Článek
Ze svých někdejších prázdninových výprav se chci se čtenáři podělit alespoň o maličkost. Stala se v době rozdávání vysvědčení, tedy na samém počátku prázdnin. I já ty dokumenty tehdy rozdal, skočil do sedla a vyjel si.
V hrozném parnu šlapu na kole vzhůru k Bolešínu a Věstínku. Kdo to tam zná, pochopí mé utrpení! V Malém Tresném mě náhle chytá bouře, to je opravdu za trest! Ujíždím, co můžu a v houstnoucím lijáku beru zavděk útulkem v rovečínské hospodě. Sedím tam přes půl hodiny, než bouře a liják přejdou. Je páteční poledne a v šenku je docela dost štamgastů. A poslouchat je není nezajímavé. Snad bych ani neměl odcházet.
Hlavní řeč vedou zřejmě milovníci psí pečínky, neboť nadávají na Martu Kubišovou.
„Za sežrání psa můžeš dostat až tři roky natvrdo,“ skuhrá jeden pijan.
„Když mají v Praze problémy, ať je netahají do Rovečína,“ odmítá jiný rozumbrada a vysvětluje, že je povinností myslivců střílet toulavé psy i kočky.
„Jak je dvě stě metrů od dědiny, tak z hrušky dolů. A hotovo! I kdyby to byla siamská kočka. To Kubiška neví!“
„Potřeba Kubišku pozvat na psí hody!“ míní jiný.
„Kdyby Kubiška věděla, co jsem dělal s Lesanem, tak z toho kouká pět let,“ chlubí se hlavní mluvčí a řeč se ještě dlouho točí kolem psů a naší oblíbené zpěvačky. Až mně jí je líto, mám ji rád a tohle si fakt nezaslouží…
Pak je tu náhle jiné téma. Vězeň prý uřízl spoluvězni hlavu i genitálie, bylo to v televizi, ale rovečínští chlapi to nemohou pochopit.
„To je divný, prý nějakou rybičkou…“
„Když trefíš obratel, tak to jde,“ míní kdosi.
„O tu jeho ozdobu nejde! Jestli ho měl tak malýho jako já, tak ať je rád, že si neuřízl prst,“ směje se hlavní vypravěč a zlehčuje téma. Přesto tento mord vytlačuje z řečí Martu Kubišovou nadobro.
Nakonec vejde syn hostinské a chlapi jsou zvědaví, jaké dostal vysvědčení.
„Poukázky na výprask už máš?“ vítá ho jeden.
Kluk se zarazí, všichni se smějí, nálada je dokonalá!
Venku přestává pršet a já opouštím všechny přítomné řečníky. Jistě ještě najdou dostatek štěpných témat a jejich orátorské schopnosti se budou tříbit do večera, možná až do bílého rána. Ale já už raději šlapu překrásnou krajinou…
Literatura:
Jurman, H.: Kde hledat poklad. Zubří země, Štěpánov 2001.
Foto: Ilustrativní skica, ideogram.ai
