Článek
Pocházím z bohaté rodiny. Mamka se tím nikdy netajila a vždy jsem měla to, co jsem chtěla. Ulovila tátu mezi mnoha ostatními ženami, které věděly, jak moc dobře táta je situovaný, respektive jeho rodina, která po revoluci založila firmu.
Táta, po smrti dědy, ji se svými třemi sourozenci vyhnal do neskutečné prestiže. Ne že by to před tím bylo zlé. Naopak.
To, že máme dost peněz a já mohu mít co chci i koho chci jsem si uvědomila už na základce. Jsem jedináček a já měla opravdu vše a plnou pozornost rodičů.
Na střední jsem poznala skvělého kluka, dodnes lituji, že jsem ho podvedla. Tenkrát pro mě nebyl dost dobrý, ale pozdě bycha honit. Ještě se však k tomu vrátíme.
Jestli jste někdy viděli ten typický americký film o královnách školy, tak něco podobného jsem byla já. Bavilo mě ukazovat, že na věci máme, že mě kluci chtějí. Po vzoru mámy. Neměla jsem problém flirtovat s přítelem sestřenice, zahazovat se s někým, kdo mě nezajímal jen proto, abych ostatním ukázala, že já jsem ta lepší. Bavilo mě, když mi ostatní záviděli.
Abyste rozuměli. Máme chatu na vesnici u Plzně. Tenkrát jsem se povyšovala nad všechny holky, zahrávala si s jejich kluky… když se tamní dva zamilovaní rozešli, neměla jsem problém kluka přilákat k sobě a veřejně se s ním ukazovat, i přesto, že mě nijak zvlášť nezajímal. Jen proto, abych zřejmě ublížila. Když to čtu, karma mě neskutečně doběhla a já si to zasloužím.
A víte co? Dnes jim všem těm holkám závidím. Mají stabilní rodiny, milující partnery a nejsou samy na děti. Když přijedu na chatu, berou mě, i když si asi myslí své. Veřejně se ví, čím jsem si prošla, tak mě snad dokonce i litují. Smějí se spolu, jsou šťastné a já si na to všechno jen hraju jen proto, abych… ani nevím, co napsat.
Takhle jsem si proplouvala celou střední, kde jsem byla za hvězdu. Poté jsem šla na vysokou, kde přišel první náraz.
Víte, dostala jsem se na prestižní obor výběrové školy a poprvé v životě jsem cítila skvělý pocit, že jsem dobrá. Ne kvůli tomu, co mám a co můžu, ale co jsem dokázala.
Začala jsem dojíždět do jiného města, kde jsem byla ale sama. Na přednášky sice chodila holka ze střední, ale nebavily jsme se. Měla jsem pocit, že jsem lepší… a víte co? Ona studium dokončila a já ne.
V daném městě studovala i jedna holčina z vesnice, kde máme chatu. Neměla jsem tam nikoho, ale nechtěla jsem sedět večer na pokoji, a tak jsem se jí ozvala. S partou jejích přátel jsem šla na drink. Vždycky jsem nečekaně měla pocit, že jsem lepší. Mile mě představila ostatním (i pěkným chlapcům), ale nikdo se o mě nezajímal. Kamarádka byla krásná, ale já přece jen hezčí. Ona se se všemi dokázala bavit s lehkostí, mile a sympaticky a já nějak nevěděla co říct. Byli to jiní lidé než ti, se kterými jsem se scházela doma, chtěla jsem mezi ně patřit, ale nějak to nešlo… no na školu jsem neměla, a tak jsem brzy skončila a toto období vytěsnila.
Ať jsem chtěla nebo ne, musela jsem si najít práci. Práce v naší firmě nebyla možná. Firma klape jak po drátkách, máme obraty, ale jedná se o těžkou, fyzicky náročnou práci a v kancelářích sedí mamka, teta, babička a tři sestřenice.
Zkrátím to, začala jsem pracovat jako obchodní zástupce u jedné firmy se šperky. Budu upřímná na pohovoru byla žena, neměla jsem nic moc co nabídnout, a ještě jsem si nesmyslně kladla požadavky. Nevzali by mě, jenže mě viděl majitel firmy, já moc dobře věděla, kdo to je. Sehrála jsem divadýlko a bylo to. Mám své přednosti a umím to s muži. S nulovými zkušenostmi a žádným vzděláním v oboru jsem dostala pěkný plat. Zaučila jsem se však rychle, byla jsem reprezentativní, koneckonců jsem vždycky uměla získat to, co jsem chtěla. Tady se mi to hodilo a byli ze mě nadšení.
Majitel firmy nebyl žádný extra hezoun, ale ošklivý taky nebyl a měl charisma… zdánlivé. Byl o 16 let starší. Já brzy zjistila, že je to milionář. Velmi udržovaný a s mnoha nemovitostmi i v zahraničí. Luxusní auta, oblečení, restaurace… po vzoru mámy jsem se ho svedla. Co na tom, že měl ženu a děti.
Během pár společných víkendů jsem mu splnila mnohá jeho přání a postupně si ho omotávala. Neplánovaně jsem otěhotněla. Já i máma jsme byly nadšené. Jeho původní rodina mě nezajímala a já hrála dokonalou ženu. Nedovedete si představit, jak jsme si žili… Aspen, Švýcarsko, Maledivy, nové SUV Audi. Na srazu ze střední jsem byla ze všech… hádejte co… NEJLEPŠÍ a NEJBOHATŠÍ. Jak mně to dělalo dobře.
Když se nám narodila holička, partner koupil barák… krásný, velký, luxusní drahý. Z okna jsem se dívala na venkovní zahradu, kterou právě zařizovali zahradní architekti. Moje oblečení na doma přesáhlo částku deset tisíc hravě. V ruce jsem pila kávu z drahého kávovaru. Dokonale upravená. Přesně tohle bylo pro mě. Začala jsem přemýšlet o prstýnku.
Moniko, chce to druhé dítě, když prstýnek nepřicházel, tlačila matka. O tom, že partner byl často v práci dlouho a já byla na dcerku sama jsem neřekla, zaplatila jsem chůvu a dál si žila pohodovým životem. Už tenkrát mi mělo něco dojít. Ale před tím, že ve velkém domě jsme s dcerkou přes velkou část dne samy, jsem zavírala oči. Pro něho jsem chtěla být stále dokonalá. Drahé dárky mi imponovaly a strašně ráda jsem se s nimi předváděla.
Na chatu jsem jezdila i s dcerou v oblečení za desetitisíce a dělalo mi dobře, jak místní, zejména holky a ženy, mě pozorují. Čas od času jel s námi i partner a já si říkala, že je vše ok a dál si žila ve své luxusní bublině.
Otěhotněla jsem znovu, dvojčátka. V průběhu těhotenství partner pracoval do nocí a já začala trošku naléhat. Začaly hádky, které jsem záměrně eliminovala, podbízela se a pravda, i ponižovala. Stále jsem stála o prstýnek.
No… teď to nejhorší. Těsně po porodu dvojčátek mě opustil s tím, že už má rok jinou a za dva měsíce se jim narodí potomek. Můj křišťálový zámek se zhroutil. Z domu mě i s dětmi vystěhoval. Alespoň doplatil úvěr na můj byt, který jsem měla ve vlastnictví mnohem dříve. Sebral i SUV. Teď si s ním jezdí ta nová pííííííp, a ani jí to není hloupé. Já dostala passata… Nezbylo mi nic než brát. Finančně mi pomáhá rodina. S dětmi také plus chůva.
A tak jsem teď sama, se třemi dětmi v 3kk. Vyčerpaná, s ostudou. Nemám téměř nic. Milovala jsem ho? Nevím…ale luxusní život, který jsem si žila je ta tam. Holkám z vesnice závidím, jak je jejich muži milují a jakými jsou otci. Jak jim je jedno, že mají tu samou bundu jako před dvěma lety a jak se upřímně smějí pod hvězdami a jejich děti volají, že jsou skvělá rodina. Teď na prahu třicítky vím, že prachy nejsou všechno. Cítím se na šedesát a dobře mi tak. Čas od času si vzpomenu na mou první velkou lásku. Jak by mi teď asi s ním bylo…kdo ví? Ale žena se třemi dětmi je silný kafe na každýho chlapa.
...
