Tradice nebo legální násilí? Velikonoce děsí mnoho žen. A já se jim nedivím

Velikonoční svátky jsem nikdy nijak zvlášť neprožíval. Kdyby kolem nich vždycky nebyl takový humbuk, asi by mě každý rok zcela minuly. V poslední době se však ukazuje, že mnohé ženy si je rády nechají ujít. Pravým opakem jsou muži, kteří se na beztrestné mlácení svých křehčích poloviček vyloženě těší.

Na sociálních sítích můžeme nalézt mnoho příspěvků, ve kterých ženy poukazují na násilí, které pozvolna přebírá vládu nad skutečnými tradicemi. Samozřejmě, že některé z těchto příspěvků jsou vyloženě přehnané, ale pokud se na problematiku podíváme s určitým odstupem, tak zjistíme, že ty ostatní příspěvky zase tak daleko od pravdy nejsou.

Stále existuje dost velký počet lidí, kteří argumentují tím, že jde o tradici. Nebo třeba odpoví, že jednou za rok se to snad dá vydržet. No, jak se to vezme. Jsem přesvědčen o tom, že když jim seřežu manželku nebo přítelkyni pomlázkou tak, že z toho bude mít viditelné pruhy na těle, tak z toho příliš nadšení nebudou. Nebo snad ano?

Všichni velice dobře známe účinky alkoholu. Někoho dostane „do nálady“, v jiném zase vzbuzuje agresi. Odstraňuje zábrany a snižuje kognitivní schopnosti člověka. Lahvinka dobrého moku je dostupná téměř v každé domácnosti. Není se tedy co divit, že se koledníci rozkuráží velice rychle a pak neví kdy přestat. Řešení je jednoduché - nepustit je dovnitř.

Záměrně používám množné číslo, protože v drtivé většině případů chodí na koledu menší skupinky. Osamocený koledník je spíše vzácností, pokud se tedy nejedná o odpadlíka, který kvůli vysokému množství alkoholu v krvi není schopen další chůze.

Ne, není. Opravdu si nemyslím, že cesta k získání kraslice či jiné pozornosti vede pouze přes výprask pomlázkou. Čest těm výjimkám, kde se tradice dodržuje symbolicky a kde Velikonoční pondělí není bráno jako vstupenka na bojiště.

Pánové, kteří se nesmírně těší, že své drahé řádně „sesekají zadek“, by se měli zamyslet. Naše ženy nám vaří, uklízí, perou, žehlí, starají se o děti. Dělají to tak každý den. Mnohdy se nedočkají ani poděkování.

A my je za to všechno ještě přijdeme seřezat svazkem prutů ve jménu tradice, která už dávno ztratila svůj reálný základ. Pokud to uděláme symbolicky, tak je vše v pořádku. Ale pokud naše ženy vysloví nesouhlas, je nutné jej respektovat. Přes to vlak nejede.

Můžeme se pak divit, že se mnoho žen děsí příchodu Velikonoc? Že se bojí, jak to všechno zase dopadne? A kolik ran dostanou třeba od svého bývalého, který využil tradici jako záminku k osobní mstě? Jsem přesvědčen, že se tomu divit nemůžeme. Ale můžeme udělat něco pro to, abychom to změnili.

Zkuste se inspirovat třeba TADY. Uvidíte, že existuje skutečně pestrý výběr možností (zde přiznávám, že Filipíny bych rozhodně nedoporučoval).

Zdroj: Autorský článek

Zdroj: https://www.milujivelikonoce.cz/clanky/velikonoce-ve-svete