Článek
Každý z nás si pod pojmem bydlení představí něco jiného. Někdo by si chtěl postavit zcela nový bungalov na zelené louce, jiný sní o prostorném bytě v centru Prahy a dalším pro změnu stačí bydlení v pronájmu. Fantazii se meze nekladou.
Společným jmenovatelem pro vlastní bydlení je drahota. Pořídit si nemovitost zkrátka něco stojí a téměř vždycky je to víc, než si můžeme dovolit. Není divu, že se každý snaží najít co nejefektivnější způsob, jak dosáhnout kýženého cíle. Odložení vlastních rodičů do domovů pro seniory za účelem zisku vlastního pohodlí k těmto způsobům ale nepatří. Tomu se totiž říká hyenismus.
Varianta manipulace
Jsem přesvědčen, že všechny děti nejsou stejně „povedené“ a že převažují takoví jedinci, kteří se o sebe umí postarat sami. O nich však mluvit nebudu. Chci se zaměřit právě na ty méně schopné a nevděčné ratolesti, které mají neodbytný pocit, že mají na majetek rodičů automatický nárok. Pokud rodiče zemřou, pak jistě ano. Ale co když jsou stále aktivní a nechtějí umřít?
Pak musí nastoupit obratná manipulace. Děti přesvědčují své rodiče, že práce kolem domu už je pro ně vyčerpávající a bylo by nejlepší předat štafetu. Vždyť takhle si pořádně nemohou užít svá vnoučata.
Pro mnoho seniorů je vzájemná rodinná soudržnost a pohoda natolik důležitá, že se za krátký čas jednoduše podvolí a majetek převedou. Úkol splněn, děti mají dům. Jenže dědek s bábou tam pořád jsou a zabírají místo.
Zbývá vymyslet, jak je dostat do domova důchodců. Pokud při převodu nebylo zařízeno věcné břemeno na dožití, tak mají chudáci senioři problém a nejspíš budou muset odejít. Bohužel to někdy opravdu dopadá tak, že jim vlastní děti ukážou dveře.
Jestliže je nemovitost zatížena věcným břemenem, pak je situace pro dětičky přece jen složitější, nikoliv však neřešitelná. Stačí rodičům denně něco vytknout, vyhubovat za příliš hlasitou televizi a stěžovat si, že se kvůli nim vnoučata nemají kde učit. Takový psychický nátlak většinou nelze vydržet dlouho.
Varianta citového vydírání
Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde prakticky o totéž, není tomu tak. K manipulaci je zapotřebí jistá dávka inteligence a slovní obratnosti. Citové vydírání zase tolik inteligence nevyžaduje, ale použití této varianty je „vykoupeno“ menším procentem úspěšnosti.
Zatímco u manipulace se děti snaží vyvolat dojem, že vlastně všechno dělají pro rodiče z lásky a chtějí pro ně jen to nejlepší, citové vydírání dělá pravý opak. Všechno se svaluje právě na rodiče, přičemž primárním cílem je vyvolat pocit viny. Ukázat na druhého umí totiž každý.
Tak například: kdyby tolik nelpěli na majetku, mohli už dávno mít vnoučata. Nebo: kdybyste mě měli rádi, tak byste nedovolili abychom takhle živořili. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Dost často se používá i záměrné omezování vzájemného kontaktu. Aby se rodiče „chytili za nos“ a ptali se sami sebe, co udělali špatně.
Někdy dají dětem za pravdu a pak už vše jde podle scénáře, který jsem popsal výše.
Varianta neúspěchu
Seniorům, kteří se nenechají opít rohlíkem a své milované děti odešlou do patřičných mezí, opravdu fandím. Sám jsem před několika lety viděl, jak to může dopadnout. Co pamatuji, tak k našim sousedům chodily jen dvě návštěvy. Moje babička a sousedův synovec.
Za zhruba 15 let jsem tam nikoho jiného jít neviděl. Někdy v roce 2018 diagnostikovali sousedovi rakovinu a od té doby si návštěvy nestačily podávat kliku. Jezdily sem dcerušky a neteřinky, sem tam se objevili synové.
Navzdory vážnému zdravotnímu stavu si soused dal dvě a dvě dohromady a veškerý majetek ještě za života převedl synovci, který tam opravdu pravidelně chodil na kus řeči, přičemž nikdy nepřišel s prázdnou.
Zároveň si z návštěvy nikdy nic neodnášel. Mluvil jsem s ním nesčetněkrát, takže to vím zcela určitě.
Jakmile se to ziskuchtivé hyeny dozvěděly, rázem přestaly docházet. Nebylo proč, když ten zpropadený dědek všechno převedl na toho lempla, co je chodil vyžírat. Něco podobného jsem kdysi zaslechl na chodbě. Už tenkrát jsem si říkal: „Takhle se na vás musí!“
Co bych vzkázal seniorům?
Není toho moc, ale něco přece. Váš majetek je jen a jen váš a nikdo nemá právo rozhodovat o tom, jak s ním naložíte. Jestli ho převedete na charitu nebo ho prodáte a za utržené peníze začnete cestovat.
Hlavně se nenechte vydírat a zmanipulovat. Za rozhodnutí svých dospělých dětí žádnou zodpovědnost nemáte. Budou-li vám otevřeně hrozit, že neuvidíte vnoučata, rovnou jim na to odpovězte, že je v tom případě vydědíte nebo darujete své jmění někomu jinému.
Veškerou psanou komunikaci, kterou si můžete zálohovat, uchovejte. Abyste do ní mohli nahlédnout a připomenout si, jak s vámi chtějí vlastní děti zacházet jen proto, že jste jim automaticky a hned něco nepřepsali.
