Hlavní obsah
Rodina a děti

Není vina dětí, že jich polovina ve školce neumí mluvit, příčiny jsou jiné

Foto: Pixabay/Tolmacho

„Řeč se dítě neučí - a my je také řeči nevyučujeme jako nějakému školnímu předmětu. Řeč se rozvíjí - a my k tomuto rozvoji napomáháme.“ - Zdeněk Matějček

Článek

* Tento článek se netýká dětí s jakýmkoliv postižením a zdravotním znevýhodněním včetně všech syndromů. Netýká se dětí předčasně narozených nebo dětí s dysfunkcemi centrální nervové soustavy.

...

„Ty dnešní děti jsou hrozný. Nic je nezajímá, nic je nebaví, furt jenom dřepí u telefonu nebo u televize. Sotva pozdraví a někteří ještě neumí ani ve druhé třídě pořádně mluvit!“ Poslouchám svou letitou známou, která hořekuje nad svými vnoučaty. A přiznám se, že její slova slýchávám z více stran.

„Hani, ty víš, že to není pravda,“ říkám rázně. A vedu svůj monolog, o kterém jsme debatovaly snad už tisíckrát.

"A vždyť já vím. Ale copak můžu já z pozice babičky něco říct?!

...

Autorem úvodní věty článku je přední český psycholog prof. Zdeněk Matějček. Až průkopnicky se celý svůj život věnoval nutnostem a zákonitostem péče o děti a zdůrazňoval nezastupitelnou funkci rodin.

Mnoho jeho myšlenek by mělo být nejen sloganem školek a škol, ale rovněž rodin, které vychovávají děti.

V souvislosti s rozvojem řeči u dětí je zcela klíčová myšlenka, že my (rodiče) k rozvoji řeči napomáháme. Ideálně denně. Ačkoliv vám to může připadat nadmíru jasné, stagnace v nápravě odchylek v řeči a artikulaci dětí hovoří opačně.

Statistiky z odborných textů (viz níže) uvádějí, že má na počátku školní docházky zhruba 40 % dětí odchylky artikulace.

Totožné číslo uvádí i ve své publikaci Artikulace a fonologické rozlišování hlášek přední český klinický logoped doc. Karel Neubauer, přičemž poukazuje na několik faktů, které je nezbytné zmínit.

  1. Díky rozsáhlým výzkumným šetřením, která probíhala v rámci diplomových prací na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, se ukázalo, že se stav zhruba od padesátých let minulého století nezměnil a stagnuje. Počet dětí s odchylkami v artikulaci se stále drží okolo 40 % s mírnou vzrůstající tendencí. To ukazuje mimo jiné na problémy v efektivitě logopedické péče u dětí předškolního věku. K čemuž se ještě vrátíme.
  2. Problémové je nedostatečné zaměření se na příčiny odchylek a intenzivní fokus na odstraňovaní již přítomných odchylek ve výslovnosti jednotlivých hlásek.
    1. Zřejmě i proto publikace přináší zamyšlení nad otázkou: "Jakým způsobem si dítě v běžné populaci osvojí správné artikulační mechanismy bez pomoci logopeda?" Namísto toho, abychom se stále zaměřovali na to: "Jak odstranit již přítomnou odchylku určité hlásky?"
  3. Chybou je i preferování nespecifických preventivních mechanismů typu nezacílených motorických cvičení s mluvidly a jazykem. Přičemž autor hovoří o přecenění těchto metod a uvádí, že se kritika opírá nejen o jeho vlastní klinické zkušenosti, ale i o současný vývoj poznatků v zahraničních studiích.
    1. Dle publikace, pokud dochází k této tzv. gymnastice mluvidel či orofaciální gymnastice, musí být vhodně cílena a s jasným zaměřením. Zároveň důsledně vázána na artikulační hybnost a neobsahovat prvky, které se v českém jazyce neobjevují. Jako například pohyby jazyka z jednoho koutku úst do druhého apod.

Kde hledat příčiny, na které se zaměřit?

„Problematika vývoje řečových schopností bezesporu souvisí s obtížemi, s kterými je pří projevech odchylek artikulačního vývoje nutno počítat, především z hlediska odhalení závažného deficitu či organické příčiny obtíží. Je třeba zahrnout vztahy k možným obtížím dítěte v:

  • psycho-motorickém vývoji;
  • vývoji specifických kognitivních schopností (paměť, myšlení, koncentrace, pozornost,...);
  • vývoji fonematického sluchu (sluchem rozpoznat jednotlivé hlásky a fonémy, například rozdíl mezi s a z, s a š, t a d, k a g...);
  • vývoji individuálních jazykových schopností;
  • vývoj motoriky artikulačních orgánů." (NEUBAUER, 2011, s. 35)

Nicméně tyto oblasti nehrají roli přímých příčin vzniku odchylek ve výslovnosti u dětí. Odborní autoři zmiňovaní ve výše uvedené publikaci zdůrazňují vliv více činitelů, a to:

  • především vlivy prostředí;
  • organické obtíže v oblasti mluvidel (např. rozštěp),
  • či schopnost napodobovat a opakovat vzory.

Co nejlepšího udělat, pokud vaše dítě špatně vyslovuje?

