Článek
Toxická se ukázala společnost.
Cítila jsem se špatně, že rodiče pijí. Nechtěla jsem kvůli tomu nikam chodit. Pivo přes den u nás i v okruhu přátel bylo normální. Brácha to vnímal stejně jako já, ale velmi rychle se nechal strhnout. Bylo to pro jeho tehdejší patnáctiletý věk něco wow. Moci si dát pivo jako dospělák a chlubit se, že může.
Začalo to když mi bylo zhruba sedm. Jezdívali jsme pravidelně s partou přátel mých rodičů na hory. Večer všichni začali popíjet, nenutili nás brzy do postele jako obvykle a já si všimla, že se chovají rodiče jinak. Tehdy jsem si ale neuvědomovala, že jsou opilí. Pamatuji si jen, že mi z nich bylo divně.
Když se to druhý den opakovalo, chtěla jsem jet domů. Byla jsem označená za protivu a za tu, která kazí dovolenou. Následující roky jsem jezdila na hory s nechutí, protože jsem věděla, že mi bude po večerech nepříjemně. A tak jsem raději trávila večery sama v pokoji. Případně s jinými dětmi, než abych se dívala na to, jak rodiče popíjí.
Vzpomínám si, že když jsem se asi ve čtvrté třídě vrátila domů ze školy, byla u nás na návštěvě mamky sestřenice. Našla jsem je o půl třetí odpoledne přiopilé u nás v obýváku. Bylo hrozné vidět, jak se máma motá a teta se jí směje.
Později jsem se ozvala, že mi z toho bylo mizerně. V podstatě mi bylo řečeno, že dělám dusno a verbálně mámu „napadám“. Situace se otočila proti mně. Až v dospělosti jsem si uvědomila, jak chabá výmluva to byla. Toto se stalo pouze jednou, ale do paměti se mi to otisklo tak silně, že na to nikdy nezapomenu.
Když jsem byla v pubertě a v našem městečku se konaly různé společenské události, sportovní a dětské dny, oslavy Silvestra apod., rodiče nás tam s bráchou začali brát. I do pozdějších nočních hodin. Vidět otcův opilý výraz a mámino chování „v náladě“ pro mě představovalo spíše pocit studu, než cokoliv příjemného.
Docházelo k tomu téměř každý měsíc. Kde kdo by nad tím možná mávl rukou, ale pro dospívající děvče to nebylo nic příjemného. A tak jsem se odmítala účastnit. Nejprve mi bylo předhazováno, že je chyba ve mně, když nechci mezi lidi.
U nás doma kvůli tomu bylo vždy velké „zle“, protože mě nechtěli doma nechávat samotnou. Zároveň však chtěli vyrazit ven. Nicméně roli nehrála moje chuť být sama, jsem extrovertní a společenský člověk. Bylo mi proti srsti vidět rodiče opilé. Že se za ně stydím jsem jim ale říct nemohla.
Párkrát jsem to přetrpěla a od čtrnácti mi bylo dovoleno, abych doma zůstávala sama. Vždy jsem ale doma trnula hrůzou v kolik hodin a v jakém stavu se rodiče vrátí. Občas se totiž stávalo, že táta vlivem opilosti upadl na schodech. Máma pro změnu uklouzla ve sprchovém koutě.
Není nic horšího než vidět své rodiče opilé. Bát se, aby se jim něco nestalo a ještě dostávat vynadáno za to, že tomu nechcete přihlížet.
Rodiče nepili denně, měli jsme s bráchou zajištěné všechno, co bylo třeba. Jezdili jsme výlety, měli jsme krásné Vánoce, rodiče nám říkali, že nás milují. Hradili nám vysoké školy a tak dále, ale přece jen má moje dětství a dospívání zvláštní pachuť.
Přestože nyní racionálně chápu, že nic z toho nebylo má vina, býval hluboko ve mně malý hlásek, který se občas ozval a říkal mi, že opak je pravdou. Dokonce jsem se po osmnáctých narozeninách několikrát schválně opila a snažila se žít tak, jak žili naši, abych si sama v sobě utvrdila, že to bylo normální.
Jenže nebylo.
Snažila jsem se jen překonat všemožně trauma, které mi to přineslo. A až nyní, když mám své děti a vidím, jak čisté duše to jsou, vím, že alkohol k dětem nepatří. Ani pivo v neděli k obědu, ani víno, protože je pátek nebo proto, že přišla kamarádka.
Věřte mi, není hezké cítit stud a odpor za někoho, koho bezmezně milujete.
...
Co říkají statistiky? Možná vás překvapí.
- Dle statistických údajů pije pivo alespoň někdy 79 % mužů a 49 % žen. Muži, kteří pivo pijí, uvádějí v průměru cca 7,5 půllitru týdně, ženy o něco přes 2 piva. Průměrná spotřeba piva na obyvatele ovšem klesá. Nicméně i přes pokles jsme stále světovou špičkou.
- Denně nebo téměř denně pije alkohol 6–11 % dospělých. Nárazově ve velkých dávkách alespoň 1× týdně uvádí 10–13 % dospělých.
- Statistiky odhadují, že rizikově pije 17–19 % dospělé populace, kritéria závislosti splňuje asi 11 %.
Co je „normální“ v rodinách?
- Výzkumy dlouhodobě ukazují, že společenské normy v ČR pití spíše podporují a abstinence je vnímána jako „neobvyklá“.
- U mladých se první kontakt s alkoholem často děje na rodinných oslavách nebo s přáteli, tedy i v rodinném prostředí.
- Podle průzkumu Fóra „Pij s rozumem“, 68 % dětí ochutná alkohol se svými rodiči, což indikuje, že v značné části rodin je takové chování přítomné. Dále studie upozorňuje, že 43 % žáků se k alkoholu dostane většinou doma, což opět poukazuje na běžnou přítomnost alkoholu v rodinách.
- Ukázalo se, že první zkušenost s alkoholem přichází často velmi brzy:
52 % dětí ochutná alkohol ve věku 11 let nebo dříve; 35 % ve 12 letech; a pouze 2 % až ve 14 letech či déle. Zdroje potvrzují, že 83 % dětí ve věku 11–15 let má zkušenost s alkoholem, a u jedenáctiletých je to dokonce přes 65 %. - Lékařské/průzkumné údaje dokládají, že už v 11 letech některé děti zažily i opilost, každé desáté české dítě v tomto věku má takovou zkušenost.
...
Teď, když jsem dospělá, se s rodiči o tom dokážu bavit otevřeně. V rámci jejich vlastní obrany to občas přetočí v humor, jindy pronesou, že je potřeba si někdy „vyčistit“ hlavu. Na to mám svůj názor. Jediné co ale vím jistě je, že já tohle nikdy svým dětem neudělám. Rodiče vědí, že nedopustím, aby je vnoučata viděla tak, jak jsem je kdysi vídávala já.
Musím přiznat, že nyní si alkohol dají, ale už se neopíjejí a vědí kdy přestat. Nicméně pořád v mém okolí vnímám, že pivo v domácnosti je bráno jako něco zcela normálního.
A co vy? Je u vás doma alkohol brán jako něco normálního?
Zdroje:
