Článek
Po náročném roce, který byl můj první pracovní po mateřské, jsem se těšila na týden dovolené na horách, s partou přátel.
V této bandě jsem se vždy cítila jako ryba ve vodě, jelikož se známe spoustu let a jsme si navzájem všichni víceméně blízcí. Zažili jsme spolu svatby i rozvody, promoce i povýšení, životní vzestupy i pády, narození dětí, pořádné trapasy i upřímný smích. Zkrátka se známe skvěle a víme o sobě velmi mnoho.
Jsme parta pěti rodin. Naši manželé se setkali ve svém prvním zaměstnání. A ačkoliv se pak každý z nich posunul někam jinam, zůstali spolu v kontaktu a velkou výhodou bylo a je, že jsme si i my, jejich partnerky, navzájem porozuměly.
Ze společných prázdnin na horách se tak stala každoroční tradice.
Občas si uděláme z naších chlapů nevinnou legraci a oni se zase neostýchají před námi krkat, chodit v jetých trenýrkách, dojídat zbytky na talíři, ať jsou po komkoliv. Zároveň nám ale s čímkoliv pomáhají v chatě plné dětí a hladových bříšek i pořádných břich. Jsme jednoduše parta k pohledání.
A když pak zjišťujeme, jak jsou si naši manželé navzájem podobní, musíme se tomu kolikrát smát. Například, abyste rozuměli, všichni máme děti a každodenní časté trávení času jejich tatínků na toaletě s výmluvou, že jsou na velké, a přitom tam sjíždí internet a zašívají se, je u všech mužů v partě stejné. Často se mezi sebou sesychronizují, píší si a pak se nám chlubí, kdo byl v jiném koutě Vysočiny taky na záchodě.
Letos jsme si zvolili chatu s úžasně velkou saunou. Já osobně to miluji a využívala jsem ji téměř každý večer. Vždy jsme tam seděli minimálně 4 a i přes výše popsanou blízkost jsem se přirozeně trochu ostýchala.
Samozřejmě jsme chodili zahalení v ručnících, já jsem si brala i příjemné, prodyšné kalhotky, kdyby se mi náhodou stala nečekaná nehoda a mé partie nepatřičně vykoukly do světa.
Po prvním večeru jsem zjistila, že je to v pohodě. V sauně jsme se bavili o běžných věcech, nic mimořádného se nedělo a já si užívala příjemný odpočinek. Děti mezitím spokojeně spaly. Jeden z večerů však chlapíci začali popíjet při večeři, někteří odhodlaní, že i později, po pár pivech, saunu zvládnou.
„Jste si jistí hoši, že po tolika korbelech tam chcete? Abychom vás tam nemuseli oživovat.“ Ptala jsem se s mírný úsměvem na tváři.
„Nestarej se mámo, my to dáme.“ Odbyli mě .
„Oukej.“ Pronesla jsem a šla vykoupat děti. Než jsem pak později s dcerkami mrkla na večerníčka, vyčistily jsme zoubky a šly spinkat, kluci už byli v sauně. Přišla jsem tam tedy s další maminou, Mončou, později.
Vstoupily jsme do sauny plné páry, že jakš takš bylo vidět, kam si sednout. Nálada ale byla veselá a kluci málem ani nepostřehli, že jsme přišly. Probíhal zrovna bujarý rozhovor hraničící s mírnou hádkou.
„No tak je snad lepší to dávat do květináče, než je střílet po místnosti. To může kdokoliv rozšlapat a tahat to všude.“ Horlivě argumentoval Tomáš.
„Vždyť je to tak malá kulička, že si toho nikdo nikde nevšimne.“ Pronesl klidně Karel.
„Ty je dáváš do květináče? To seš teda pěkný prase.“ Odpověděl Honza směrem k Tomášovi.
Osobně jsem začala přemýšlet, o čem je řeč.
„A jak to děláš ty teda no?“ Ptal se Tomáš Honzi.
„Tak když to nedám do kapesníku, tak si umeju ruce v umyvadle a spláchnu to.“
„Ty seš dámička.“ Pokračoval rozhovor.
„No a co, tvůj mladej to dneska sežral.“
„No, on to občas dělá, Sabča se mu to snaží vysvětlit.“
„Panebože, vy se bavíte o holubech z nosu?“ Vyhrkla jsem mírně pohoršeně. Nechtěla jsem ztratit iluze o kamarádech, které mám ráda.
„Jó o šušáních.“ Řekl Karel, rádoby sexy hlasem.
„No fůj. Čuňata.“ Odpověděla jsem současně s Monikou, která seděla vedle mě.
