Článek
„Nejzákladnější a nejsilnější způsob, jak se spojit s druhým, je naslouchat. Možná to je nejcennější, co si můžeme navzájem dát.“- Rachel Naomi Remen.
Reálný příběh vypráví o padesátiletém muži, který během krátké doby přišel o rodiče i staršího bratra. Jelikož jinou blízkou rodinu již neměl a byl v invalidním důchodu, téměř ze dne na den se ocitl bez osob, se kterými denně komunikoval.
Smutek a osamění gradovalo natolik, že začal žít v extrémní izolaci. S nikým nekomunikoval, z bytu vycházel v jen nejnutnějších případech. Začal zanedbávat své stravování i hygienu. Tři roky nevyšel ze svého bytu. Nakonec, na popud takřka cizích lidí ze sousedství ho navštívila sociální pracovnice pečovatelské služby. Muž byl ve velmi zanedbaném stavu a ve špatném psychickém rozpoložení.
Dlouhodobá osamělost v tomto případě vedla k negativním fyzickým i psychickým stavům, kdy muž přestal fungovat v základních oblastech života.
Fenomén „lonely death“ v Japonsku
Neboli Kodokushi. V Japonsku je situace s osamělými lidmi natolik alarmující, že tamní kultura má pro úmrtí spojená se samotou speciální termín. Doslova „osamělá smrt“ je v Japonsku závažný sociální problém.
Zahraniční média popisují tisíce případů lidí, kteří zemřeli sami doma. Zůstali dlouho bez povšimnutí. Jen v první polovině roku 2024 bylo v Japonsku nahlášeno téměř 40 000 případů osob žijících o samotě, u kterých bylo úmrtí zjištěno se značným zpožděním.
Jak nás může samota zničit?
Nejenže odborné analýzy ukázaly, že osamělost zvyšuje pravděpodobnost předčasné smrti o cca 26 %, sociální izolace o 29 % a žití o samotě o 32 %, jsou to alarmující údaje stejně jako u obezity nebo kouření. „Jen“ nejsou na první pohled zřejmé.
O tom, že je to aktuální problematika svědčí fakt, že skrz na skrz světem můžeme dohledat relevantní studie (odkazy uvedeny ve zdrojích).
- Například American Heart Association udává, že izolace a osamělost zvyšují riziko srdečního infarktu či mrtvice a úmrtí z těchto příčin až o 30 %.
- Studie z Dánska (EuroHeartCare 2018) prokázala, že osamělost téměř zdvojnásobuje úmrtnost u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním.
- Komunitní studie v Kalifornii prokázala, že lidé často pociťující osamělost mají významně vyšší riziko úmrtí ze všech příčin.
- Přední zahraniční média (např. The Guardian, People ,viz níže) uvádějí, že osamělost představuje zdravotní riziko srovnatelné s kouřením 15 cigaret denně.
- Osamělost prokazatelně ovlivňuje duševní zdraví. Nedostatek kvalitních vztahů souvisí se zvýšeným rizikem deprese, úzkostí, a dokonce i kognitivního úpadku ve stáří.
- Pokud člověk dlouho nemá s kým sdílet své pocity ani si povídat, jeho tělo i mysl začnou reagovat jako na chronický stres. To vede k psychickým potížím (deprese, úzkost, zkreslené vnímání reality) a fyzickým následkům (oslabená imunita, vyšší riziko nemocí, kratší život).
Co dnes zhoršuje vztahy mezi lidmi?
Za pravděpodobně důležité milníky ohledně mezilidské sounáležitosti a jejím úpadku můžeme považovat městský izolovaný způsob života. Před několika dekádami jsme se začali stěhovat do velkých měst, uzavřeni do svých bytů. Přičemž mnozí dnes ani pořádně neznají své sousedy.
V satelitech jsme se schovali za vysoké zdi, hlavně, aby nám někdo neviděl na zahradu. A pokud na nás někdo cizí promluví v městské dopravě, považuje to za obtěžování.
Kouzlo vesnic a venkova spočívá v tom, že lidé vyjdou na zahrady, pozdraví souseda. Dají se do řeči. Všichni se mezi sebou znají, sejdou se. Současný život na vesnicích definují i společné a sportovní akce, kde zkrátka žijí lidé pospolu. Mezi dění se přijdou podívat i senioři, kteří žijí sami a život přirozeně plyne.
Nicméně na vesnici nežijeme všichni.
Stává se, že se časem z různých důvodů přestaneme stýkat a zajímat se o naše prarodiče, sourozence, bratrance i sestřenice, tety i strýčky. V těch nejtěžších případech se zpřetrhá i pouto mezi rodiči a dětmi.
Velký vliv mají i bezpochyby digitální technologie, na kterých se stáváme závislými. Nemluvíme spolu, ale skrz ně. Ve větším počtu případů trávíme čas sami s naším telefonem a intenzivně se živíme dopaminem z něj, lhostejní k lidem v okolí.
I přesto, že můžeme tvrdit, že nám to takto vyhovuje, že nepotřebuje komunikovat a vytvářet vztahy s ostatními lidmi, lidské primární potřeby nelze ošidit.
„Ať chceme, nebo nechceme, nelze nekomunikovat. Máme vnitřně zakódováno, že budeme neustále vytvářet společenství s ostatními lidmi a stejně tak máme hluboce zakódovanou potřebu mít vedle sebe blízkého člověka - ke spokojenému životu nutně potřebujeme důvěrný vztah.“ (Herman, 2008, s. 179)
Rozdíl je jen v tom, že někdo potřebuje komunikovat více a užívá si to. A někomu stačí méně. Ale potřebujeme ji všichni.
Známý americký psycholog již v roce 1943 představil lidskou pyramidu potřeb, přičemž mezi základní lidské potřeby patří mimo jiné i potřeby lásky, vztahů a přijetí.
Pyramida lidských potřeb dle Abrahama Maslowa
Nikdy není pozdě na změnu
Studie EuroHeartCare uvedla dvě jednoduché, avšak zásadní otázky, které mohou určit, jak je na tom konkrétně každý z nás, a to:
- Máte někoho, s kým si můžete promluvit, když potřebujete?
- Cítíte se někdy osaměle, i když se chcete (či chystáte se) s někým vidět?
A pokud jsou odpovědi takové, že míří k osamělosti nebo máte pocit, že by situace mohla být lepší, co tahle se zkusit ozvat někomu, na kom vám záleží?
Nebo třeba té osobě, s kterou jste již dlouho nebyli v kontaktu? Stačí vzít telefon.
Zdroje:
HERMAN, Marek. Najděte si svého marťana: …co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli… 3. vydání. Ilustroval Martin ŠRUBAŘ. Olomouc: Hanex, 2008. ISBN 978-80-260-6070-3.
