Článek
Jako celosvětová společnost se potýkáme s ohromnými potížemi a moc rádi před nimi zavíráme oči. Zdají se být až příliš komplikované.
Rádi plýtváme, neradi se omezujeme, a aniž bychom použili ten kousek rozumu co nám zbyl, objednáváme z TEMU, SHEIN a Trendyolu jeden balík za druhým, bez špetky tušení, jak velký průšvih tyto platformy jsou.
Obklopujeme se haldou věcí, protože je pro nás důležitější mít, vlastnit a hromadit než prostě a jednoduše být. V honu za naším vlastním konzumním životem jsme se stali lhostejnými.
Uhlíková stopa letadel nás moc nezajímá, nad korporacemi, které kácí lesy nebo hubí zvířata mávneme rukou v domnění, že to nemůžeme změnit.
A to i přesto, že všechny varovné signály bijí na poplach. Ale chápu, taky jsem docela líný, pohodlný a průměrný člověk…
Na jednu věc ale nemohu zapomenout, a dokonce mi dává čím dál větší smysl. Do naší vesnice před několika lety jezdil profesor z jedné z českých univerzit, je to pár let co zemřel. Nechť je mu země lehká.
Ačkoliv byl velmi chytrý, dokázal s lidmi mluvit tak, že mu každý rozuměl. Když něco vysvětloval dětem, přizpůsobil se jejich světu. Když potřeboval něco sdělit místním tetkám, uměl to s nimi stejně dokonale jako s dětmi. Jednou řekl úžasnou myšlenku ve smyslu následujícím, lidé jsou chodící nádoby s vodou, je jich na světě víc než je zdrávo, a i přesto je sucho. A to stačí vodu JEN vylít.
Tenkrát jsem to absolutně nechápal.
Jenže už pár let, rok co rok se ženou při sázení nových sazeniček nechápeme (nebo nechceme pochopit), jak velké sucho je.
Jaro není zdaleka u konce a nám během jednoho týdne zmrzly květiny, tentýž samý týden se vnučka spálila na sluníčku, a pak nám vítr vmetal do obličeje suchou hlínu při sázení pórku.
Ale zpátky k tématu. Pojďme se zamyslet nad faktem, že i přesto, že je extrémní sucho, globální oteplování je znát každým rokem víc a víc a lidé mají snadnou pomoc na dosah močového měchýře, raději močí plýtvají, a plýtvají vodou, kterou moč splachují. A o pár metrů vedle chřadne země, která by vláhu uvítala víc než cokoliv jiného. I cvičená opice by chápala banalitu tohoto problému.
Ale pro nás je snazší usednou na záchod, spláchnout 3-9 litrů vody do trubek a podivovat se nadutě nad suchostí půdy.
Pojďme na pár čísel. Dospělý člověk průměrně vymočí okolo 1,5 l vody denně (od 700 ml do 2000 ml.) Záleží na pitném režimu.
Na každé spláchnutí pak použije 3-6 l vody, dle typu toalety. Ty nejstarší však dokážou vyplýtvat za jeden okamžik i 9 l.
Držme se ale průměru moči 1,5 l denně a průměrně vyplýtvané vody při spláchnutí 6 l, 6× za den. To máme 36 l, plus dalších odhadem 6 l na velkou potřebu.
Dospělý člověk týdně vyčůrá zhruba 10, 5 l moči. V naší obci je přesně 362 dospělých, což je 3 801 l tekutiny doslova „vyhozené“ do potrubí.
A to je pouze moč, když k tomu přidáte splachování, zjistíte, že lidé v naší malé dědině vyplýtvají přes 100 000 litrů vody pouze na splachování. Týdně.
A to je jen naše ves, teď si to přepočítejte na Prahu, kde je více než 1 milion obyvatel. Na celou Českou republiku, Evropu, svět… Miliony litrů moči přichází vniveč a miliardy litrů vody tupě posíláme do potrubí. A v ten samý čas enormního plýtvání vodou půda napříč světem dychtí po vláze a lidstvo zavádí termíny jako období sucha… to je paradox, že?
Jaký je tedy závěr?
Když budete mimo domov a bude se vám chtít čůrat, nebuďte špatní z toho, že se vymočíte někde za keřem. Zavlažíte půdu, a ještě šetříte vodu.
No, a tak jako stojí v titulku, kdybychom čůrali v přírodě všichni, zachráníme naši milovanou planetu Zemi.
Tak prosté to je.
