Banánová generace: Co to znamená být Vietnamcem narozeným v Česku

Důvodem pro název je skutečnost, že tito mladí lidé zvenčí vypadají jako vietnamští občané, ale když s nimi začnete mluvit, můžete si připadat, jako byste mluvili s Čechem, ne s Vietnamcem. Starší Vietnamci dokonce říkají, že tato generace se nemusí učit vietnamštinu, ale češtinu. Při telefonickém rozhovoru s nimi byste ani nepoznali, že mluvíte s Vietnamcem.

Tito lidé jsou synové a dcery vietnamských obchodníků žijících v Česku. Po narození hledali rodiče někoho, kdo by se o ně staral, nejčastěji českou babičku, aby se dítě naučilo češtinu a oni mohli dále pracovat. Báli se, že jejich potomci budou kvůli jazykové bariéře zaostávat. Netušili však, že se dítě naučí český jazyk a kulturu považovat za vlastní.

Tito mladí lidé se bojí nebo stydí mluvit s ostatními Vietnamci, protože neumějí vietnamštinu. Ti, kteří si doma s rodiči povídají vietnamštinou, umějí mluvit poměrně slušně (hlavně jejich přízvuk se dá považovat za Evropana, který se vietnamštinu učí). Mezi svými vrstevníky však mluví pouze česky. Někteří se dokonce vyhýbají kontaktu s Vietnamci, protože se stydí za některé vietnamské kulturní zvyky.

Jejich největší výhodou je, že znají dvě odlišné kultury. Kdyby uměli využít tohoto faktu, stali by se dokonalými lidmi. Bohužel pouze 5 % Vietnamců této generace dokáže zachovat svůj původ a současně přijmout nové prostředí. Ostatní se ve Vietnamu cítí jako „trdlové“, nedokážou se smířit s tamějším každodenním životem a v Česku zase nedokážou sehnat práci nebo tvrdě pracovat jako jejich rodiče. Přesto, že jsou často úspěšní v českém vzdělávacím systému, společnosti si raději vybírají mezi místními kandidáty. A tak se tato generace nachází v nelehké situaci, kdy se musí rozhodnout, zda se přizpůsobí vietnamské nebo české společnosti, a ztratí tak část sebe samých.

To ale neznamená, že by tato generace byla odsouzena k neúspěchu. Právě naopak - mohou využít svůj přístup k oběma kulturám ke svému prospěchu. Můžou se stát mostem mezi oběma zeměmi a poskytovat své služby jako tlumočníci nebo poradci pro podnikatele, kteří chtějí expandovat do Vietnamu. Mohou také propagovat vietnamskou kulturu v Česku a ukázat, že Vietnamci nejsou jen „nějací Asiaté“, ale mají bohatou historii a kulturu, která stojí za to být poznána.

I když „banánová generace“ může mít někdy problémy s integrací do vietnamské společnosti, neznamená to, že by neměla být hrdá na svůj původ a kulturu. Je důležité najít rovnováhu mezi přijetím nového prostředí a uchováním vlastní identity. Ať už se tato generace rozhodne dělat cokoliv, měla by být hrdá na to, že má přístup ke dvěma odlišným kulturám a může tak být schopná poskytovat unikátní pohled na svět.

Na závěr bychom chtěli dodat, že pokud byste se chtěli dozvědět více o takzvané „banánové generaci“ nebo se zapojit do akcí, které jsou zaměřené na vietnamskou kulturu a její projevy v Česku, můžete navštívit spolek VietUp.cz. Tento spolek pořádá různé multikulturní akce, které jsou určené nejen pro ty, kteří se zajímají o Vietnam, ale také pro „banány“ žijící v Česku. Je to skvělá příležitost pro všechny, kteří chtějí poznat tento specifický segment vietnamské komunity v Česku a jejich specifické potřeby a zájmy.