Článek
Od diktátů k domácím úkolům
A stejně tak povinnosti svých dětí.
Fenomén, který se nyní čím dál častěji objevuje na sociálních sítích byl zřejmě odstartován kauzami, kdy byli učitelé buď natáčeni nebo nahráváni.
Široká veřejnost, včetně cizích a nezainteresovaných lidí, se tak mohla vyjádřit ke konkrétním situacím.
Platforma Facebook umožňuje vytvářet skupiny lidí, které něco spojuje. V současné době je plně aktivních několik takových, které sdružují například učitele nebo rodiče. Primárně tyto skupiny sloužily například k předávání výukových materiálů. Případně k nabídkám a poptávkám pracovních míst, k přidávání novinek a zajímavostí ze školství.
Během několika posledních dní jsem na výše zmíněných místech narazila na hodně podobných příspěvků. Jádrem vždy bylo negativní rozebírání chování učitelů ze strany rodičů.
Někdy anonymně, jindy veřejně a často velmi absurdně. Pojďme si ukázat pár příkladů.
Jedna z maminek neměla problém zveřejnit diktát svého dítěte, který byl určený k procvičení dlouhých samohlásek. V textu bylo chyb jak maku, červená propiska vzala za své a výsledná známka taky.
Pohoršená maminka se veřejně, ve skupině cizích lidí dotazovala, zdali je to normální? Konkrétně šlo o hodnocení, které se jí zdálo přísné.
Záhy se rozjel nehorázný lynč na paní učitelku, který se neobešel bez vulgarit. Kvanta cizích lidí začala poměrně hanebně vyjadřovat svůj názor. Jedni kritizovali užití červené propisky, jiní přísné známkování.
Někteří si od klávesnice dovolili poslat žáka, kterému diktát patřil, do poradenského pracoviště. To vše bylo hodnoceno z jedné fotografie.
Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. Situace, která by se měla řešit mezi dítětem, rodičem a školou byla vystavena veřejně a stala se předmětem zájmu mnoha lidí.
O pár dní později se opakoval ten stejný scénář. Tatáž maminka zveřejnila další diktát. Pro změnu na vyjmenovaná slova, ale opět se řešily délky samohlásek a dítěti opět přistála špatná známka.
O tom, že užití zmiňované červené propisky pobuřuje davy jsem doposud neměla ani tušení.
Nejde o to, jaká byla paní učitelka, dítě nebo rodič. Nikdo neví, jak diktát probíhal a jaká byla edukační realita. Jde o to, že by se minimálně v zájmu dítěte tyto věci neměly řešit veřejně, ale mezi pár očima.
Na půdě školy, interně. Neboť výsledek celého dění je ten, že můžeme sledovat hon na vyučující.
Podobných příspěvků je za den několik. Rodiče se dotazují na práva učitelů, povinnosti zřejmě nemá nikdo. Horkým tématem jsou i domácí úkoly.
„Jsme jediný nebo je nás tu více?“ Hlásí další autor příspěvků a pohoršuje se nad tím, že druhý den školy se děti už učily a každý den nosí syn ze školy úkoly.
Hledala jsem vhodná slova a zjistila, že jsou po přečtení komentářů zbytečná. Domácí úkoly nejsou povinné, učitel nemá právo je dávat a známkovat v září? Hrůza. Tak hodnotí mnozí rodiče.
Denně tak může běžný uživatel pozorovat sadu příspěvků ze sekce "s drobnohledem na učitelky "a veřejné rozebírání jejich výukových metod. Měla právo na tak dlouhý domácí úkol? Je toto standardní postup? Apod.
Stále dokola, veřejně, s vulgaritami. Zdá se být skutečně normou, že pokud se rodičům na vyučující něco nelíbí, prvotní cesta je veřejný pranýř na sociálních sítích. Později a jestli vůbec pak osobní rozhovor.
Skutečné problémy školství nebo hlouposti?
Když jsem si myslela, že už mě nemůže nic překvapit, narazila jsem na takovou absurditu, nad kterou mi zůstal rozum stát.
Je pro mě zcela novinkou, že obalit sešit dítěti je pro některé rodiče potíž. Rovněž i předmět k tomu, aby se řešila práva učitelů. Nebo dokonce důvod k nabídce pomoci v rámci terapie.
Neboť samozřejmě mají rodiče právo ho neobalit a učitel nemá právo to nařídit. Není přece nadřízený dětí ani rodičů.
