Článek
Ve hře Vizionář Divadla Járy Cimrmana se diví majitel uhelného dolu, že by mu měl důl někdo ukrást. „Důl, to je díra v zemi. Chodby sem a tam. Peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Důl vám nikdo nevezme! Ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít!“ byl si jistý majitel. Netušil, že jistí výtečníci to brzy dokáží.
Podobně na tom byl ve Štěpánově mlynář Josef Kovařík. Vzít mu mohli pytel obilí nebo kabát. Ale mlýn? Mlýn nemůže zloděj vstrčit do kapsy! Mlynář s nasazením života v nejtěžších obdobích našich dějin každému potřebnému rád pomohl! Byl si jist, že mu také nikdo nic zlého neudělá, dal by za tu jistotu krk. Jenže… Komunisté se dostali k vládě a mlynář o hlavu málem přišel!
Josef Kovařík se narodil na samotě Pastvisko, obec Sudice na Boskovicku 10. 10. 1903. Vyučil se mlynářem a během učení aktivně působil v Sokole. Mlýn ve Štěpánově koupil v srpnu 1931 i s pozemky za 300 tisíc korun. Zvelebil jej, postavil Francisovu turbínu o výkonu 20 HP, upravil okolí a vydláždil dvůr a cestu až k silnici, takže objekt získal hodnotu přes milion korun. To už byl ženatý a vychovával dcery Jaroslavu a Miloslavu. Když se mu v noci do mlýnice vloupali lupiči, nebojácně se jim postavil a toho nejhoršího z nich pořádně ztloukl. Pro jistotu si hned pořídil pistoli, koupil ji od vdovy zesnulého revírníka Šikla.
Josef Kovařík u svého mlýna
Za války pomáhal všem potřebným, mlel jim načerno a ani desetitisícové pokuty a stíhání kontrolních orgánů ho nezastrašily. Navíc vše nechával lidem za nejmírnější ceny. A moukou i potravinami zásoboval partyzány ve Žďárských vrších. Koncem války už hledali partyzáni útočiště přímo v jeho mlýně. Ale jak už to bývá, našel se udavač. Mlynář byl vzat gestapem do vazby a tři dny vyslýchán, nikoho však neprozradil. Pistoli měl pod schody tak dobře schovanou, že ji gestapo nenašlo. Naštěstí pro něj skončila válka dříve než soudní řízení.
Pro mimořádnou podporu bližních mu v červnu 1945 udělili ve Štěpánově čestné občanství a jednu z ulic nazvali Kovaříkovou! V září vstoupil do KSČ. Dne 7. 7. 1946 byl zvolen starostou, ale funkci nepřijal.
O hodech 21. října 1945 mu byla slavnostně odevzdána rodinná kronika za lidumilné jednání s lidmi za války. V krojovaném průvodu mu ji donesla deputace starostů z širokého okolí, před mlýnem vyhrávala dechovka. Hrdina se dočkal ocenění!
V kůži vázáná kronika se pyšnila zlatou ořízkou a krátkým ozdobným textem. Ten krasopisně vepsal jistý brněnský architekt. V porovnání s tím, co s mlynářem brzy komunisté udělají, je text pozoruhodný: „Panu otci štěpánovského mlýna Josefu Kovaříkovi. Ku cti a chvále na věčnou paměť zde svědectví vydáváme o tom, že v době germánské okupace za druhé světové války vždy věrně a poctivě stál při lidu českém, všem nám vydatně a nezištně pomáhal, nikdy od prahu svého mlýna nikoho nezapudil, nikdy českému člověku pomoci neodmítl. A za to jemu čest a chvála budiž nehynoucí. Na důkaz toho naše podpisy.“
Titulní list z věnované kroniky
A následovaly podpisy starostů dvanácti obcí a dalších svědků z místních železáren. Některé podpisy patřily komunistickým špičkám, jakými tu byly Kubík, Ostrýž či Valík.
Když se tolik vesnic a tolik osob nejrůznějšího politického přesvědčení shodlo k podobnému činu, musel mlynář Kovařík pomáhat za války opravdu výjimečně. Po úrazu levé ruky, kterou vstrčil do loupačky, mu chyběly 4 prsty a palec měl nepohyblivý. Ovdověl hned po válce v roce 1946, na děvčata zůstal sám. A náhle tu byl rok osmačtyřicátý. Kupředu, levá! Přišel převrat, utekl rok a před Velikonocemi 1949 byl mlynář požádán o azyl pro dva uprchlíky, Hájka a Koutníka.
