Článek
Když jsem před několika lety začal opravdu aktivně jezdit na motorce, dostal jsem od své manželky přívěsek. Drobnost, řeklo by se. Jenže právě tento malý předmět mi jednou zachránil život.
Rituál před každou jízdou
Přestože si nijak zvlášť nepotrpím na dodržování rituálů, tento maličký kousek kovu pro mě má zvláštní význam. Neumím si představit, že bych kamkoliv vyrazil bez něj.
Odjezd z domova je pokaždé stejný - nastartovat, nasednout, promnout přívěsek mezi prsty a požádat Boha o návrat domů ve zdraví.
Je mi jedno, co si o tom myslí druzí - já vím jistě, že bez tohoto rituálu bych tady dnes nebyl. Co na tom, že jsem ani za jednu z těch situací nemohl? Výsledek by byl stejný.
Vyskočila odnikud
První skutečně nebezpečnou situaci jsem zažil asi před třemi lety. Okreska, z obou stran hustý les. Přestože jsem jel opatrně, něco mě stále nutilo ještě trochu zpomalit. Zrovna jsem najížděl do pravotočivé zatáčky, když najednou vyběhla z lesa srna.
Vůbec nebyla vidět, objevila se naprosto nečekaně. Naštěstí jsem ji minul. Až po chvíli, když se můj tep ustálil, jsem si uvědomil pravdivost vět, které jsou vypálené na přívěsku od manželky.
Jsem si jistý, že mi podvědomě zněly v hlavě a já se podle toho zachoval. Jiné vysvětlení neexistuje.
Kdybych z nějakého neznámého důvodu nezpomalil, zcela určitě bych to zvíře srazil. Podobné střety hodně často končí nepěkným zraněním. Tehdy jsem vyvázl bez škrábnutí a ne náhodou. To jsem ale zjistil až později.
O dva roky později
Nikdo mi nevymluví, že před dvěma lety zasáhl sám Bůh a zachránil mě od jisté smrti. Byla už tma, když jsem se vracel domů od svého kamaráda domů. V kapse u kalhot jsem náhle ucítil vibrace od mobilu.
Rozhodl jsem se tedy zastavit na osvětlené autobusové zastávce a jen v rychlosti zjistit, kdo mi volal. Aha, manželka. Zavolal jsem jí raději zpět. Chtěla se jen zeptat, zda jsem v pořádku a kdy asi tak dorazím domů. Odhadl jsem to ještě tak na hodinu.
Záhy se ukázalo, jak mylný můj odhad opravdu byl. Při rozjezdu najednou padla rána a motorka ihned ztratila tah. Přetrhl se řetěz.
Nechápal jsem to. Moje motorka je vždy „v topu“ (tak se slangově říká vynikajícímu technickému stavu) Řetěz měl najeto sotva 2000 km. Koupil jsem ten nejlepší, jaký je na trhu k dostání. Vždy byl pečlivě namazaný a správně napnutý. A přesto teď ležel na silnici pod motorkou.
Nikde nikdo - jen tma a pusto. Žádný náznak provozu. Nezbývalo mi, než zavolat kamarádovi a poprosit ho, aby přijel s károu a odvezl mě i s motorkou domů.
Přijel asi za dvacet minut. Motorku jsme naložili, pořádně ji přikurtovali a vydali se směrem k mému bydlišti.
Za malou chvíli mi bylo vše jasné. Právě jsme sjížděli nebezpečné klesání, zakončené ostrou levotočivou zatáčkou, když vtom kamarád prudce dupnul na brzdu. Přes celou šířku vozovky byla vylitá nafta. Lekli jsme se, to ano, ale smyk naštěstí nepřišel.
Zastavili jsme kousek opodál a zavolali hasiče, aby naftu zasypali sorbentem. Celou dobu se mi honilo hlavou jediné - jak se tohle mohlo stát?
Kdyby se řetěz nepřetrhl a pokračoval bych dál, neměl bych sebemenší šanci. Nepomohly by mi žádné nové pneumatiky, ani ABS. Prostě nic.
Navíc bych skončil v některém ze stromů, které z obou stran lemují silnici. Tehdy jsem pochopil, že taková náhoda je extrémně nepravděpodobná. A že někdo chtěl, abych tady ještě byl.
Zdroj: Autorský článek
