Článek
Co je to urbex?
Urbex je zkratkou z anglického „urban exploration“ - tedy městský průzkum. Jde o koníček, který spočívá v objevování a osobním průzkumu běžně nepřístupných, často chátrajících a někdy i hlídaných míst.
Zpustlé vily, opuštěná kasárna, zavřené továrny - právě takové lokace urbexeři záměrně vyhledávají.
Hledají v nich únik z každodenní rutiny, adrenalin i tichý dialog s minulostí. Vstupují do prostor, kam se běžně nesmí - rizikům i zákazům navzdory.
Odnes si jen fotky, zanech pouze stopy
Toto základní pravidlo ctí každý skutečný urbexer. Cílem není ničit, krást nebo si odnést suvenýr. Urbex je tichý průchod prostorem, který vypráví. Pravou trofejí je fotka v mobilu - důkaz, že jste tam byli. A že jste odešli, aniž by si vás kdokoli všiml.
Riziko na každém kroku
Přestože byste si mohli říct, že „jen nakouknete“, rizika jsou obrovská. Propadlé podlahy, narušená statika, střepiny, infekce nebo neviditelné plyny. A co teprve elektrické rozvody, které tam už dávno měly být nefunkční - jenže někdy jsou stále živé.
Dále je nutné si uvědomit, že každá budova má svého majitele. Fakticky se tak váš případný vstup dostává do rozporu se zákonem. Ani to však mnohým urbexerům nepřekáží. Touha po dobrodružství je zkrátka silnější než jakýkoli paragraf.
Jak takový zakázaný průzkum může vypadat?
Stojíte před rezavými vraty bývalého statku kousek za městem. Jen pár kroků od vás ční sloup elektrického vedení s bezpečnostní kamerou.
Na vratech visí vybledlá varovná tabulka: „Zákaz vstupu“. Ještě několik vteřin nehnutě posloucháte. Žádné kroky. Žádné sirény. Jen tlukot vašeho srdce.
Vrata jsou zamčená – tudy to nepůjde. Očima prohlížíte oplocení. Tady - díra v pletivu. Někdo tu byl před vámi.
Letmo si procházíte seznam vybavení: pevné boty, dlouhé kalhoty, rukavice, svítilna, respirátor, batoh, lékárnička a mobil. Všechno máte. Zhluboka se nadechnete - a protáhnete se skrz.
Ticho, prach a šepot času
Uvnitř vás přivítá dvůr zarostlý trávou, kterou už roky nikdo neposekal. Cestičky k hospodářským budovám dávno pohltil plevel. Dvůr je tichý, mrtvý - ale v jeho mlčení se skrývá jakýsi šepot. Začíná vyprávění.
Jako první zamíříte ke stodole. Těžká dvoukřídlá vrata jsou napůl rozsekaná, jako by si na nich někdo vybíjel vztek. Opatrně nahlédnete dovnitř. Není tu nic. Jen pár pohozených zrezivělých trubek, prach a těžký vzduch.
Podíváte se vzhůru - krovy jsou už unavené a prohýbají se. Střecha je děravá a trámy nasáknou pokaždé, když zaprší. Jak dlouho ještě vydrží? Rok? Dva?
Po stopách minulosti
Pokračujete k maštali. Zase nic, jen plno harampádí a několik rozbitých lahví. Stropní klenba je podepřená dvěma masivními trámy - jen aby nespadla. Raději pokračujete dál.
A pak si všimnete hromady sutin - nejspíš to bývaly chlévy. Ty už nápor času nevydržely. Zbývá už jen obytná část. Vstupní dveře jsou vykopnuté - nejspíš to udělal nějaký zkušený „zámečník“. Okna rozbitá, rámy prasklé.
Podlahu na chodbě pokrývá vrstva prachu, kusů papíru a pošlapaného oblečení. Vejdete do první místnosti - kuchyně.
Páchne to tu hnilobou a vy děkujete za ta vysklená okna. Zůstal tady starý mycák, jídelní stůl a prastará lednice. Právě odtud se nejspíš line ten zápach. Pořídíte fotku a pokračujete do dalších dveří.
Je to koupelna - nebo spíš to, co z ní zbylo. Vodovodní baterie zmizely. Z umyvadla a záchodové mísy zbyla jen hromada střepů. Totéž zbylo ze zrcadlové skříňky.
Tohle neudělal čas. Tohle udělal vandal. Člověk bez úcty k cizím věcem. Další fotka - a jdete dál.
30 let potichu
Místnost, která připomíná dětský pokoj. Malá panenka v rohu vedle rozpadající se válendy. Na stole rozházené školní sešity a několik zlomených pastelek. Rok 1995. Je možné, že by tu nikdo nežil už 30 let? Ale jak potom vysvětlíte tu kameru? Cvak. Další fotka.
Čas zmizet
Směřujete k obývacímu pokoji a najednou ztuhnete. Všude plastové lahve a krabice od vína. Na zemi prázdná krabička od cigaret.
Sehnete se pro ni - kolek udává cenu 150 Kč. Někdo tady žije. Nebo spíš přežívá. Ale kde je? Pozoruje vás? Dech a tep zrychlují. Radši byste měli rychle vypadnout…
Zaposloucháte se. Stále je ticho. Žádný náznak cizí přítomnosti. Ale stejně bude lepší pro dnešek průzkum ukončit. Fotky máte, nic zajímavého tu není. Tiše vycházíte ven a míříte zpět k díře v plotě.
Dneska ten úlovek za moc nestál - a přece na něj jen tak nezapomenete. Možná se sem jednou vrátíte. Možná. Abyste se podívali, co se tady (ne)změnilo.
Upozornění: Urbex může být nebezpečný a vstup na cizí pozemek bez souhlasu majitele je v rozporu se zákonem. Článek popisuje osobní zážitek a neslouží jako návod k jednání.
Použité prameny:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Urban_exploration
Vlastní zkušenost z mladých let
_________________________________________________________________
Jak mohou vypadat fotografie z urbexu se můžete podívat třeba zde:
https://www.mimomapu.cz/urbex-cela-galerie/
Rozhovor s reálným urbexerem:
https://www.metro.cz/praha/dobry-urbexer-se-vetsinou-vylize-z-kazdeho-maleru-rika-radomir-randy-koci.A151229_142452_co-se-deje_lupo
_________________________________________________________________
