Článek
Někteří z vás možná tuto malebnou vesničku znají. Čepřovice se nachází asi 7 km východně od Volyně, směrem na Bavorov. Jako mladí kluci jsme do místního kulturního domu chodili na Argemu, Tři sestry, Chinaski nebo skupinu Parkán.
Právě poslední jmenovaná skupina zažila tak brutální zásah tehdejšího režimu, že na něj nikdy nezapomene. Ani její obecenstvo.
Čekali na vhodnou chvíli
Bylo to 29.září 1984. Moje maminka se společně s kamarádkami vypravila na dlouho očekávanou akci - vystoupení skupiny Parkán. Sama říká, že kdyby tehdy jen náznakem tušila, co se stane, nikdy by do toho sálu nevkročila.
Zatímco se ona a její vrstevníci pomalu hromadili u vchodu k šatnám, tehdejší ministr vnitra Vratislav Vajnar spustil represivní akci, jakou Čepřovice doposud nezažily. Soudruzi to vymysleli chytře. Bylo potřeba vyčkat, až se koncert trochu rozjede a až se lidé dostanou do uvolněnější nálady.
Do sálu vtrhli těžkooděnci se psy
Ačkoliv jsem se snažil dopátrat přesného času akce, nepodařilo se mi to. Dokonce ani místní lidé, se kterými se znám a kteří tam tehdy byli, se úplně neshodnou. Jako nejpravděpodobnější se jeví časové rozmezí od 21:30 do 22:00.
Najednou se odnikud v sále objevil pohotovostní oddíl VB. Příslušníci s sebou neměli jen štíty a pendreky, ale doprovázelo je celkem 36 psů. Celá akce se strhla velice rychle, ale její následky si někteří nesou doteď.
Soudruzi neváhali a jali se na nevinné návštěvníky poštvat psy. V nastalé panice, kdy se vyděšení lidé snažili dostat ze sálu pryč a uniknout kousání, přetáhli pendrekem nebo pěstí každého, kdo se jim připletl do cesty. Nezáleželo na tom, zda jste něco provedli. Prostě jste byli jen poblíž.
Mnoho raněných
Komu se podařilo dostat ven, vyhráno rozhodně neměl. Venku totiž byli připraveni další těžkooděnci, kteří s pomocí psů a pendreků rozháněli mladé i starší do všech směrů. Na místě se rázem objevilo mnoho raněných, přičemž někteří potřebovali okamžité lékařské ošetření.
Strakonická nemocnice brzy přestala zvládat nápor a příjem dalších pacientů zastavila. Ranění tak museli být převáženi do nemocnice ve Vimperku. Moje maminka i její kamarádky tehdy měly štěstí. Dostaly jen lehké rány přes záda a protože ve vesnici vyrůstaly, podařilo se jim utéct a rychle se skrýt.
Oficiální verze
Tehdejší noviny „Rudé právo“ popisovaly událost jako řádění protisocialistických živlů a „Mladá fronta“ psala o zásahu proti chuligánům a o zdemolovaném sále. Jen už nikdo nezmínil, že ten sál zdemolovali sami příslušníci.
Pořizovali fotodokumentaci a scénu několikrát „upravili“ tak, aby to vypadalo jako skutečně oprávněný zásah proti rozvratným elementům. Zdroje uvádí, že tehdejší výčepní Václav Pašek byl za rozporování oficiální verze tvrdě perzekuován. Věřím tomu, ale jelikož pan Pašek již dlouhá léta nežije, nemohl jsem tuto informaci řádně ověřit.
Místní to stále vidí před sebou
Většině zúčastněných je dnes mezi 55 až 65 lety a tudíž mohou velice věrně popsat, jak to tehdy bylo. Samozřejmě, že se výpovědi jednotlivců v některých detailech liší, avšak všichni se shodují na tom, že při pohledu na plácek před kulturním domem ožívají vzpomínky na 29. září 1984.
Dnes už je tato budova využívána jen sporadicky. Například pro dětské akce, oslavy MDŽ nebo třeba pro poslední leč. I když se v minulosti našlo pár odvážlivců, kteří si chtěli otevřít hostinec na vesnici, nikdo to dlouho nevydržel. Vznáší se snad nad tímto místem přízrak minulosti? Možná.
Zdroje:
- výpověď mé maminky a několika místních
https://o-skupine.hudebniskupiny.cz/parkan
