhový objezd. To nebylo nic nového - vždyť jsem po něm jel. Než se tak ovšem stalo, měla původní křižovatka na svědomí celou řadu lidských životů.

Paní hostinská se vracela a opět si ke mně přisedla. Potvrdila mi, že ví nejméně o šesti smrtelných nehodách. Některé se staly přímo na křižovatce, jiné kousek opodál ve směru na Prachatice.

„Co ta dívka z války?“ ptal jsem se dychtivě. Nejdřív mi odpověděla, že to jsou jen takové lidové zkazky a povídačky, ale já na to rychle odvětil, že si to rád poslechnu.

Dívka údajně žila v Husinci. Měla tam se svým milým na večer domluvenou schůzku. Připozdívalo se, ale on se stále neobjevoval. Rozhodla se tedy, že mu půjde naproti a sejdou se někde v půli cesty.

Právě byla kousek od křižovatky na Vitějovice, když vtom za sebou zaslechla zvuk. Byla už tma. Ohlédla se, aby zjistila, co to je. Najednou přišla prudká rána a do ticha se prořízlo skřípění plechů.

Byl to její milý, který za ní pospíchal. Ve Vlachově Březí si od svého kamaráda vypůjčil motorku a spěchal za svou dívkou. Viděl ji až na poslední chvíli - nemohl střetu zabránit. Srazil ji a sám havaroval.

Zemřela na místě, on přežil. Netušila, že její milý přijede z opačné strany. Žil v Prachaticích. Od té doby si prý místní vypráví, že ji tam vídají. Jde po silnici, ale pak náhle zmizí. Jako by ostatním stále chtěla připomínat minulost. Někteří obyvatelé jsou přesvědčeni, že za ty smrtelné nehody může právě tento přízrak.

V době koronaviru někdo Stopařce nasadil roušku a podprsenku. Neví se, kdo to udělal. Jisté je, že ať to byl kdokoliv, rozhodně se uměl dobře skrýt. A musel mít opravdu výjimečné schopnosti, aby si ho nikdo nevšiml. Odkaz na fotky najdete dole ve zdrojích.

Nevím, co si mám myslet. Komu a proč by stálo za riziko lézt do 13metrové výšky? Jak je možné, že si toho nikdo nevšiml?

Nebo to snad znamená, že se Stopařka opravdu převléká sama?

Jisté je, že výstavba kruhového objezdu hodně lidem usnadnila život. A možná je i zachránila.

Jestli je legenda o tragické nehodě z konce války pravdivá, to už nechám na vás. Já osobně se tomuto místu budu po dlouhou dobu vyhýbat. Protože - co kdyby náhodou?

Výpověď místní hostinské

https://prachaticky.denik.cz/zpravy_region/stoparka-prevlek-pradlo-rouska-krizovatka.html

https://sochyamesta.cz/zaznam/11611