Článek
Po půl roce se scházím s dalšími třemi kamarádkami na tradičním vánočním posezení. Ačkoliv jsme spolu v kontaktu velmi často, osobně jsme se v celé partě dlouho neviděly.
S povídáním „co je nového“ začíná Simona, jelikož má za sebou velmi těžký rok a my ostatní dychtivě posloucháme. Abyste rozuměli, když se moje kamarádka poznala se svým partnerem, byli pochopitelně zamilování, sestěhovali se, on ji požádal o ruku. Poté měli Aničku, o tři roky později Šimona a ke svatbě již nedošlo.
Její partner v době pandemie začal pít, přišel o práci a celkovou frustraci si začínal vybíjet na ní a na dětech. Došlo to do takového stádia, kdy u nich musela zasahovat policie a Simona s dětmi utekla daleko ke svým rodičům. Nakonec vyplynulo na povrch ošklivé týrání a vše se řešilo za pomoci příslušných úřadů a soudu. Simča se velmi bála dávat děti k partnerovi v rámci střídavé péče. Mohl je navštěvovat pouze za přítomnosti pracovnice z OSPODU, až nakonec přestal mít zájem úplně.
Kamarádce se velmi ulevilo a s dětmi začala žít opět klidný život, ovšem při kávě vyprávěla:
„Poslední dny po tom všem řeším, že se děti jmenují po něm. Už bylo tolik papírování, kde jsem psala své jméno a dětem psala jméno jiné. Po člověku, který mně i jim tolik ublížil. Já jsem Maléřová a oni Kratochvílovi. Jsou dost velké a chtějí mít stejné jméno po mě, o svém otci nechtějí ani mluvit. Anička dokonce ve škola říkala, že nechce být Kratochvílová.“ Truchlila tenkrát naprosto zdrcená.
A tak navštívila matriku, jenže tvrdě narazila. Není možné dětem měnit příjmení tak, jak se zachce jednomu z rodičů. Vždy je třeba souhlas i druhého z nich. Fakt, kdy kamarádka navrhovala, aby dětem její příjmení přidali a ony měly, jedno po ní a druhé po otci na matrice zamítli.
Ačkoliv mi bylo kamarádky líto víc než kohokoliv jiného, řekla jsem si v duchu díky bohu. Nemyslím to tak, že bych hájila to, aby její děti měly jméno po tyranském otci, naopak. Bojovaly jsme společně. Ale jsem ráda, že to nejde tak lehce a jsou třeba složitější kroky. Její případ je ojedinělý a já jsem v tomhle konzervativní.
Kdybychom mohli sobecky svým dětem měnit příjmení, jak se nám líbí, bylo by to zejména pro ně kruté. V dnešní době, kdy se velmi těžko lidé (i vlivem předchozích traumat) ztotožňují sami se sebou, si nedovedu představit, co by to přineslo, kdyby každý kdo si umane mohl jednoduše měnit něco tak zásadního jako je příjmení svých dětí.
Nicméně po dlouhé mašinérii na matrice i zejména u soudu jim bylo nakonec povoleno, aby děti měly její příjmení. Byl to ale velmi dlouhý proces plný vysvětlování a „bojů“ s otcem dětí. Avšak k mnohé prokázané vině na straně otce byli znalci a soudce shovívaví.
K mému překvapení mi však sdělila, že se během procesu snažila zkontaktovat maminky, které byly v podobné situaci, a že jich je dost. Dokonce hodně, které trápí, že se děti jmenují po jejich otci, který v těchto případech odešel, děti ho třeba ani neznají, téměř si ho nepamatují a přesto jsou s ním spojeny jménem. V momentech, kdy partneři nejsou sezdaní.
Mimochodem, dát dítěti dvě příjmení od obou rodičů při narození nelze. Kdyby tato možnost však v době narození jejích dětí byla, Simoně by se zřejmě ulevilo.
Pokud mají některé děti dvě příjmení, je to v případě, že jsou jejich rodiče manželé, kteří se před svatbou rozhodli, že budou mít stejné zdvojené příjmení. Není to však případ, že by oba měli své původní i partnerovo. Jelikož zdvojování příjmení na svatbě má svá pravidla. Původní se posouvá na druhé místo a opačně to nejde. Čili pokud by si Novák bral Tvrdíkovou a oba chtěli obě příjmení, pán by byl Tvrdík Novák a paní Novák(ová) Tvrdíková.
Je to případ, kdy si jeden z partnerů nese zdvojené příjmení z minulosti a partneři se domluví, že toto příjemní budou užívat oba.