Mlynář nebyl proti, ale nejdříve sehnal uprchlíkům bydlení u Jindřicha Prudkého v Bolešíně, protože k němu měli nastoupit mechanici na opravu zařízení. Když se ale oprava posunula, převzal oba stíhané v týdnu před Velikonocemi osobně. U něj se pak zdrželi 11 dnů.
Jako velitele odboje za Štěpánov vytipoval mlynář s Hájkem učitele Vladimíra Janečka, kterému Kovařík oznámil, že by s ním dva páni chtěli jednat o ilegálním hnutí. Řekl jména, ale Janeček ho odbyl: „Jedná-li se o Hájka a Koutníka, nechci s těmito míti nic naprosto společného a nechci nic dalšího vědět.“
Všude visely zatykače a uprchlíci nikam nemohli. A tak občas přijela návštěva do mlýna. Dokoupil přijel na kole. Raimund Musil jezdíval traktorem i osobním vozem a Koutníkovi řekl: „Vincku, ty shniješ!“ Protože ležel na otomaně a vypadal, že má dobrou stravu. Jenže opak byl pravdou, Koutníkovi se nečinnost zajídala. Pomocníci však přicházeli s informacemi, že po nich všude pasou esenbáci. Jediný výlet uskutečnili na Bílou sobotu, kdy se dostavili na schůzku s veliteli tišnovského okresu. Kam to celé vedlo, tušíme…
O velikonoční neděli odpoledne přijeli Ferkl, Mašek a autodopravce Kašpárek. Ve strouze u mlýna zrovna chytal ryby vrchní strážmistr v. v. Jaroslav Písařík, asi dvouhodinová schůzka přesto proběhla. MVDr. Mašek přijel oficiálně očkovat selata. Zajímal se, jak si oba uprchlíci představují politický převrat. Hájek mu řekl, že přiletí americká letadla, shodí uspávací bomby, všechno obyvatelstvo uspí a celá republika bude bez odporu obsazena. Tohle stojí v zaprotokolované výpovědi Františka Maška.
Ve středu po Velikonocích přivezl Musil nevyžádané brambory a s nimi v pytli i samopal. Kovařík zbraň i se zásobníky předal do šalandy. Hned nato v sobotu dostali uprchlíci varování a rychle odešli, ani nabízenou večeři si už nevzali. Tím vlastně odboj Josefa Kovaříka skončil. Jeho velké trápení ovšem právě začínalo…
A jak se tedy odvděčil lid český mlynářovi? Za podporu uprchlíků ho 17. 5. 1950 zatkli a provedli domovní prohlídku. Ve mlýnici byla nalezena pistole ráže 7,65 mm a asi 27 nábojů. V dubnu 1951 ho odsoudili na 17 let do vězení. Celou rodinu perzekvovali, mlýn sebrali a všechny věci rozkradli. I mlýn lze ukrást! Mlýn i uhelný důl šlo vstrčit do rudé kapsy…
Ukázka z kroniky
Mlynářův majetek byl sepsán na 7 listů, od generátoru, šrotovníku a cirkulárky až po smeták, lopatku a 5 březových košťat. Postupně se poztrácelo všechno. Jen tu památnou kroniku se soudruhům nepodařilo sebrat a zničit! Mlýn převzalo místní JZD, které hospodařilo tak špatně, že jednotka dosáhla až minus 3 koruny. Národní správa byla na objekt uvalena 21. 5. 1950 a u této skutečnosti jsou podepsáni i soudruzi Kubík a Ostrýž, kteří před necelými pěti lety stvrzovali do kroniky nehynoucí zásluhy štěpánovského mlynáře! S nimi uvalili národní správu i Halačka a Havlíček. I tak svět dokáže odplácet!
Mlynář chtěl vybudovat pekárnu a měl na ni nachystáno vše od cihel až po hřebíky. Připravenou novou vazbu a všechen další stavební materiál si odvezl na svůj nedaleký dům komunistický funkcionář, který se brzy stane předsedou MNV. Soudruzi z bystřického okresu vydali pod názvem Zemědělci! leták na tuhém papíře, který vylepovali na všechna možná místa.
„Zemědělci!
