Článek
Má drahá kamarádka, učitelka na prvním stupni základní školy s dvacetiletou praxí, výchovná poradkyně a zkušená maminka za mnou přišla a začala předčítat úryvek z knížky.
„Namísto slova pyj se poměrně často užívá výrazu pohlavní úd anebo penis. Zajisté jste zaslechli i jiné možnosti, jak pyj pojmenovat. Některá označení pyje znějí docela vesele, například pindík či bimbas. Jiná mohou být i neslušná, jak je vám jistě známo, a slouží coby nadávka, což je vlastně velmi zajímavé…“1
Hleděla jsem na ni tehdy se zdviženým obočím a neubránila se smíchu. A ona, drahá přítelkyně se jako typická učitelka zamračila, napomenula mě a pokračovala dál. Přečetla text, který je psaný na začátku článku a navázala:
„do míst, kde se nachází lidské vajíčko a oplodnit ho. Tak jako opylováním vajíčka skrytého v květu jabloně vzniká zárodek jablka, tak podobně dochází ke vzniku zárodku budoucího člověka. Z pyje se však k vajíčku nedostává pyl, nýbrž chám. Toto vše se u člověka odehrává při milování. A milují-li se muž a žena i srdcem, pak tyto chvíle patří k jedněm z nejkrásnějších v životě.“2
Odkašlala si a zdůraznila, ať pečlivě poslouchám.
„Asi vás ale zajímá, jakým způsobem se z měkkého pyje stane tvrdý. Je to tím, že se uvnitř pyje nacházejí stovky malinkých komůreček, které se při milování tak napumpují krví, že pyj zmohutní a ztvrdne…“3
Poté jsem jí již přerušila a dotazovala se co blázní a dělala si z ní legraci. Přísně se mě zeptala, co si o tom myslím, a já jí řekla, že potřebuji na úsudek širší kontext.
Když mi pak osvětlila, že se jedná o knihu určenou pro žáky prvního stupně, aby si lépe osvojili podstatná jména a jména jim příbuzná, vykulila jsem oči a pronesla, že úplně nevím, že se mi to zdá nevhodné, možná úchylné, číst to dětem na prvním stupni.
Teď pro změnu zvedla obočí kamarádka a já z jejího výrazu poznala, že nesouhlasí. Na knihu narazila v jedné facebookové skupině a v komentářích pod příspěvkem se strhla mela se spíše negativními postoji.
Požádala jsem jí tedy o její pohled na věc. Sdělila mi následující.
Je pochopitelné, že se mnoha rodičům a učitelkám text nelíbil a pobuřoval je. Vyjmenovaná slova jsou učivem třetí třídy a pak každého dalšího ročníku. Třeťákům bych toto rozhodně nečetla, možná ani ne čtvrťákům. Ale nesmíme zapomínat na jednu věc.
Dnešní děti fyzicky dozrávají rychleji než dříve. Průměrný páťák je dnes úplně jiný než tentýž žák před dvaceti lety. Zároveň se setkává se sexualitou skrze média také poměrně brzy, úplně jinak než dříve. Ovšem po psychické stránce je to pořád dítě na prvním stupni základní školy, jehož předmětem zájmu je zcela něco jiného než sexualita…
Jak si to má ale takové dítě vysvětlit? Možná už pozoruje změny na svém těle nebo je všímavý ke změnám u starších sourozenců a kamarádů. V televizi a na internetu je dostupné kde co a není nic mimořádného, když má pak dítě, klidně páťák v hlavě zmatek.
Zároveň moc rodičů s dětmi na tato témata nemluví, rozhodně ne v páté třídě, ALE je velmi důležité, aby dítě vědělo, že tělesné změny jsou normální a nejsou nic špatného. Že sexualita je součástí lidského života, přičemž se toho páťák nemusí nijak děsit, mít kvůli tomu špatné myšlenky, ale nechat tomu čas.
Tento úryvek z knížky téma sexuality podává mnohem citlivěji než média a pokud si někdo myslí, že tato témata dnešní páťáci nevnímají, je blázen. Je nutné, abychom byli schopni dětem tato témata citlivě, vhodně a nenásilně osvětlit a tento text není nijak drsný.
Na internetu, který mají denně k dispozici je realita podstatně vulgárnější.
Čili místo pobuřování se na dětským popisem pyje by bylo vhodné se zamyslet nad realitou popsanou výše a netabuizovat témata, která se dětem nevyhnou a mají je na očích.
...
Kamarádka dokonale rozumí dětskému světu a já ji musela dát za pravdu. Po jejím vzoru text neodsuzuji a kvituji, protože jsem sama matka dvou puberťáků, a vím, jak těžké je někdy hovořit o různých tématech. To ale neznamená, že se jim vyhýbáme. Naopak je někdy nutné děti a dospívající ubezpečit a informovat o tom, jak se věci mají. A věřte nebo ne, tento text může být pro některé přemýšlivé děti úlevou.
Závěrem bych chtěla zmínit informaci o milování se srdcem. Dnešním puberťákům, zejména dívkám, nikdo neřekne, že se do sexuálních věcí nemusí pouštět. Že mají právo říct ne a nemusí partnerovi vyhovit jen proto, že spolu chodí, a že to jeden z nich chce. Statistiky zneužívaných žen jsou alarmující a je skutečně potřeba děti vychovávat i tímto směrem.
Děkuji své drahé kamarádce, že mi otevřela oči ještě víc.
Zdroje:
MLEZIVA, Jan-Michal. Vyjmenovaná čtení o přírodě: pro děti prvního stupně. 2., upravené vydání. Ilustroval Alena SCHULZ. Čtení s Taktikem. Praha: Taktik, 2020. ISBN 978-80-7563-224-1.
