Článek
Dáme kávec?
Jelikož už s kamarády nejsme nejmladší, potřebujeme si po nějaké době za řídítky maličko odfrknout - a ideálně k tomu něco dobrého zakousnout. Volbu místa pro odpočinek většinou vyhraje benzínka.
Kávu mívají dobrou, některé mají i zákusky a párky, sem tam se připojí nějaký další motorkář. Všichni poklábosíme a za chvíli jedeme dál. Stejně by tomu bylo i včera - kdyby nám osud nepřihrál do cesty skupinku dívek…
Hodně trapná situace
Zrovna jsme se u kávy radili, kam dál, když naši pozornost najednou upoutaly čtyři přijíždějící motorky. Chlapci hned zvědavě načuhovali a snažili se identifikovat nejen samotné stroje, ale i uhádnout, kdo je asi řídí.
Jaké překvapení, když všechny čtyři stroje řídily mladé slečny. Zaparkovaly kousek opodál a společně se vydaly pro občerstvení. Martin hned dostal nápad - přibereme je k sobě, můžou jet s námi.
Olda nadšeně souhlasil a já bych přísahal, že už si v duchu připravoval slavnostní řeč. Samozřejmě zakončenou nabídkou společné jízdy. Nutno dodat, že oba moji kamarádi jsou stále single, takže se tomu zase tolik nedivím.
Já už jsem několik let šťastně ženatý a pohled na zhruba pětadvacítky (byť pohledné) se mnou ani nehne. Ale když kluci chtěli, nechtěl jsem jim bránit. Dámy se právě vracely na místo, kde zaparkovaly a Olda neváhal.
„Čauky, krásky, nechcete ject s náma?“
Bylo mi z toho trapně, což jsem dal najevo povzdechem a vrtěním hlavy. Věděl jsem jistě, že se pánové budou chtít předvádět.
Přitom na první pohled vypadají jako rozumní chlapi. Jenže když single týpek uvidí hezkou holku…
To myslíte vážně?
Jsem si jistý, že ani přítomným dívkám nebyla nastalá situace příjemná. Bylo na nich vidět rozčarování, ale popasovaly se s ním na jedničku.
„Ne, díky. Nám bys nestačil,“ pronesla vysoká zrzka s copem. Zbylé tři se jen uculovaly. Olda se samozřejmě nechtěl nechat zahanbit a oponoval, že s rychlou jízdou problém opravdu nemá. Martin horlivě přitakával.
„Myslíte?“ ušklíbla se na ně zrzka. „Tak odtud na benzínku u Vacova.“
Kluci souhlasili a v duchu se těšili, jak jim ukážou záda. Já měl o dost střízlivější pohled. „To myslíte vážně, chlapi?“ zeptal jsem se jich udiveně. „Ty vás rozškubou jak noviny. Podívejte se, co řídí.“
Odbyli mě mávnutím ruky. Pomyslel jsem si, že když chtějí závodit, mají to mít. Já se toho zúčastnit nemínil, protože jsem dopředu věděl, jak tohle dopadne.
Yamaha R6, Honda CBR600RR, Kawasaki Z900 RS a Honda CB900F Hornet versus BMW GS 800 a Honda VFR 800.
Zdvořile jsem všem navrhl, že pojedu napřed a počkám na ně na místě. K mému návrhu se přidaly majitelky Kawasaki a Horneta. Vyrazili jsme a zbylé osazenstvo nechali ve Vlachově Březí.
Vzájemné smíření
Cesta nám uběhla za chvíli. Na Vacově se dá vcelku příjemně posedět, takže když jsme zaparkovali, došli jsme si všichni společně pro další kávu a sedli si ven do zastřešeného domečku. Holky byly opravdu super.
Společně jsme se bavili nad tím, jak celý závod asi dopadne. Na rozdíl od pánů jsem úplně nenuceně zjistil, jak se slečny jmenují - Katka a Magda.
Závodnicemi byly Iva s Růženou. Cítil jsem potřebu se za chlapy omluvit, ale ony je neřešily. Prý jsou jen další z řady neomalených cápků.
Za pár minut se krajinou prořízl ostrý zvuk rozdováděných čtyřválců. Za okamžik už nebylo pochyb - dámy moje společníky totálně rozsekaly a trvalo ještě několik dalších minut, než se vážení pánové ukázali.
Už jeli pomalu a zlehka, hlavy skloněné. Věděli, že dostali šíleně naloženo. Musím ale ocenit, že se zachovali čestně, holkám se omluvili a všichni si vzájemně potřásli rukama. Za pár okamžiků jsme osaměli.
Díval jsem se na jejich naštvané, zahanbené obličeje. Přestože to jsou moji kamarádi, přál jsem jim to. Dostali lekci, kterou si zasloužili. Když už celá situace na můj vkus trvala trochu dlouho, chopil jsem se role terapeuta.
Snažil jsem se jim vysvětlit, že už nemáme tolik času na každodenní jízdy. Že stroje těch holek byly o dvě třídy jinde, než jsou ty naše. Po půl hodině se mi konečně podařilo je přimět k úsměvu a mohli jsme zase v klidu pokračovat společně.
Pánové, jestli si někdy přečtete tento článek, mám tu pro vás vzkaz. Stačilo trochu víc soudnosti.
Mohli jsme s tou čtveřicí jet kamkoliv - byly to fajn holky. Vy jste nerespektovali základní slušnost a slízli jste za to bídu. Některé věci se opravdu ještě musíte naučit. Tak zase někdy a pokud možno bez přidaného testosteronu.