„Prosím tě, všichni to dělají a nedělej se, že ty to neděláš, že se nedloubeš v nose. Řekni, kam ty to dáváš?“
„O tom se bavit nechci, fuj, my ženy toto neděláme. Mimochodem, co to tady smrdí?“
Najednou kluci vyprskli smíchy, za zlomek sekundy se ozval bublavý, mírně kvičící a postupně gradující zvuk. Všem bylo jasné, o co jde. Dedukovala jsem, že provinilec se snažil zuby nehty plyn udržet, ale marně.
I přes tento popis to byl spíše holčicí prd a nebýt smíchu mužského osazenstva, podezřívala bych kvůli citlivé tónině Monču.
Málem mě braly mdloby, že se pánové neostýchají ulevit si před námi. Ne, že bych byla fajnkovka, ale v sauně to byl vrchol.
Monča kluky okamžitě okřikla a hartusivě se do nich pustila.
Ovšem Tomáš se na ní obořil stylem: „kdo křičí, od toho to fičí.“ A muži se už řechtali jak smyslů zbavení.
„Mony, nechceš se dojít vykadit? To nic, to se může stát každému.“ Přisadil Karel.
„Pánové, pod tím ručníkem to začíná hřát.“ Oznámil klukům Honza, utírajíc si slzy smíchu, jako bychom tam my, ženy, nebyly. Bylo vidět, že dělá pohyby ručníkem, který obepínal jeho tělo. Prostě větral. Zahuhlal promiňte a vypustil plyn ještě jednou.
Kdybyste věděli, jakou pracovní funkci zastává, nikdy byste si nepomysleli, že je schopen takové divočiny. Tedy spíše nás ženy by to rozhodně nenapadlo.
Omámena jedovatým puchem v kombinaci s horkem jsem naprosto fascinovaně nedokázala pochopit, že záměrně své uvalení dávkuje do několika menších, zdánlivě nevinných prdíků. Zatímco jsme si s Monikou kryly ústa a nosy svýma rukama a chystaly se utéct, muži se svíjeli v upřímném smíchu, díky kterému již nebyl Hozna schopen plně ovládat svůj svěrač.
Pakliže jste si někdo zažil situaci, kdy vás jednoznačně trápil plyn deroucí se ven a současně vás popadl smích, případně se smál ještě někdo okolo vás, je vám asi jasné, že při takové kratochvíli těžko udržíte oboje. Jak smích, tak onen druhý tělesný projev.
Honza tak pod vlivem řechtájících se kamarádu bohužel naplno uvolnil vše, co se v něm skrývalo. Několik dunivých hromů vystřídal naprosto odporný zápach, míchajících se s nesnesitelným vedrem. Zírala jsem s otevřenou pusou jako naivní dorostenka, ale okamžitě ústa zase zavřela a kryla své dýchací ústrojí.
Monča nešetřila ostrými poznámkami, které všechny chtěla Honzovi říct a přitom nevědomky zatarasila dveře ze sauny ven. Já, pomalu kolabující za ní jsem jí zoufale poprosila o ustoupení, s argumentem, že musím nutně ven.
Ona je však herdek baba, co vše řeší za horka, v této chvíli doslova. Nebylo s ní k hnutí, dokud nevyřkla pro ni nutný monolog nadávek.
Ačkoliv jsem ji chápala, nemohla jsem vydržet.
Zoufale jsem ji odsunula a dychtivě otevřela dveře. Ven jsem se dostala červená a zpocená jako nikdy jindy. Hnala jsem to do sprchy. Po cestě jsem potkala Lucku, která se vytřeštěne ptala co se děje.
A ostatní? Pomalu se došourali ven a celý incident hodili na mě. Můj spěch a rudá tvář tomu skvěle posloužily.
Monča stále nadávajíc situaci líčila ostatním členům naší dovolené, kteří spolu hráli poklidně deskovky. Ovšem nezkazí žádnou srandu a tak se držela vymyšleného scénáře.
Po sprše jsem se chystala svému manželovi omluvit za to, že ho občas počasuji mírnými vulgaritami, když se doma občas uvolní a přežene to.
Nikoliv kvůli tomu, že bych to skutečně v sauně byla já, ale že jsem viděla a cítila, že je to jinde daleko silnější kalibr. Také jsem si uvědomila, že neprdící muž neexistuje, ovšem ti galatnější se jen drží více na uzdě.
On mě ale velice konejšivě chytil za ramena se slovy, ať se nestydím, že prdí všichni a může se to stát každému. Ale že ten zápach opravdu šílený, načež začal rozebírat, co jsem asi jedla.
Všichni okolo se smáli a jestli nezemřeli, tak se smějí dodnes.
