Článek
Pojďme od těch nejmenších. Ať už jim jsou dva, tři nebo čtyři roky. Mnohé děti v těchto letech čeká nástup do školky. Podle věku a rozumových schopností jsou plní očekávání a pochopitelně i nervozity z toho, co to ten často opakovaný pojem „školka“ (či škola) znamená.
Jsou děti, které díky své nátuře a různým okolnostem zvládnou nástup do školky hravě a rodiče nemusí nic řešit. Děje se tak například u mladších sourozenců, kteří celý předešlý rok či roky doprovázely staršího sourozence s maminkou do školky. Dennodenně a s vědomím, že je tam rodič nenechá, se seznamovali s prostředím školky. A když přišlo jejich hlavní první září, nebylo co řešit.
Zpravidla prvorozené děti to tak ale nemají.
Než jde dítě do školky
A musí tam?
Nejprve si je nutné si určit, zdali dítko do školky skutečně musí. Tím je míněno, jestli maminka náhodou nezůstává doma s mladším sourozencem nebo jestli doma netráví z různých důvodů mateřskou dovolenou sama, zatímco je dítě ve školce.
Jde o to, že děti jsou chytré a vnímavé. Často je pro ně matoucí a stresující skutečnost, proč oni jsou někde, kde to neznají a jsou tam cizí lidé, když maminka je doma.
Pokud ale doma nezůstává nikdo, věřte, že je to pro děti snazší vstřebat. I přesto, že to neumí vyjádřit nebo pojmenovat.
A souvisí to i s dospělostí. Mnozí z nás si pamatují, jak se ve školce cítili. Zejména pokud to nebylo dobré. A v dospělosti k těmto uvědoměním dojde. Konkrétně jsou na místě otázky typu: „zdali jsem musel/musela být ve školce, protože rodiče museli do práce. Anebo jen chtěli mít klid.“
To je nutné zvážit.
Některé děti jsou schopny klást otázky typu „proč já musím do školky, když ty jsi doma?“ A na to není odpověď. Nějaké fráze o potřebě dětí, kolektivu, „otrkání se“ nebo „už ti jsou čtyři“ rozhodně fungovat nebudou. A nejsou pravdivé. Dítě je schopné se otrkat i na hřišti.
Nicméně někdy nelze jinak.
Jak na to?
Pro děti je nástup do školky velká věc. Už před mnoha dekádami popisovali přední dětští psychologové (u nás např. prof. Matějček), že pro člověka jako takového je prvních šest let života naprosto klíčových.
Faktem mezi odborníky zůstává, že děti do tří let věku by měly zůstat u mámy, neboť ji nezbytně ze své vlastní vnitřní primární potřeby potřebují. Děti mladší tří let nejsou absolutně stavěné na to, být někde v instituci, kde to neznají. Potřebují pečující, láskyplnou osobu, která bude budovat jejich inteligenci, včetně té emoční a sociální. Takto v ideálním případě.
Jak bylo napsáno výše, jsou ovšem situace, které neumožňují, aby dítě zůstalo doma. I kdyby rodiče chtěli.
Pokud není zbytí a dítko do školky musí, ať jsou mu dva, tři nebo čtyři a je to potíž, následující body se nabízejí k pomoci.
- Synka/dcerku pochopitelně vezměte na zápis a nespěchejte. Prohlédněte si školu, zahradu a hřiště. Dlouho a v klidu.
- Pokud nejsou dostatečné fotky na webových stránkách, vyfoťte si prostory a čas od času dítěti fotografie ukažte, pozitivně poukazujte na líbivé prvky.
- Dojeďte se ke školce párkrát podívat. Hrajte si doma školku.
Dítko zahájilo chození do školky
- Netlačte na pilu. Zahájit školku tím, že dítě dochází od pondělí do pátku na šest až osm hodin je velká zátěž. Ze začátku bohatě stačí tři dny v týdnu. A po O domů.
- Neplatí pravidlo, že když začnete radikálně a hned celý týden do odpoledne, rychleji si dítě zvykne. Naopak. Chce to pomalý, adaptační start tak, aby dítě vědělo, že má ve vás oporu.
- Pokud dítě pláče a bojí se, dovolte mu to. Pomáhají fráze typu: "chápu, že bojíš. Taky jsem byla malá, bála jsem se a brečela jsem. Ale podívej, zvládla jsem to. Je to pro tebe nové, rozumím tomu. Je to normální se takto cítit. Počkáme spolu, až to přejde." Klidně to s dítětem prodýchejte, dejte mu čas.
- Nespěchejte. Ani doma u snídaně, ani v šatně ve školce. Dobrá školka vám umožní příchod do 8:30 s tím, že s dítětem alespoň na deset minut můžete do třídy.
- Souvisí to i s frázemi výše. "Víš co, můžeš se bát a plakat, jsem tu s tebou a počkáme, až to nejhorší přejde. Slibuji ti, že se pro tebe vrátím."
