Článek
Ostatně, přece to dělá každý chlap. Nalhávala jsem si. Na tom, že přede mnou občas mluvil o půvabu jiné z žen, nebo to rozebíral s kamarády na společných akcích, jsem si zvykla.
Důležité pro mě bylo, že se ke mně choval vždy hezky, v těžkých chvílích mi byl životní oporou, rozuměli jsme si, vychovali dvě skvělé děti a žili v nádherném domě.
Bylo mi pětačtyřicet. S manželem jsme byli spolu více než dvacet let. Asi každý pochopí, že v takovém vztahu už dávno vyprchala nespoutaná přitažlivost a výbuchy vášně. Ale byla jsem spokojená. Aspoň jsem si to myslela. Když na velkou oslavu svých padesátin pozval kolegy z práce, nepřišlo mi to nijak zvláštní. Věděla jsem, kdo přijde, těšila se na ně i na jejich manželky, a dala si nadmíru záležet, aby vše bylo perfektní.
Když ale dorazila i mladá Monika, coby nová účetní, která ve městě nikoho nezná, bylo mi jasné, že to nebude jen tak. Monika obdivovala dům i zahradu, uznale chválila manžela, co všechno vybudoval, dokonce pěla ódy i na mě a téměř maminkovsky mi chválila dobré jídlo, uklizený dům a hezké záhony. Tak kdo by se na ni mohl zlobit, že.
Že z ní nebyl paf jen můj muž, ale i syn, to mě vysloveně přivádělo k vzteku. A ti dva kohouti bojovali o její pozornost a vzájemně se popichovali ve snaze shodit toho druhého. Když jsem ale v pozdějších nočních hodinách našla svého muže s Monikou v mém autě, jak se oplzle olizují, potvrdila jsem si své domněnky.
Monika nebyla jen nová účetní, ale zejména nová milenka. Další den jsem na manžela uhodila a vyložili jsme si karty na stůl. Téměř klidně jsme si řekli to, co jsem popisovala výše. Že nám je spolu fajn, že jsme životní partneři, ale po sexuální stránce tam není nic. Vyprchala vzájemná přitažlivost. A ačkoliv mě manžel nechtěl opustit, toužil žít i sexuálně.
A jestli čekáte, že jsem se odstěhovala nebo jeho vyhodila, jste na omylu. Já jsem musela sobě i jemu přiznat, že mé libido není co bývalo, že mě sex s manželem spíše otravuje než vzrušuje, a že mi Monika trhá trn z paty.
Ani jeden z nás se nechtěl rozvádět. Představa dělení majetku, firmy nebo aut nás vůbec nelákala. A tak mi nezbývalo nic jiného než přijmout fakt, že má můj muž milenku. Přemýšlela jsem nad tím i nad sebou a svým přístupem každý večer. Jenže v rodině byl klid, já byla stále spokojená, a tak jsem předtím zavírala oči.
Monika nám záhy začala zasahovat do života víc, než bych čekala. Už to nebylo jen občasné povyražení, ale i společné víkendy, které s ní manžel trávil. Dokonce se u nás stavila i na Silvestra a snažila se se mnou zdvořile klábosit.
Syn i dcera to vyčetli mně, že je to vlastně má vina, že to jejich otci dovolím a nechám se takto ponižovat. Monika se pomalu stávala součástí naší rodiny, o které se furt mluvilo. Jednou dokonce manžel přišel s tím, že by Monice nevadilo jet na společnou dovolenou i se mnou a více se poznat. Co si od toho slibovali fakt nevím, ale návrh jsem zamítla a začala přemýšlet o tom, zda bych skutečně neměla odejít.
Jeden z večerů jsem si vyrazila za kamarádkou do sousedního města, u sklenky vína v baru jsem jí všechno vylíčila a světe div se. Poznala jsem tam mladšího muže, Davida. Došlo k vzájemným sympatiím, o několik dní později přijel on ke mně a vyspali jsme se spolu.
Pod vlivem všech emocí jsem ho pozvala na dovolenou k moři a manželovi oznámila, že nakonec pojedu. Ten nadšením skákal do vzduchu, o mém milenci však nevěděl. Davidovi jsem celou situaci vysvětlila a zřejmě byl ve vztazích poněkud volnější, jako Monika. A tak souhlasil a jel.
Když jsme se pak všichni sešli na letišti, začal manžel nehorázně zuřit a dožadoval se, aby David neletěl. Ten mu ale řekl, že letí sám za sebe a více se s ním nebavil. Dovolená byla vlastně hrozná fraška. Už v letadle jsem se bavila zejména s Davidem, smáli jsme se a stále si měli co říct. Původně jsem měla být na pokoji s manželem. Jenže jsem tam ani nezačala vybalovat. Když jsem mu oznámila, že Monika nemusí spát na samotce, ale v „našem“ pokoji, že já tam nebudu, zůstal ohromeně stát a křičel na mě, zdali to myslím vážně.
To jsem si už ale dávala sprchu s Davidem a chystali jsme se spát po náročném letu. Ráno jsme vyrazili brzy na snídani, pak k moři a pak na malý výšlap. Do hotelu jsme se došli najíst a převléknout a chystali se do baru na pláž.
Další den na mě manžel vyštěkl, kde jsem jako celý den byla. Stručně jsem mu sdělila obsah předešlého dne a odkráčela. Jak směšné bylo, když se o pár hodin schovával u stánku se zmrzlinou a šmíroval nás, jak se vodíme za ruce. Záhy naléhal, že si musíme okamžitě promluvit. Oznámila jsem mu, že až po dovolené.
Celý týden byl nervózní a popudlivý. Běhal za námi jako ztracený pejsek a dokonce nám přemístil ručníky z lehátek, jen abychom neseděli vedle sebe. Jako by tím něco změnil. Teatrální gesta nabírala na obrátkách a Monika byla celý pobyt jako puchýř, který mě začal nenávidět. Jednoho večera přilétla k našemu pokoji a zoufale se dožadovala pomoci s mým mrzutým, nervním manželem. Jako by ta situace byla celá má vina.
Pravděpodobně čekali, že v manželově kůži budu nyní já. Poslední večer se opil u hotelového baru, byl trapný, ztropil tam scénu. A když se snažil napadnout Davida, uhnul mu a manžel zahučel do bazénu. Monika s Davidem ho pak odvlekli do pokoje a mně ho bylo až líto.
Celý zpáteční let nemluvil. Monice zavolal taxíka, čekal, až se s Davidem rozloučím a jeli jsme domů. Dva dny u nás bylo ticho. Pak mi oznámil, že se s Monikou rozešel a naléhal, ať já opustím „toho mlaďocha.“
Hystericky se chytal za hruď a chřípí nosu, jak jsem mu tohle mohla udělat, chtěl slyšet jasná fakta o tom, co má David a on ne a opět jsme došli k závěru jako na začátku příběhu. Že tam jednoduše po letech chybí vzájemná přitažlivost.
Slíbili jsme si, že na tom zapracujeme. Jenže karta se obrátila. Zatímco manžel seká latinu, vytrvale plánuje společné akce, intimní chvíle a pod., já toužím po Davidovi, se kterým se čas od času vyspím, aniž by to manžel tušil. David ví, jak se věci mají, nic si neslibujeme a já zjišťuji, že jsem „náhle“ v pozici nevěrného manžela a netrpělivě vyhlížím další Moniku.
