Utekl s milenkou z Prahy a stavěl pohádkové kulisy. Osud doktora Zitka

Naše vlast se může pyšnit tolika památkami, že je nikdo nespočítá. Hrnou se k nim obdivovatelé z celého světa a nikdo nestihne všechny navštívit. Bylo však i dost pozoruhodností a kuriozit, které už nenajdeme. Nejrůznějšími způsoby prostě vzaly za své. Nejsou! Jednou takovou byly pohádkové výtvory na Skalce v Doubravníku.

Vytvořil je v letech 1922–1926 dvojnásobný doktor Karel Zitko (*13. 3. 1872 ve Vysokém Mýtě). Co o něm víme? Vystudoval lékařství a filozofii, působil v Praze a jeho bezdětné manželství ztroskotalo. Přednášel z řady vědních oborů, psal a vydával stovky prací z oboru přírodních věd, hygieny, etiky, filozofie, zeměpisu, zbožíznalství, ale i romány, povídky, fejetony a dramata. Jeho známou knihou o lidském těle je Život a jeho úskalí. Z románů jmenujme Duše vesmíru. Neustále přebíral množství knih, map, pohlednic a turistických průvodců, které glosoval podle svých vlastních úvah a poznatků.

Byl profesorem na obchodní škole v Praze, kde zřejmě poznal posluchačku Vlastimilu Peterkovou, dceru krejčího. Byla o 21 let mladší a pan doktor se do ní zamiloval. Což se asi zpočátku nelíbilo rodičům dívky a ani Zitkovu širšímu okolí. Odešli tedy na Moravu do Doubravníka, kde platili za výstřední dvojici milenců.

Lidé tu měli svého venkovského lékaře a přistěhovalec z Prahy potřebnou klientelu k obživě nezískal. A tak se Zitko věnoval literatuře, malování i cestování s Vlastimilou. A na Kontově skalce (dnes označované jen jako Skalka) začal budovat svůj pohádkový areál.

Na skálu umístil dřevěnou tabulku s nápisem: „Postůj, poutníče, neb procházíš starobylým a památným městysem Doubravníkem, založeným již před 700 lety Štěpánem z Medlova, který zde postavil kostel a klášter již r. 1208. Při něm vzniklo městečko, které r. 1241 i s klášterem a kostelem Tataři zničili. Na tom místě vystavěl Jan a Vratislav z Pernštejna 1535 až 1557 kostel, jednu z nekrásnějších gotických budov republiky. - Na této skále zříš hrádek „Skalku“, vystavený jako vzor středověkých hradů, a pod ním trámové stavení, představující s branou a hrádkem obvyklé prostředí našich pohádek. Jdeš-li na Pernštýn, půjdeš přes hodinu, leč co živ, budeš vzpomínat.“

V jeho stručných dějinách tedy nebylo vše úplná pravda, ale takhle se tehdy údaje i s těmi Tatary uváděly. Dvojnásobný doktor nemohl tušit nic o Bočkových falsech a složitých zákrutách místních dějin. Důležitější bylo, co zde PhDr. a MUDr. Karel Zitko vybudoval.

Krásnou roubenou Chaloupku (každý objekt uváděl s velkým písmenem na začátku) jako z pohádek, kde nejdříve se svou přítelkyní bydleli. Ale také dřevěný gotický Hrad s průchozími branami a s kapličkou na druhém nádvoří. Dále třípatrovou gotickou dřevěnou Věž s množstvím starobylých sbírek. A ještě jeden malý Hrádek i přístřeší pro model železnice. Krajinu kolem této malé železnice dotvářely olejomalby samotného dr. Zitka. Jeho obraz Doubravníka včetně pohádkového areálu je opravdu povedený. Také se v areálu objevily výjevy z pohádek. Třeba Karkulka s vlkem či Perníková chaloupka. Pozemek s malým potůčkem navíc doplňoval zahradními prvky. Stavbou komplexu pohádkových staveb se však dr. Zitko zadlužil a zároveň ztrácel možnosti dřívějších příjmů.

Během roku 1925 vyrostla ještě za Chaloupkou Vila Vlasta s pohádkovou vizáží. Tu pan doktor vybavil mobiliářem ze svého pražského bytu. Vlastnoručně vyráběl nábytek, který potom společně s partnerkou zdobili výmalbami. Jedna z vydaných pohlednic nese poznámku, že stavby jsou fotografovány po dokončení 12. 6. 1926.

Na levé straně brány viselo: „Vystavěl L. P. 1923 Jaroslav Hutař, architekt a stavitel z Nedvědic.“ Na pravé straně pak pamětní nápis: „Založil L. P. 1922 MUDPhD K. Zitko, spisovatel, státní ředitel a lékař z Prahy.“

Jenže pan doktor zemřel nečekaně 5. 12. 1926 v Doubravníku na selhání srdce.

Podle matriky zemřel ženatý „ředitel obchodní školy na dovolené“ ve Vile Vlasta a byl převezen ke kremaci. Ve sloupci „pochovával“ je uveden Zdeněk Zitko, odborný rada Ministerstva školství a národní osvěty v Praze. Zřejmě on zařizoval převoz těla.

Dřevěný Hrad pak přestěhoval nový majitel do Brna, Věž shořela při přepouštění sádla a další pustlo a bylo změněno.

Vlastimila Peterková se po ztrátě milovaného Karla a po útrapách s pozůstalostí pokusila o sebevraždu. K novému životu ji přivedli až přátelé. Vyučovala na soukromé škole a později na státních školách těsnopis, psaní na stroji a němčinu. Později žila v Kutné Hoře, odkud se s rodinou Ing. Stanislava Wiesera (*14. 1. 1900) přestěhovala na léta 1940-1945 do Červeného Kostelce, posléze do Trutnova. Vyučovala na obchodní akademii téměř do svých 70 let. Po těžkém úrazu se dostala do léčebny dlouhodobě nemocných, kde v Tmavém Dole na Trutnovsku zemřela ve věku 83 let 10. února 1976.

Ze staveb na Skalce po několika požárech a demontážích zbyla jenom Chaloupka, která již potřetí vyhořela na Silvestra 2001. Novodobí majitelé mi před několika lety umožnili návštěvu tohoto památného místa. Něco jsem vyfotil, bohužel drtivá většina zdejších kuriozit už neexistuje. Jen ta Chaloupka a sotva čitelné tabulky s nápisy o zakladateli a staviteli. Publicista, autor i spoluautor turistických průvodců Ing. Stanislav Wieser (*1940) vydal v roce 2002 zachovalé fotografie areálu i pohlednice na CD i s vysvětlujícím komentářem. Poskytl mi je i k tomuto článku.

V soukromé sbírce se zachoval alespoň pozoruhodný obraz Doubravník se Skalkou, olejomalba na plátně o rozměrech 155×115 cm. Autor dr. Zitko zachytil vpředu vesničany a kozy, uprostřed se tyčí naproti mlýnu jeho pohádková Skalka, vpravo v pozadí vykukuje doubravnický kostel a vlevo je nádraží s přijíždějícím vlakem. Ten právě projel Brdem, dnes už neexistujícím vylámaným zářezem ve skále.

Pokud v současnosti přijíždíte od Černvíra do Doubravníka, sotva si všimnete pohádkové brány, vše další zůstává očím utajeno.

Zdroje:

Leopold Mazáč: Doubravník. MNV Doubravník 1972.

Stanislav Wieser: Doubravník: Vila a hrad MUDr. Zítka. CD, 2002.

Foto: Hynek Jurman a archiv autora, věnoval St. Wieser (fotil K. Zitko)