Sílí ve světě tábor míru. Všechen pokrokový lid světa nastoupil do boje proti válečným štváčům, kteří ve svých bankovních palácích a bursách na západě v bratrském objetí s Hitlerovskými SS a wehrwolfy, veliteli koncentračních táborů a popravčích čet, spekulují s potoky krve pracujícího člověka, nevinných matek a dětí. Snaží se uvrhnout lidstvo do nových řeží, hrůz a požárů, snaží se připravit nové otroctví pracujícího lidu a celých národů. Tito bursiáni s lidskou krví našli i několik desítek jidášů, nejohyzdnějších zaprodanců a zrádců vlastní krve, vlastního národa, kteří se bratříčkují s hyenami v lidské podobě, německými SS many, mezi občany našeho státu a našli tyto prodejné, bezectné přisluhovače na našem okrese. Pro tučný zisk byli ochotni p. Musil z Rodkova, p. Kohout ze Zvole, p. Kovařík ze Štěpánova a jiní zrádci vlasti spojit se třeba s Hitlerem samotným a přes krev, přes válku a vyvraždění třeba poloviny lidstva zajistit si rozkvět svých statků a otroky pro práci na nich.
Žádný příval vod nesmyje, žádný požár nespálí znamení hanby a opovržení na čelech těchto zaprodanců a jejich přisluhovačů, které jako veliký vykřičník ponese se s pokolení na pokolení a bude tvořit stinné stránky našich dějin, pohanu dobrých a čestných tradic našeho okresu, o kterých s odporem budeme vyprávět vzpomínky našim dětem, aby se učily nenávidět zlo a zradu…“
Konec zní zase klasicky bolševicky:
„Jen ten, kdo spekuluje s krví, kdo chce masové vraždy nevinných lidí, komu nezáleží na cti vlastních dětí, kdo chce válku, kdo je spojencem špionů, diversantů a vrahů ve službách SS manů, kdo stojí ve službách mezinárodní reakce, která by chtěla vyvolat nové kalvárie lidstva, kdo brzdí vývoj a nenávidí mír, nezapojí se do společných žní podle plánu a nepřistoupí na nové společné osevy, vyřazuje se z řad poctivých občanů našeho státu, protože svým záporným postojem ke společným pracím ve žních a společným osevům, přihlásil mezi zrádce národa a nepřátele lidstva, bojujícího za mír, které tento hrdinný lid bude soudit a odsoudí.“
Výzva zemědělcům, kterou mohli podepsat pouze lidé bez svědomí.
Propagandistická snůška dobových frází a pitomostí nese podpisy největších komunistů a funkcionářů bystřického okresu té doby počínaje předsedou ONV Františkem Kubíkem. Ne, tentokrát tu není nikdo ze signatářů Kovaříkovy rodinné kroniky z roku 1945. Ale hned dva blízké rodinné příslušníky zde má Vratislav Kubík, jenž dokázal podepsat nehynoucí zásluhy štěpánovského mlynáře do kroniky, udělit mu čestné občanství, pojmenovat po něm ulici a zrovna tak podepsal i jeho vyvlastňovací dekret. Jsou to však především podpisy obyčejných lidí, kteří sami vyšli z chudých poměrů v zapadlých vesnicích Bystřicka a najednou si začali hrát na všemocné soudruhy, najednou ztratili cit a pokoru, najednou byli schopni podepsat doslova všechno!
A tak se Josef Kovařík, poctivý a pracovitý člověk ze Štěpánova nad Svratkou, dočkal v krátké době dvojího, naprosto diametrálního hodnocení. Nejdříve byl pochválen, „že v době germánské okupace za druhé světové války vždy věrně a poctivě stál při lidu českém, všem vydatně a nezištně pomáhal, nikdy od prahu svého mlýna nikoho nezapudil, nikdy českému člověku pomoci neodmítl. A za to jemu čest a chvála budiž nehynoucí.“
A vzápětí mu bylo stejnými lidmi nadáváno do „jidášů, nejohyzdnějších zaprodanců a zrádců vlastní krve, vlastního národa, kteří se bratříčkují s hyenami v lidské podobě, německými SS many“ a patří mu proto „opovržení všeho pracujícího lidu celého světa“. Nelze pochybovat ani o tom, že ho prakticky stejní lidé také udali kdysi za války gestapu…
Amen.
Dnes už vládne kolem mlýna klid
Zdroje:
ABS V–420 Brno, výpověď Josefa Kovaříka pro KV StB, 18. května 1950, s. 23-24.
ABS V–420 Brno, „Kulík Josef a spol.“, vyšetřovací a trestní spis, výpověď MVDr. Františka Maška pro KV StB, 19. července 1950, s. 146.
Leták Zemědělci! Exemplář v archivu autora.
Bořivoj Nebojsa: Zlatá léta padesátá. Ing. Hynek Jurman, Štěpánov 2023
SOkA Žďár n. S., Protokol rady MNV Štěpánov 1948-1952.
Foto: Hynek Jurman, Archiv potomků J. Kovaříka, věnováno autorovi
