Článek
Nejstarší kostel ve Štěpánově mohl podle odborníků vzniknout po roce 1235. Farář Heřman ze Štěpánova je podepsán na listině z roku 1285, fara tu tehdy zcela jistě stála. Někteří z farářů, kteří se zde vystřídali, překročili svým věhlasem hranice kolatury.
Nedávný objev v archivu prokázal, že na podzim 1776 se do Štěpánova přemístil páter František Dominik Pomesián (cca 1700–1777) z Bystřice, kterou měl údajně při svém odjezdu proklít! Dochovala se o tom zajímavá pověst. Jisté je, že 1. 1. 1777 psal tento Pomesián dopis ze Štěpánova (Stiepanau nächt Pernstein) a v něm si dělal naději na místo kanovníka při plánovaném rozšíření brněnské kapituly. Ve Štěpánově prožil několik měsíců, pravděpodobně na opuštěné faře (ta byla opět obsazována až od r. 1843). V archivech se našly dva jeho dopisy psané právě ve Štěpánově. Ředitel rožíneckého panství Jindřich Heřman Horný neustále na Pomesiána žaloval a nakonec žádal, aby byl i ze Štěpánova odstraněn a povolán do Olomouce.
Pomesián žil stále nadějí na návrat do zdejší duchovní služby, nakonec ale přece jen musel do Olomouce odjet. A tam se jeho život naplnil 7. května 1777. Odsloužil mši svatou a při odchodu z kostela byl raněn mrtvicí a náhle zemřel.
Vlastenecký farář František Ronovský se narodil před 220 lety na Znojemsku (17. 11. 1806 Únanov) a osud jej také přivál do Štěpánova. Nastoupil sem jako kooperátor v roce 1831 a po devíti letech se stal farářem. Nebyl však jen duchovním pastýřem. Byl výborným ovocnářem a hospodářským spisovatelem. Pochopil, že nestačí zasadit jabloň a po čase chtít trhat jablíčka. Je potřeba se postarat. Prořezávat, roubovat, obrývat, zalévat a mnohé jiné. Naproti faře přes ulici zakoupil pro svou hospodyni Finkovou, vdově po lékaři, chátrající dům č. 25, zřídil si tam vzorovou zahradu a přistavěl ještě domek č. 43. Jako výborný ovocnář studoval naši i cizí literaturu a poznatky uplatňoval v praxi. A sám experimentoval. Celkem působil ve Štěpánově 32 let a vyučoval zde názorně školní mládež ovocnářství. Drtivou většinu svých poznatků, které zveřejňoval také v kalendáři Moravan, vydal roku 1863 knižně. Vědomosti získal právě ve Štěpánově, ale až když přešel v roce 1863 do Doubravníka, vydal knihu o 476 stranách s prostým názvem Hospodářská kniha. Byla vydána brněnským Dědictvím sv. Cyrila a Metoděje tehdy obrovským nákladem 13 000 výtisků!

Hospodářská kniha
Musela být mimořádně žádaná a respektovaná. Ovšem z dnešních čtenářů ji málokdo držel v ruce, natož aby ji četl. Já měl svého času to štěstí, že jsem si tuto knihu prohlédl u pana Leopolda Mazáče v Doubravníku. Už je tomu také dávno…
Dnes se dá Hospodářská kniha najít na internetu a jenom její obsah napovídá, čemu všemu se musel štěpánovský farář věnovat. První oddíl věnoval polnímu hospodářství a z kapitol uvádím aspoň některé: O půdě, O hnoji a mrvě, O hnojništi, O nástrojech ke vzdělávání půdy rolné, O setí zrna obilního, O rostlinách hospodářských. Druhý oddíl se věnoval domácím zvířatům: O hovězím dobytku, O koních, O ovcích a kozách, O prasatech. Třetí část popisovala ovocnictví: O pěstování ovocných stromů vůbec, O nemocech ovocných stromů, Popis ovoce a stromů ovocných, O zákrscích, O velezvláštních stromech ovocných, O stromkách keřovitých. Čtvrtý díl patřil rostlinám zahradním: O rostlinách kuchyňských zvláště: petržel, celer, kopr, cibule, česnek, špenát, salát, hrách, červená řepa, křen, zelí, kukuřice…
Je vidět, že pan farář byl nejen teoreticky na výši, ale měl i plno praktických poznatků. Rozuměl na venkově doslova všemu. Však jsem také našel v Moravských novinách z 5. dubna 1859 zprávičku o tom, že „pan farář štěpánovský Fr. Ronovský dostal od c. k. místrodržitelství pochvalu a vyznamenání písemné za to, že se tak horlivě přičiňuje příkladem, slovem a písmem zvelebovat štěpařství a zahradnictví na Moravě.“
Štěpánovský farář Ronovský publikoval své zkušenosti z pomologie hlavně v kalendářích Moravan, kam přispěl třeba i odborným článkem „Zahradníček na horách“. Díky panu farářovi se stal Štěpánov místem, kde se mimořádně dařilo především jabloním. Svědčí o tom zmínka v jediném románu Jana Karníka Soumrak rodu Jamborova, že lidé z Horácka jezdili pro jablka právě do Štěpánova. Rouby z Ronovského zahrádky se rozšířily po širokém okolí a ještě po sto letech se naši přední odborníci shodli v názoru, že v odborných znalostech nejsou o mnoho dále a že se z Ronovského díla mohou stále učit.

Štěpánovská fara pamatuje Františka Ronovského
František Ronovský zemřel 21. 9. 1871 v Doubravníku. Zhruba století po něm zavítal na dlouhých 34 let na štěpánovskou faru další skvělý zahrádkář, P. Ludvík Pešek. Ale z Ronovského stromů před ním i po něm trhali mnozí jiní faráři a farníci…
Literatura:
Jurman, H.: Rozvědčík a ti druzí… Zubří země, Štěpánov 2021.
Foto: Hynek Jurman a ilustrativní skica, ideogram.ai







