Svině vyryla zvon! Proč ale zvoní zrovna v Bukově

Za uherské vojny byl rozbořen také hrad Lísek nedaleko Bukova na Bystřicku. Shořela tehdy i věž, zvon zapadl do země a spadlé zdivo jej zasypalo. Pokud zde předtím kolotal život, najednou tu byl klid a pusto. Ubíhala staletí, lidé si kámen rozebírali na stavby a zbytek zříceniny postupně zarostl keři a kopřivami. Jen málokdo sem už zavítal, a tak tu největší rozruch způsobilo stádo sviní.

Ty se sem jednou zatoulaly nepozornému hospodáři z Bukova, dostaly se až do hradní zříceniny a začaly rýt v zemi. Až pozdě večer je tu objevila hospodářova dcera a s překvapením spatřila, jak jedna svině vyryla cosi kovového. Ve tmě už nerozeznala, oč jde, ale všechno vyprávěla doma otci. Ten se brzy ráno vypravil k zřícenině hradu. V rozryté zemi okamžitě našel krásný zvon, jenž na sobě neměl jedinou prasklinku.

Bukovští se už těšili, jak si nádherný zvon vyzvednou na svůj gotický kostel, ale plán jim překazil roženecký farář. Šalamounsky rozhodl, že když Bukov náleží k faře do Rožné, musí být zvon umístěn právě na farním kostele. Tedy v Rožné!

Bukovští reptali a jen neradi odváželi zvon do nedaleké dědiny. Nechtěli však mít s panem farářem zlou vůli. Když se jím ale poprvé vyzvánělo a shromáždění lidé čekali krásný zvuk, ozval se po Rožné jen nepříjemný nakřáplý hlas. Někteří lidé jako by slyšeli slova: „Vyryla sviňa zvon - vyryla sviňa zvon…“ Další pokus nedopadl o nic lépe, a tak se k pobavení okolních vesnic v Rožné vyzvánět raději přestalo.

Zvon tam ležel k nepotřebě a Bukovští se znovu začali domáhat svého práva. Oháněli se tím, že hrad Lísek byl vždy spjat s Bukovem a že jeho majitelé jsou také pochováni v bukovské hrobce. Však se také hradu říkalo někdy Bukovec. Pan farář jim dal nakonec souhlas k přemístění, o rozladěný zvon už nestál. Šťastní sousedé si jej tedy hned odvezli do Bukova.

Problémem však bylo, jak ten těžký kus dopravit na věž. Probourali tedy věžní okno, ke zvonu připevnili provaz a už chtěli začít vytahovat, když kdosi zapochyboval o pevnosti provazu. Proto na něj uvázali na zkoušku těžký kámen a začali jej zvedat. Náhle se provaz přetrhl a kámen se zaryl hluboko do země! To měl tedy zvon štěstí! Kdosi prý pak navrhl uplést provaz z koňských žíní. Poslechli ho a zvon poté šťastně na věž vytáhli.

Pak se nedočkavě čekalo, jakým zvukem se zvon ohlásí v Bukově. K radosti všech přítomných se ozval krásný lahodný hlas. Kdepak ten nakřáplý z Rožné! Tohle bylo něco jiného! Teď je na svém pravém místě, usmívali se sousedé.

A zvon vesele vyzvání do širokého okolí Bukova dodnes.

Literatura:

Jurman, H.: Pernštejnský tis. Zubří země, Štěpánov 2012.

Foto: Hynek Jurman

Ilustrace: Stanislav Bělík