Hlavní obsah

Tohle jsi přehnal, Štěpáne!

Foto: Pixabay.com

Štěpán Kozub nazval děti ze speciálních základních škol „degeny“. Černý humor mi nevadí - sám ho používám často. Ale ne proti těm, kteří se nemohou bránit. Kde je hranice? Na to se neptám jenom já…

Článek

Dva tradiční tábory

Jedno jediné slovo rozpoutalo na internetu bouři, jakou jsme tady dlouho neměli. Zatímco někteří diváci panu Kozubovi tleskají a argumentují tím, že humor nezná hranice, druzí tolik optimističtí nejsou a dávají své znepokojení najevo.

Patřím do druhého tábora - tedy k těm, kterých se tento výraz dotkl. Ne kvůli mně samotnému, nýbrž kvůli tomu, že můj syn taktéž navštěvuje speciální základní školu. A teď, aniž by se kohokoli prosil, dostal nálepku „degena“. Jen proto, že si někdo dělá legraci. Já to však vidím trochu jinak.

Plivnutí do tváří

Pokud jste tuto upoutávku na další vystoupení v O2 aréně neviděli (o čemž pochybuji), nevadí. V krátkém videu se dotazuje jisté paní, jakou vykonává profesi. Ona odpovídá, že je učitelka.

Komik se dotazuje, zda učí na základní nebo střední škole, načež učitelka odpovídá, že učí na základní speciální. V tu chvíli dostává sled událostí docela jiný rozměr.

Po několika doplňujících dotazech zazní: „S degenama děláte, jo?“

Arénou proletí hlasitý smích a potlesk. Ale tam venku se zase tolik lidí nesměje.

Štěpán Kozub si pravděpodobně vůbec neuvědomil, že tímto výrokem plivl do tváří nejen dětem se speciálními potřebami nebo handicapem, ale hlavně jejich rodičům a mnohým dalším lidem.

Pedagogové, asistenti, ošetřovatelé, terapeuti, psychologové - mohl bych pokračovat dlouho. Všichni tito odborníci pracují s dětmi s postižením nebo jinou speciální potřebou. A díky Bohu za ně, neboť je jich zoufale málo. A ještě méně je těch, kteří se tomuto výroku zasmějí.

Zkus si to, Štěpáne!

Obhájci tohoto druhu humoru připomínají, že podle Leoše Mareše dotyčný bavič přispívá nemalé peníze na onkologicky nemocné dětské pacienty, a to právě z vybraných peněz za svá vystoupení. To nerozporuji a jsem za to rád.

Jenže v jeho případě to na mnohé lidi působí jako odpustek, díky kterému si může říkat a dělat co chce. Žádosti o omluvu, či alespoň vysvětlení šmahem odmítl s tím, že nemá za co se omlouvat a lidi nemají bláznit.

Připomínám, že jeho výrok nepobouřil jen pečující rodiče, ale i další celebrity a organizace, které se péči o postižené dlouhodobě věnují.

Jeho příznivců se to taktéž nedotýká, takže je jednoduché nazývat pečující rodiče přecitlivělými a hyperkorektními hysterkami, které ze sebe chtějí dělat morální majáky.

Proč si to, Štěpáne, nejdeš na vlastní kůži vyzkoušet? Ne kvůli roli ve filmu, ale opravdově. Bez přípravy, bez návodu, bez předem připraveného scénáře. Tak jednoduché by to nebylo, to garantuji.

Proč to vlastně vadí?

Pokusím se to vysvětlit jednoduše. Protože lidé a děti se speciálními potřebami nepotřebují nakládat ještě víc než už mají. Ani jejich rodiče. My jsme hrdí na každý pidikrůček kupředu, kterého se podaří dosáhnout.

Jsou to banality, které děti bez postižení ani nezaznamenají. Prostě je umí, naučí se je. A my vidíme, že takto na tom nejspíš se svými potomky nikdy nebudeme. Přesto neseme svůj kříž trpělivě, ale jsme jen lidé. Ne stroje bez emocí.

Každý úspěch je zaplacen dvaceti neúspěchy a některé zatraceně bolí. Klademe si otázku:„Co s ní / ním bude, až tady nebudeme my?“

Přesto bojujeme dál. Abychom jednou mohli odejít v klidu. Tahle jedna jediná otázka je jako popálenina v obličeji - můžete ji zakrýt, ale nikdy nezmizí. Vždycky tam bude.

Chceme za to jediné - ne slávu, obdiv nebo peníze. Nepotřebujeme to. Potřebujeme jen klid.

Ten se nám ale díky podobným výrokům opět vzdaluje, protože část společnosti začíná podobné ponižování a zesměšňování považovat za normální součást humoru.

Protože (jak jsem četl v mnohých komentářích na Facebooku), když neuneseme legraci, je to náš problém a máme si ho vyřešit. Nic tak hrozného se přece nestalo a Kozub nikoho nechtěl urazit. Přesto to udělal a společnost mu za to ještě fandí.

Ale život je záhada. Nikdy nevíte, co přichystá. A může se obrátit o 180 stupňů lusknutím prstů.

Zdroj: Autorský článek

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz