Článek
Když se narodil první syn, všichni jsme byli pochopitelně šťastní. Malý rostl jako z vody a dělal nám velkou radost. Krásně prospíval, byl šikovný a přirozeně kolem něj bylo spoustu pohybu a činností.
To, že manžela máma nebude úplně babička k pohledání, mi bylo jasné během prvních měsíců od narození malého. Návštěvy probíhaly ve smyslu, že si sedla, nechala se obsloužit, mluvila stále jen o sobě, syna chovala jen kvůli fotce.
„Uděláš mi kafíčko, viď?“ Ptala se vždycky při příchodu, bez ohledu na to, zda třeba nepotřebuji s něčím pomoct. Bylo jí jedno, že jsme v noci nespali, že bych potřebovala nakoupit nebo se jen vyspat.
Nicméně rodičovství jsme si nesmírně užívali a než byly malému dva, přišla na svět dcerka.
A to teprve začala jízda. Dvě čiperné ratolesti nám zpříjemňovaly život každý den a my někdy padali vyčerpáním do postele hned, co děti usnuly. Babička ovšem návštěvy vždy pojímala jako službu pro ni, těšila se hlavně na kafíčko a buchtu a nebyl problém se čas od času pozvat na celý den včetně oběda.
Když si přála uvařit čaj nebo kávu a viděla, že já mám plno práce s dětmi, oslovovala manžela. Když jsme jí ale jeden nebo druhý řekli, že se u nás může obsloužit jako doma nebo že teď nemůžeme, babička raději počkala.
Dětem vozila kvanta sladkostí a odmítala přijmout, že je to moc. Přebalování, čtení knížek, společné tancování nebo pískoviště neexistovalo. Nebo vždy na chviličku, a hlavně se u toho zvěčnit a poslat fotku kamarádkám.
Vybavuji si bizarní situaci, kdy syn babičku poprosil, aby mu zavázala tkaničku a zapla helmu, protože chtěl jezdit na kole. Babička mu ale odpověděla, že si dá cigárko a ať počká na mě.
Smířili jsme se s tím, že babička na to prostě není a nechali jsme to být. Každý jsme jiný.
Když syn slavil čtvrté narozeniny, manželova mamka si všimla, jak se mají obě děti k mojí mamce. Celou dobu je pozorovala, jak za ní šťastně běhají a ona za nimi. Manželovi se pak svěřila, že by s nimi také chtěla mít takový vztah. Manžel jí šetrně vysvětlil, jak se k nim chová ona a jak druhá babička.
O pár dní později přijela tchyně velmi namotivovaná, dětem se opravdu snažila věnovat, i když náročnější aktivity nechávala na nás s tím, že ji bolí záda. Ale i tak tam byl velký rozdíl v přístupu.
Ovšem studená sprcha přišla vzápětí. Manželova maminka přišla s návrhem, že by staršího syna zkusila pohlídat sama na celý den, ale že by si přála, abych jim uvařila oběd, aby se ona mohla věnovat pouze jemu.
Přišlo mi to úsměvné, ale neměla jsem s tím problém, stejně bych vařila nám a nevadilo udělat o porci víc pro babičku.
Ale upřímně jsem měla strach, jak by to probíhalo.
S manželem jsme tedy argumentovali tak, že by byl nejprve on se synem u babičky na celý den, babička by jim uvařila a strávili by spolu spoustu času, aby si syn zvykl.
Babička nebyla proti. Ovšem když se vrátili, manžel konstatoval, že zatím to na samotné hlídání určitě není. Babička ovšem nabyla opačného dojmu.
Oznámila nám, že by si zkusila vzít v práci volno a syna hlídala ve středu. Chtěla v týdnu, aby mohli spolu navštívit zoologickou zahradu nebo dětskou hernu, jelikož v týdnu tam bude méně lidí.
Než jsme stihli nějak reagovat, pokračovala však, že počítá, že bych jim tedy uvařila a syn dostal jídlo na celý den, aby ona na to nemusela myslet. Také chtěla peníze na zaplacení lístku pro syna a nějaké kapesné, kdyby si chtěl něco koupit. Nutno podotknout, že tchyně není sociálně slabší ani nemá potíže s financemi, naopak.
S manželem jsme jen zírali. Třešnička na dortu přišla v momentě, kdy si tchyně řekla o 1800 Kč. Protože prý si spočítala, že si v práci průměrně vydělá za den 1 650 Kč, tak aby o tyto peníze nepřišla (bez ohledu na to, že za čerpání dovolené je taky jistá suma), zbytek prý chtěla pro sebe jako benefit, aby se jí to vyplatilo, případně by to použila na benzín…
Jsem z toho všeho ještě teď v šoku. A věřte nebo ne, babiččino hlídání se neuskutečnilo a nikdy se neuskuteční.
Po této situaci proběhla ostrá výměna názorů, načež jsme s manželem na babičku úplně rezignovali. Tchán jí nesmírně vynadal a zatím se k nám nechystá, neboť ji prý velmi bolí bedra a nohy. A mně to nevadí, protože mi nechybí.