Simona pak otevřela pro mě docela zajímavé téma. Nakonec byla ráda, že dvě příjmení neprošla. Uvědomila si, že by to jejím dětem akorát připomínalo po celý život traumata z dětství. Vzpomínky, kdy se její rodiče neustále před ní hádali, otec byl surovec a neměl o ně zájem. Ani já bych nechtěla mít zdvojené příjmení s vědomím z jakého důvodu to bylo.
I snáz se dítěti vysvětlí to, že se jmenuje po otci, jelikož je to jednoduše zažitá norma. Než proč má příjmení dvě. Možná se může jevit jako ideální dávat příjmení po matce.
...
Tuto problematiku jsme společně s touto kamarádkou a dvěma dalšími probíraly ještě několikrát, přičemž jedna z nich, Soňa, je v situaci, kdy má jednoho syna z prvního manželství. Mají spolu stejné příjmení. Ale o pár let později si vzala jiného muže a přijala i jeho příjmení. Má tedy dvě. Jedno od prvního manžela a druhé od druhého.
Tenkrát to bylo ještě mnohem méně běžné než dnes. Byla jediná široko daleko a velmi často musela vysvětlovat, proč tomu tak je. Lidé na ní koukali skrz prsty.
Dnes se již směje historce, že její současný manžel si jí málem kvůli tomu nevzal a dlouho nemohl překousnout, že má příjmení jeho i jejího ex. Ačkoliv jí dnes čas od času řekne s nadsázkou sběratelko, osobně vím, že mu to leží v žaludku stále.
Pro Soňu je to ale životně důležité, a mělo to pro ní zdaleka jiný důvod, než si mnozí mysleli. S novým manželem má další dítě a nedovede si zkrátka představit, že by byl její prvorozený syn jediný z rodiny, který se jmenuje jinak.
„Je to pro mě důležité, zejména když například kupujeme letenky, bookujeme dovolenou a zkrátka píšeme svá jména. Bylo by mi pokaždé líto, kdybychom byli všichni Tománkovi a první syn Křišta. A tak jsem já Tománková Křištová a mám klid na duši.“
Osobně jsem se musela zamyslet i nad svou situací. S manželem máme tři děti, žijeme v harmonickém vztahu, nepředpokládám rozvod a už vůbec ne nového partnera a další miminko. Jsem ve věku, kdy bych se na to určitě necítila. Díky bohu, že jsme vzatí, nechtěla bych se jmenovat jinak než mé nezletilé děti.
Ale do kamarádek jsem se pokusila vcítit a pochopitelně, došla jsem k závěru, že by mi vadilo, kdyby se jedno dítě z rodiny jmenovalo jinak než všichni ostatní. Pokud nejde o vdavky dcery.
Jenže situace to není vůbec lehká. Stává se, že si partneři po rozchodu či rozvodu nejsou schopni přijít na jméno. A já skutečně nevím, zda bych změnila to své na dvě, abych se jmenovala stejně jako všichni nebo měnila to jejich. A hlavně, na matrice by to nemuselo projít.
Je to komplikovanější než se může zdát, ale vzhledem k míře rozvodovosti se s podobnými potíži může potýkat každá třetí rodina, zejména pak, pokud žili na hromádce bez svatby.
Ať se to někomu líbí nebo ne, v těchto momentech se zdá být vhodné zůstávat u tradičního způsobu rodiny a u sňatku.
Anebo je zde druhá možnost, a to dávat dětem příjmení po matce a v případě pozdějšího sňatku změnit jména všem.
A co k tomu celému říkají úřady:
Povolení změny příjmení
- změna příjmení se povolí tehdy, jde-li o příjmení hanlivé, nebo směšné, nebo je-li pro to vážný důvod,
- změna příjmení se nepovolí, jestliže by změna byla v rozporu s potřebami a zájmy nezletilého dítěte. Změna příjmení nezletilého dítěte se nepovolí, jde-li o změnu na příjmení poručníka, popřípadě poručníků, příjmení pěstouna, popřípadě pěstounů, nebo na příjmení osoby, do jejíž péče bylo nezletilé dítě svěřeno, nejde-li o jednoho z rodičů.
- za trvání manželství může být změna příjmení povolena pouze na základě souhlasu obou manželů,
- mají-li manželé společné příjmení a je-li povolena změna příjmení jednomu z nich, vztahuje se tato změna i na příjmení druhého manžela a příjmení jejich nezletilých dětí,
- mají-li manželé a rodiče dítěte různá příjmení, změna příjmení toho z manželů, jehož příjmení má nezletilý, se vztahuje i na nezletilého,
- mají-li manželé společné příjmení a jeden z nich užívá a na druhém místě uvádí příjmení předchozí, může jim být povolena změna pouze tohoto společného příjmení,
- dovršilo-li nezletilé dítě 12 let, je třeba, aby se změnou svého příjmení ve výše uvedených případech souhlasilo." (Ministerstvo vnitra, online)