- Oblíbená hračka, náramek proti stýskání a nakreslené srdíčko na ruce (kde se nesmyje) s sebou.
- Dodržujte časy. Když jste domluvení, že přijdete po obědě, tak skutečně přijďte po obědě. Choďte včas.
- Vyplatí se začít v práci od října ať můžete první měsíc vynechat 1 - 2 dny v týdnu, zároveň ať nemusíte každé ráno spěchat.
- Budete klidnější a dítě to vycítí. Budete mít čas ho vyzvedávat dřív. Budete mít prostor vytvořit si ranní rutinu a celý měsíc ji trénovat. Následující měsíce vám to velmi pomůže.
- Mluvte, mluvte, mluvte. Pokud je dítě starší nebo zralé, je třeba mluvit o pocitech a emocích. Vyslechnout je, přijmout je, chápat je. Nebojte se říkat skutečnosti typu: "také jsem byla nervózní, jak to zvládneš. Myslela jsem na tebe. Stýskalo se mi po tobě." Říkejte to citlivě, vědomě, ale přes přehnané lítosti.
- Je fajn nastoupit do třídy s někým, koho vaše dítko zná. Případně poznat rodiče ostatních dětí/dítěte a sejít se s nimi mimo školku. Na hřišti, dětském dni nebo na návštěvě. Opakovaně. Známá tvář v kolektivu vždy pomůže.
Nutno podotknout, že pokud dítě není dostatečně zralé, můžete se snažit sebevíc a nebude to fungovat. Ano, možná přestane plakat, ale ne vždy je to znakem toho, že si zvyklo.
Často to jen může být změna taktiky, jak zvládnout strach a úzkost. Někdy tak můžeme budovat nevědomě uzavírání se do sebe a nesdělování svých pocitů blízkým osobám.
Pozn: Může se stát, že dítko po nástupu do školky bude více mazlivé, nebude chtít spát ve své postýlce, ale s vámi. Nebo bude například více žárlit. Uznejte tyto pocity a dopřejte mu vše, co je třeba. Není to krok zpět, ale dopředu.
Co situaci nezlepší?
- Fráze typu: "Neřvi, nemáš proč." Nebo: "dělej, musím do práce. Na tohle nemám čas."
- Nechat a jít. Šílená metoda, kdy rodič nechá plačící dítě učitelce, zavře dveře a utíká pryč. Vy jste sice předání zvládli rychle a brzy se uklidníte. Ovšem dítě právě tímto způsobem prožívá možná nejhorší chvíle svého dosavadního života. A mnohdy ještě dlouho potom, co odejdete.
- Typické jsou pro tyto situace děti, která již večer pláčou, že další den do školy nechtějí, protože se logicky bojí, že se tyto nelibé pocity budou opakovat. Tím se vracíme k bodu výše. Stačí začít pracovat až od října, případně si vzít alespoň na týden či čtrnáct dní v záři dovolenou či neplacené volno.
- Nikdy nepomůže bagatelizování pocitů a nevyslechnutí dítěte.
Nástup dítěte do školy bývá největší milník v nejdůležitějším letech jeho života, které utváří budoucnost. Stojí za to si pro to vyčlenit speciální čas a věnovat tomu značné úsilí.
A co školy?
Hodně věcí popsaných výše bude fungovat i pro děti, které jdou do školy. Vyjma toho, že tam se už musí denně. Základ je ovšem otevřená a vědomá komunikace. Pro prvňáčky může být přechod ze školky do školy obtížný.
Je normální, když si děti hned nezvyknou, nelíbí se jim tam a zkrátka to ve školce bylo lepší. Není pravidlo, že prvňáčci od prvních dní září blahem, nad tím, jak je škola skvělá. Dejte jim čas.
Nutné je dávat prostor k tomu, aby se dítě mohlo svěřit a vyjádřit se. Zkrátka přijímejte emoce, povzbuzujte, vyprávějte jaké to bylo, když vy jste byli v první třídě. Vzpomeňte si na to. Klidně dovolte mít v aktovce dítěte něco rozumného z domova, s čím se bude cítit lépe.
Samozřejmě čím jsou děti starší, tím je situace jiná.
Jen poznámka na závěr, přechod žáků ze základní školy na střední školu, gymnázium či učiliště je vždy velká věc plná nových věcí. Jiní spolužáci, odlišné učivo, noví učitelé, jiná škola.
Pro mnoho dětí to může být zátěž. Zhoršení prospěchu je zcela běžná věc. Netrestejte za to své děti. Hledejte pozitiva a mluvte s dětmi.
Nástup do školky nebo školy je zkouškou pro celou rodinu. Trpělivost, laskavá, otevřená komunikace a respekt k emocím dítěte jsou klíčem k tomu, aby se tento důležitý krok zvládl s co nejmenším stresem.
Článek byl sepsán na základně poznatků mámy, speciální pedagožky, učitelky a krizové interventky školského zařízení.