  • Navštivte klinického, případně poradenského logopeda;
  • Pracujte denně s dítětem dle instrukcí získaných u výše zmíněných odborníků. Stačí 10 minut ráno/po návratu ze školy či školky a 10 minut večer. Klidně, pozitivně, formou hry.
    • I o tomto je mimo jiné zmiňovaná efektivita logopedické péče. Spoléhat na to, že návštěva 1 x za 14 dní u logopeda sama od sebe pomůže je nesprávný předpoklad. Dítě musí denně rozvíjet svou řeč s rodiči.
  • Vyvarujte se nevhodných a univerzálních forem logopedické pseudoterapie formou neodborných videí na YouTube nebo skrze aplikace a AI. Dítě potřebuje vzájemnou přirozenou interakci a zpětnou vazbu. Žádná digitální forma nemůže nahradit přínos, který přináší komunikace a rozvoj řeči dítěte s rodičem.
  • Čtěte dětem pohádky, říkanky. Učte se je společně a nechte děti, ať vám příběh samy povypráví. Povídejte si nad obrázky, zpívejte písničky, motivujte děti k mluvení.
  • Zaměřte se na celkový rozvoj dítěte jemné i hrubé motoriky. Malujte, tvořte z modelíny, stříhejte papír, navlékejte korálky, skákejte přes švihadlo i přes kaluže.
  • Zaměřte se na rozvoj smyslů, hledejte rozdíly, využívejte pracovní sešity ke zrakové percepci, poznávejte zvuky a tóny, posilujte rozlišování sluchem jednotlivých hlásek.
  • Pokud vaše děti již v batolecím věku znají televizi, tablet, telefon, potažmo u těchto zařízení tráví čas, začněte je tomu odvykat. A to platí u dětí předškolního věku. Čím později a čím méně budou děti vystavovány digitálním technologiím, tím lépe.

Tablety a počítače na úkor pohádek a básniček

Pokud budete dítě seznamovat s líbivými obrázkovými knížkami, budete číst pohádku nebo ho učit rytmickou básničku, jeho fantazie bude pracovat na vysoký výkon. V mozku bude docházet k enormnímu množství žádoucích činností. A když se pak krátkou básničku naučí samo, klidně ve dvou letech, bude cítit úžasný pocit. A pokud dostane ještě pochvalu, potlesk a vrhnete se společně do další básničky, dítko bude naslouchat se zájmem.

Neboť vědomý zájem rodiče a prožívání příjemných pocitů je to, po čem každé dítě touží.

Pokud dítě posadíte před televizi, se zájmem ji bude jistě sledovat a vy budete mít klid. Ale nic z toho důležitého a zásadního prožívat nebude. Žádný rozvoj mozku, žádné líbivé pocity plynoucí z milované sounáležitosti s milovanou osobou. Žádná motivace k mluvení.

Doc. Neubauer vzhledem k logopedické péči hovoří o situaci, kdy děti v praxi dovedou určité hlásky napodobit, ale nedokáží je sluchově rozpoznat ve slovech a větách. Tento častý jev spojuje s přetěžováním dítěte nediferencovanými zvuky a zrakovými podněty od nejranějšího dětství skrze televize, mobilní telefony, tablety, ale i třeba skrze hlasitou reprodukovanou hudbu nebo hluk městského prostředí.

MUDr. Martin Jan Stránský ve své knize Vzestup a pád lidské mysli hovoří o závislostech na zobrazovacích zařízeních, digitálních technologiích včetně sociálních sítí jako o zkáze naší mládeže i rodičovství.

Důrazně poukazuje, že používání mobilního telefonu neovlivňuje pouze mysl, ale i mozkovou tkáň. Zmiňuje až katastrofální studie, ze kterých jsou patrné změny v mozku dětí, které jsou vystavovány digitálním technologiím/médiím. Tyto výzkumy poukazují na ztrátu propojení důležitých klíčových částí mozku u kojenců a batolat mladších tří let, kteří byli vystaveni digitálním obrazovkám.

„Pokud tedy chcete, aby vaše dítě bylo sociálně, psychicky a intelektuálně znevýhodněno, dejte mu mobilní telefon a nechte ho být.“ (Stránský, 2024, s. 167)

Mimo to informuje, že děti mladší dvou let by neměly znát žádné obrazovky. Děti od dvou do pěti let maximálně hodinu denně pod dohledem a děti od pěti do patnácti maximálně dvě hodiny denně pod dohledem.

Pokud pochybujete a hledáte výmluvy, proč je to nemožné. Doporučuji si přečíst výše zmíněnou knihu.

Vhodné publikace a pracovní sešity od klinických logopedů a vhodné dětské knížky pro rodiče, jejichž děti mají potíže s výslovností:

  • Artikulace a fonologické rozlišování hlásek - Karel Neubauer
  • Zábavná logopedie - Irena Šáchová
  • Logopedie pro nejmenší - Irena Šáchová
  • Mluv se mnou - Kateřina Slezáková
  • Není hláska jako hláska - Kateřina Slezáková
  • Brousek pro tvůj jazýček - František Kábele
  • Velká kniha českých říkadel - Josef Lada
  • Trnky brnky na ty hrnky - Ljuba Štíplová
  • Říkadla a hry pro nejmenší - Vladimíra Gebhartová

A spousta dalších knížek, plných říkanek, pohádek a obrázků, u kterých rodič s dítětem stráví smysluplně čas tím, že si čtou, učí se říkanky, poznávají kouzlo klasických pohádek a povídají si nad obrázky.

Zdroje:

NEUBAUER, Karel. Artikulace a fonologické rozlišování hlásek: jak předcházet rozvoji odchylek výslovnosti u dětí. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2011. ISBN 978-80-7311-118-2.

STRÁNSKÝ, Martin Jan. Vzestup a pád lidské mysli. Přeložil Petr BÍSEK. Praha: Improovio, [2024]. ISBN 978-80-909221-3-6.

Weby:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Dyslalie (patlavost)

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz