Článek
Coby ještě studentka vysoké školy jsem nastoupila na praxi do jedné velké firmy. Ačkoliv jsem měla pocit, že svými teoretickými a úzkými znalostmi onu společnost ohromím, opak byl pochopitelně pravdou. Pobuřovalo mě, že jako téměř „hotová“ inženýrka aplikované informatiky se nepodílím na vývoji, ale vařím kafe.
A tak jsem si jednou jako mladá dívka plná elánu pustila pusu na špacír. Tedy ne úmyslně. Tenkrát jsem volala kamarádce, abych se jí svěřila, že má praxe za nic nestojí, že nevím, o čem budu u zkoušky hovořit, trošku jsem zkritizovala tamní metody a vývojové techniky. Ovšem slyšelo mě vedení. Sám pan ředitel…
Vyměnili jsme si pár ostrých názorů, vypadalo to, že na praxi skončím, jenže jsem ji potřebovala k ukončení studia a nebyl čas hledat něco jiného, navíc by to bylo příliš komplikované.
Nakonec jsem přišla s omluvou a popelem na hlavě, neboť bych jinak nedokončila vysokou školu dle svých plánů.
Během konání praxe jsem se účastnila firemního večírku, na kterém jsem se se zaměstnanci i vedením mohla bavit poněkud méně formálně. On, tedy pan ředitel (je pro mě osobně směšné ho tak to nazývat), mi celý večer lichotil. Přiznám se, že jsem jím byla okouzlená a posilněná vínem. Došlo tedy k tomu, k čemu tušíte. A pak znovu a znovu.
Tenkrát jsem byla opravdu naivní a velmi mladá. Nejprve jsem se nezajímala, že je ženatý, má tři děti a vlastně jsem ani nepřemýšlela nad vztahem.
Dokončila jsem úspěšně státnice a nastoupila v jeho firmě. Nicméně ne ve svém oboru, ale jako jeho sekretářka za více než luxusní plat. Nejprve jsem si myslela, že je to báječné. Pohodová práce za velké peníze, navíc jemu nablízku.
Ovšem jak jsme se sbližovali, já ho začínala milovat. Má láska byla opětována jen zdánlivě, což jsem nechtěla vidět. Zároveň mi kupoval drahé dárky a chlubil se mnou. Nejprve mi to dělalo dobře a jak mu jeho kolegové a ostatní ředitelé jiných firem pochvalovali, že má krásnou sekretářku a on se chlubil, co vše spolu děláme, začínala jsem trošku ztrácet svou hodnotu.
Došlo mi, že v jeho slovech není ani kousek úcty.
Navíc bylo pravdou, že jsem práce neměla příliš, nebavila mě a začínalo mi vadit, že neuplatňuji svůj potenciál, jelikož mě aplikovaná informatika opravdu bavila. Byla jsem vážně dobrá v programování a na vysoké jedna z nejlepších studentek vůbec.
Kdykoliv jsem ale vystrčila růžky v oblasti pracovní či osobní, uzemnil mě romantickými bláboly, kterým jsem slepě věřila.
Dlouhých 10 let mi tvrdil, jak se rozvede, a já během toho ztrácela nejlepší roky a zároveň přicházela o pracovní praxi.
Víte, co bylo ale nejhorší, když jsem spatřila jeho ženu. Krásnou, ale i velmi sympatickou a příjemnou maminku.
Dlouhé roky jsem o ní hovořila ošklivě, aniž bych ji znala. Nárokovala jsem si její štěstí a věřila jemu, jak špatná je. Věřila jsem jeho řečem, že se rozvede, že se mnou bude žít, že budeme mít rodinu. Dokonce mi koupil luxusní byt, dostatečně velký na to, abych věřila, že ho kupuje pro nás.
Tolikrát jsem měla podanou výpověď, tolikrát jsem si myslela, jak náš poměr ukončím. Ano, přiznám se, byla jsem bláhová a zároveň se mi líbil luxusní život, který jsem díky němu měla. Byl v mých očí dokonalý a já kvůli němu odmítala jiné muže. Ovšem postupně jsem začala chápat, jak se věci mají, a je mi líto, že to trvalo příliš dlouho.
Jeho žena čas od času přišla za námi do firmy, občas se účastnila firemních akcí a jak jsme stárli, tím to bylo častěji. Během jednoho plesu byl schopný se jí dvořit, flirtovat s ní, dotýkat se jí a a tentýž večer se se mnou vášnivě milovat. Jak směšná si teď připadám…
...
Byl nový rok a já zrovna oslavila mé 35. narozeniny. Od něho jsem dostala velkolepé dary a přála mi i jeho žena. Ten den jsem zůstala v práci déle, napsala výpověď a nechala ji ležet na stole. Když jsem odcházela, ve dveřích jsem se potkala s ní. Manželkou mého milence. Byla velmi příjemná, jako vždy, a divila se, co dělám v práci tak dlouho. Jí bylo přes 40, vypadala mnohem lépe než já. Nezvládla jsem to a rozplakala se. V mých pětatřiceti letech mě téměř rodičovsky chytila tváře do dlaní a začala se lítostivě usmívat. Poté konejšit, ať nepláču kvůli mému vztahu s jejím manželem, že jí to absolutně nevadí, protože ona to má stejně. Údajně u nich v manželství to prostě tak funguje. A nakonec se začala smát, že snad nejsem tak hloupá, abych si myslela, že se rozvede.
A mně došla jedna věc. Nikdy by to neudělal, nikdy se mnou nebude mít dítě a i když mě z nějakého zvráceného důvodu chtěl mít stále nablízku, nikdy to se mnou nemyslel vážně.
A tak dnes, když jsem po třech měsících v nové firmě povýšila a konečně se věnuji tomu, co jsem vystudovala, se snažím najít konečně nějakého vhodného partnera, ale nevím, jak se to dělá.
Nevím, jak se flirtuje, jak se správně usmát na muže a mám strach, že zůstanu sama.
Mezitím mě pan ředitel stále kontaktuje a pro mě je kvůli tomu velmi těžké se od něj odříznout.
Nicméně se to daří, začínám si budovat svůj vlastní život a doufám, že jednou budu skvělá máma.
