Článek
Großglockner Hochalpenstraße
Mezi motorkáři nenajedete člověka, který by o ní neslyšel a nejen to. Při mé cestě jsem narazil na spoustu automobilů od rodinných osobáků, přes nadupané sporťáky až po obytné automobily.
Samotná kategorie návštěvníků jsou pak amatérští cyklisté a dokonce i profesionální závodníci. Ostřílení borci, kteří tento náročný výšlap absolvují pravidelně v rámci svého tréninkového programu.
Své si na celkem 47,8 km dlouhé trase s převýšením 14% a v nadmořské výšce přes 2500 metrů nad mořem najde opravdu každý. Jedná se vysokohorskou silnici spojující rakouské spolkové země Salcbursko a Korutany.
Nejvyšší vrchol nadmořské výšky Grossglockneru, kam se však běžný účastník silničního provozu nedostane, činí dokonce 3798 m. n. m. I tak se však jedná o nezapomenutelný zážitek.
„Nepromok“ nutností
Počasí v alpách je opravdu nevyzpytatelné a přesvědčil jsem se o tom i já. Původně jsem chtěl vyrazit jen tak nalehko, ale po přečtení pár diskuzních fór mi bylo jasné, že do výbavy budu muset ještě zainvestovat.
Mimo klasické vybavení bych tedy doporučil zakoupit ještě tzv. „nepromok“. Tyto motorkářské pláštěnky se vyrábějí buď dvoudílné nebo také jako kombinézy. Výhodou jsou i návleky přes boty a rukavice.
U rukavic však pozor. Nápad je to sice dobrý, ale schopnost v ovládání motocyklu (plyn, spojka, brzda, blinkry apod.) ruku v ruce se sníženou viditelností v případě hustého deště zde značně klesá.
A tak i jsem po pár kilometrech tyto návleky sundal a zvolil cestu bezpečnější jízdy. Pro příště vím jistě, že si raději vezmu vícero rukavic. Samozřejmostí je i vložka proti mlžení plexi Vaší helmy zvaná „pinlock“.
Edelweißspitze, vlastní foto.
Poplatky
Další důležitou věcí jsou poplaty. V mém případě jsem byl limitovaný časem a v prvním dni cesty jsem se potřeboval hlavně přiblížit do místa ubytování před Grossglocknerem.
Tento fakt znamenal to, že jsem značnou část trasy absolvoval po dálnici. Rakouské dálnice jsou však zpoplatněny i pro motocykly. Pokud tedy jedete alespoň na dva až tři dny, je nutné si zakoupit 10denní dálniční známku pro motocykl za 4,90 € .
Mimo jiné se v místě startu vyjížďky nacházejí také mýtné brány, kde Vás „zkasírují“ o dalších 35 €. K dokladu o zaplacení dostanete ještě sběratelskou nálepku a popřání šťastné cesty s prosbou o dodržování bezpečné jízdy.
Hlavní cíle cesty
Edelweissspitze je nejvyšším vyhlídkovým bodem trasy. Jedná se o vrchol tyčící se přesně 2571 m. n. m. ze kterého je při troše štěstí výhled až na 37 alpských „třítisícovek“. Jedná se však o slepou odbočku a proto je nutné se po prohlídnutí tohoto místa navrátit na trasu a pokračovat dále.
Druhým hlavním bodem je vyhlídka Kaiser Franz Josefs Höhe. Je zde mnoho míst k zaparkování, návštěvnické centrum a také několik restaurací a prodejen suvenýrů a nejen to. Nachází se zde také pěkný výhled na ledovec Pasterze a samotný Grossglockner.
Mimo tyto hlavní body se na trase nachází spousta zajímavých míst, která lákají k zastavení a pořízení fotografií. V jejich výběru se meze nekladou.
Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, vlastní foto.
Shrnutí
Závěrem mohu jenom říci, že cesta na Grossglockner opravdu stojí za to. Důležité však je si cestu pořádně naplánovat a to zejména skrze počasí. Určitě je vhodné sledovat více portálů s předpověďmi a porovnávat je navzájem.
Ideální však je vyrazit takzvaně „na blind“. Nejpřesnější předpovědi jsou právě ty krátkodobé. Když „dole“ prší, nahoře „sněží“ a to i v létě. Může se tak snadno stát, že silnice bude uzavřena z důvodu nesjízdnosti.
V tomto ohledu je potřeba mít také patřičnou dávku štěstí. A tímto bych se s Vámi chtěl rozloučit a pokud Vás můj článek zaujal a právě se chystáte tuto cestu absolvovat, přeji Vám hlavně šťastný návrat domů.
Zdroje:
+ vlastní zážitky