Když dítě ve škole vyrušuje, je na místě se nejprve zamyslet, zdali má učitel právo vůbec zasáhnout, aby nepobouřil rodiče.
Abych vám tyto dva odstavce vysvětlila. Na Facebooku se skutečně může prezentovat každý, včetně rodičů dětí školou povinných. Není novinkou, že mnozí i skrze sociální sítě budují svůj byznys.
A jak se ukázalo, zvýšit čísla svých dosahů lze i tak, že se pustíme do veřejného hodnocení práv učitelů. A o co šlo? Jedna z mnoha maminek sdílela nářky údajně „svých kamarádek.“
Jedna taková kamarádka se měla pohoršovat nad nutností obalit sešity. Druhé vadilo, že jejímu dítěti hrozí napomenutí třídního učitele za prý dvě vyrušování v hodině.
Třetí se pobuřovala nad tím, že má donést do školy hygienické pomůcky, konkrétně toaletní papír. A to během dvou dnů.
Vygradovalo to v kolotoč, do kterého se zapojily tisíce osob.
Maminka, která toto sdílela, zaobalila celý příspěvek do domněnek, že pedagogové vytvářejí nesmyslný tlak a úkolují rodiče. Přidala odkazy na webové stránky, které shrnují, co si pedagogové mohou dovolit a co ne.
Dále nabídla své terapeutické služby pro ty rodiče, kteří by snad potřebovali v těchto situacích psychicky podpořit.
Zbytek informací se nesl v duchu, že zakoupené pracovní sešity jsou majetek rodičů a nikdo nemůže nařídit, aby byly obaleny.
Když dítě vyrušuje? No jasně, nejprve je nutné se zamyslet, zdali snad učitel nepostavil svou výuku špatně. Nebo zdali není dítě frustrované, nenudí se nebo jestli má dostatek pozornosti.
Fakt, že by snad bylo špatně vychované z domova, neboť děti jsou odrazem svých rodičů, nepřipadá v úvahu.
A úkolování rodičů o tom, že mají něco do školy donést? Ano, tady se musí nechat, že je třeba to dát vědět s dostatečným předstihem.
Nicméně to rozhodně není důvod k veřejnému lynči. Toaletní papír snad máme doma všichni a zřejmě to nezruinuje naše vyprazdňování, když dvě role uvolníme do školy.
Kde je hranice oprávněné a konstruktivní kritiky?
Tento příspěvek měl tisíce lajků a komentářů a stovky sdílení. Ačkoliv mnoho rodičů s výstupem souhlasilo, byli i tací, kteří se ohradili. Debata na téma obalů se rozjela do takových absurdních hlubin, že se diskutující mezi sebou hádali.
Konkrétně o tom, jak to fungovalo mnoho let, tak proč by nyní nemělo. Načež bylo přisazeno, že i mnoho let ženy neměly svá a kojenci byli operováni bez celkové anestezie, jelikož se věřilo, že necítí bolest.
Jak to souvisí s obaleným sešitem nevím, ale závěrem je prý fakt, že to, co se roky dělalo nějak, neznamená, že je to zdravé či správné.
V určitých situacích to samozřejmě platí, ale hnát takto do extrémů obalování sešitů mi přijde na výsost hloupé.
Závěrem bych si dovolila citovat slova jedné z diskutujících mezi tisíci komentáři.
„Asi nepůjdu s davem, ale opravdu je problém dítěti sešity/učebnice obalit? Opravdu je problém dát dítě do školy roli toaletního papíru? Vysvětlit, že se v hodině nevyrušuje a naslouchá, aby se něčemu naučilo? Tak si děti nechte doma, když jsou tohle pro Vás nezvladatelné činnosti. Kam tenhle svět spěje?“ (Zdroj: Facebook, komentář pod veřejným příspěvkem)
Podobných příspěvků je na Facebooku opravdu mnoho a přetváří se do skutečného anonymního napadání a kritizování učitelů. Ti se stávají být pod drobnohledem široké veřejnosti a s nimi se dostává do kritiky celé školství.
Samozřejmě, že poznámky rodičů mohou být oprávněné a relevantní. Pravdou však zůstává, že pokud má rodič problém s vyučujícím svých dětí, je třeba to řešit s ním, věcně a jasně. Případně s dalšími zainteresovanými osobami, nikoliv na Facebooku.
