Článek
Asi není nic neobvyklého, když dva manželé spolu stráví hezký večer, rozumí si a smějí se. A stejně není nic mimořádného, když si jiný den jde každý svou cestou a vesměs se míjí.
S manželem jsme spolu přes dvacet let, vychovali jsme tři skvělé děti, každý máme práci, kterou milujeme, máme krásný dům. Na pohled všechno šťastné a uhlazené. Pravdou však je, že jsme byli roky vyčerpaní. A bez sexu.
Děti, práce, domácnost, vaření, kroužky, rekonstrukce… Manžel se otáčel, aby uživil rodinu. A ačkoliv jsme společně chodili na večeře, do kina, jezdili na výlety a na dovolené, osobní kontakt se vytrácel, respektive byl tak automatický, že v něm nebylo nic vzrušujícího ani pro jednoho z nás. Byli jsme pevný pár pro naši rodinu, vzájemnou oporou sobě navzájem, ale bez jiskry. Zvyknutí sami na sebe.
Sex byl tak předvídatelný, pokaždé stejný, že jsme si po čase začali přiznávat, že jsme buď příliš unavení, nebo máme jiné činnosti, které budeme dělat raději. Nic mi to neříkalo. Chápala jsem, že tím někdo žije, ale já to nepotřebovala a manžel také ne. Vystačil si sám se sebou. Posledních osm let jsme spolu nespali ani jednou. Bylo mi tenkrát třicet dva. Ve věku, ve kterém někteří doslova zažívají orgie, já sex pověsila na hřebík.
Manžel je o tři roky starší a pokud vás napadá, že by mohl mít milenku, věřte, že ne. Vím to naprosto jistě.
Od té doby uplynulo osm let. Děti vyrostly, tolik se nezdržují doma, dvě starší se vyloženě odstěhovaly. A já najednou zjistila, že tolik nevařím, respektive ne takové množství. Prádla je méně. Domácnost nedá tolik zabrat. V práci jsem zkušený matador, zbývá více financí a najednou i více času. Asi to pochopí jen ty ženy, které toto zažily. Po letech jsem se několikrát přistihla, že se nudím. Co budu nebo budeme dělat? Podnikneme něco? A samozřejmě při té nudě jsem často dumala nad životem. Možná krize středního věku.
Jednoho dne jsem se na sebe dívala do zrcadla a říkala si, že po čtyřicítce a třech porodech to není nijak zlé. V předešlých dnech jsem měla čas na pohyb, cvičení a při pohledu na sebe samou jsem dokonce pocítila mírné vzrušení. Asi za to mohla i ona osmiletá pauza.
Napadlo mě, že bych si místo obvyklého teplákového pyžama vzala na sebe něco hezčího a sledovala manžela, zda by si vůbec všiml. Měla jsem různé představy o tom, jak se by večer mohl vyvinout. Jenže víte co? Přepadl mě stud. Osm let jsme spolu nic neměli. Pochopitelně jsem ho viděla nahého, denně jsme si na blízku, ale najednou představa, že souložíme mě zahalila do ostychu a uvědomila jsem si, že to bylo důvodem i stereotypního sexu před lety. Stud abych asi nebyla trapná, směšná.
A to i přesto, že se sama sobě líbím.
Nicméně o den později jsem pozorovala manžela a říkala si, že i on je stále přitažlivý. Ležel na zahradní houpačce, četl si s rukou pod hlavou. Jednu nohu pokrčenou. Riflové kraťasy lehce obepínaly jeho přednosti.
Hraje pravidelně squash, někdy chodíme spolu a je stále v kondici. Rozhodně nepatří do starého železa.
Bylo mi líto, že ačkoliv nejsme pořád staří, náš milostný život je pohřbený. Měla jsem velkou chuť na však víte co, ale nevěděla jsem, jak toho docílit. Směšné že.
Říct mu to. Kdepak to u nás už roky nefungovalo a asi by si myslel, že jsem se zbláznila.
A tak jsem se svěřila kamarádce. Rady byly regulérní, validní…takové jaké by napadly každého. A tak jsem s velkým odhodláním jsem se pustila do svádění, posilněná sklenkou vína.
První pokusy dopadly špatně. Nebo se dá říct, že nijak mimořádně. Manžel mě objal a oznámil, že si jde číst nebo že se můžeme podívat na film. A doptával se, jak jsem se měla. Stejný scénář jako kdykoliv jindy.
Nezbývalo mi než mu to zkusit říct, jenže jak? No, není v tom žádné kouzlo. Vlídně a česky.
Vždyť v mnoha filmech a seriálech není sex po čtyřicítce nic neobvyklého.
A tak jsem jednou při večeři spustila svůj monolog o našem životě, o tom, že ho miluji, líbí se mi, stojím o něj a chtěla bych navázat tam, kde jsme před lety z mnoha důvodů skončili.
Manžel vedl svůj laskavý monolog o tom, jak jsem úžasná, ovšem dodal: „Na TO už jsem starej.“
„Je ti 44, nejseš starej, ty seš prostě línej!“ Odpověděla jsem zhurta. A jestli mě někdy trápil stud, není to nic proti tomu, jak se cítím teď.
Smířit se s tím nechci, hledat nějakého zajíčka nepřipadá v úvahu, ale skutečně nevím, jak „nakopnout“ svého chlapa.
