Článek
Přesně takhle uvažují týrané ženy
Všechno je moje vina. On to myslí dobře, ale já ho neposlouchám. Včera mě zbil právem - nestihla jsem mu připravit teplé jídlo k večeři. Kdybych to stihla, nešel by do hospody…
Zhruba takhle mohou vypadat myšlenky týraných žen. Bavíme se o fázi, ze které je velice těžké uniknout. Ony už totiž „přijaly vinu a zodpovědnost za své chyby“. Zapomněly, co jejich stavu předcházelo a kdo je do něj postupně dostal.
Agresoři postupují nenápadně
Počátky domácího násilí bývají často nenápadné a překvapivě podobné. Agresor působí navenek jako slušný, pozorný a milující partner. Tím si postupně získává důvěru nejen partnerky samotné, ale i jejího okolí – přátel, rodiny nebo kolegů.
Jakmile si agresor vybuduje tento „ochranný štít“, přechází do další fáze. Začíná to opět nenápadně – drobnými připomínkami, nevinnými otázkami nebo vynucováním pozornosti.
Je důležité si uvědomit, že psychické týrání zpravidla přichází jako první.
Agresor potřebuje oběť „zpracovat“ tak, aby všechny jeho výpady dávala za vinu sama sobě. Pokud se mu to podaří, zbývá už jen malý krůček k vytvoření cyklu, který nemá konec.
Tento cyklus se zpravidla skládá ze třech fází:
1. Fáze napětí - partner je podrážděný, mlčí, kritizuje nebo budí strach
2. Fáze útoku - dojde k výbuchu agrese, ať už emocionálně, fyzicky nebo slovně
3. Fáze usmíření - agresor se omlouvá, slibuje nápravu, dočasně se chová láskyplně
Právě třetí fáze uzavírá nekonečný kruh. Oběti věří, že šlo o jednorázovou záležitost a že to partner myslí se změnou vážně. Tento cyklus se neustále opakuje a pozvolna přispívá k rezignaci oběti na svou obranu.
Proč oběti prostě neodejdou?
Důvodů je samozřejmě více, ale mezi hlavní patří nepochopení ze strany okolí a zlehčování problému. Dále pak to, že týrané ženy často přecházejí do fáze apatie - ztrácejí sílu bránit se, rozhodovat se a nebo jen vůbec věřit, že by odchod mohl něco změnit.
Partner přece pracuje, vydělává peníze, je hodný na děti a má je rád. Není důvod odcházet. Vždyť co bychom si bez něj počali?
Ačkoliv se to na první pohled může zdát nepravděpodobné, podobné obavy jsou naprosto oprávněné.
Ve většině případů se totiž agresorovi podaří postupně „odstřihnout“ oběť od přátel, rodiny i kolegů.
Tím získává prakticky neomezenou kontrolu nad jejím životem – nejen fyzicky, ale především psychicky.
Neštítí se pro manipulaci využít ani vlastní děti - chceš, aby vyrůstaly bez táty? Beze mě se o ně nepostaráš. Co jim můžeš nabídnout, když nebudeš mít moje peníze?
Takto agresor partnerku postupně a téměř úplně izoluje. Může beztrestně kontrolovat její telefon, mail i sociální sítě. Navíc v ní vyvolá hluboký strach o děti.
Jak můžeme pomoci my?
Týraného člověka není na první pohled jednoduché poznat, ale možnosti existují. Pokud některý z vašeho okolí náhle změnil styl chování, přestal se ukazovat mezi přáteli, odmítá kamkoli chodit nebo jednoduše nereaguje, zpozorněte.
Jestliže sami nevíte, jak postupovat, můžete využít některý z odkazů ve zdrojích. Vždycky je lepší pokusit se něco udělat než pouze přihlížet. Nenechte se zmást stereotypem, že to, co se děje za zavřenými dveřmi, není vaše věc.
Právě tento přístup je jedním z důvodů, proč stále existuje tolik případů domácího násilí.
Jaký názor máte vy? Podělte se o své zkušenosti a názory v diskuzi. Pomozme společně zvyšovat povědomí o domácím násilí.
Použité zdroje:
Výpovědi týraných žen:
Non-stop kontakt a základní informace:
