Článek
Tak je tady zase listopad. A dost mi to připomíná ten listopad a prosinec roku 1989. Zase jde o svobodu, o demokracii, a zase tady vládne úplně stejný typ lidí jako tenkrát. Stbáci a práskači, na moc nadržení a drzí prospěcháři, arogantní, bezpáteřní kariéristé, všichni ti podprůměrní a průměrní se derou k moci a za kost slibují vděčnou loajalitu pánovi, protože dobře vědí, že bez něj by se k takovým pozicím nikdy nedostali. A úplně stejný typ lidí jako tenkrát prská něco o studentech, kteří o životě nic neví a měli by mlčet a poslouchat ty starší a moudřejší, tedy je. A o těch nefachčencích komediantech, co by měli radši jít k pásu, protože na to jejich umění nikdo není zvědavý a oni o životě vědí kulový.
Úplně stejně jako tenkrát.
No nic, musíme holt do zase do ulic. Aspoň teď 37 let poté není taková kosa.
Musíme zase do ulic, na náměstí, na Letnou, když bude potřeba každý týden, znovu, zase a pořád. A když nebude stačit jedna stávka, bude druhá, třetí, budou i větší a pocítí to celá země.
Kdyby to snad někomu nedocházelo: tady vůbec nejde o nějaké peníze. Nikdo, nikdo, ani televizáci, rozhlasáci, lidé na ulicích se nestaví proti ještě větší kontrole, proti kontrole NKÚ, nikomu by nevadil další audit a ještě další audit, šetření, dokonce by nevadil ani jiný způsob financování. Jenomže o to teď nejde. Nedejte se zblbnout. Tyhle kecy o penězích jsou jen žrádlo pro voliče populistů. Aby měli co přežvykovat, opakovat, poplivávat kolem, aby měli pocit, že mají pravdu, ostatní chtějí splachovat peníze do kanálu a oni, spravedliví, tomu brání.
Nikdo se tady nebrání debatě o penězích. Jenže o to téhle vládě nejde. Ani omylem jim o to nejde.
Proto nechtějí veřejnou a odbornou debatu, proto zákon rychle schvalují v 4:36 ráno, na tajňačku, proto je jejich jediný „věcný“ argument, že to mají ve volebním programu.
Jim o žádné lepší financování nejde. Jim jde jen a jen o to, aby získali vládu nad médii. Aby oni, vládnoucí politikové, mohli rozhodovat o tom, kolik peněz média dostanou, aby je mohli dusit, aby mohli rozhodovat, kdo v médiích může zůstat, jaké otázky se smí a jaké nesmí pokládat, aby mohli média veřejné služby držet za krk, korumpovat, a nakonec poslat do bezvýznamnosti: Přesně jako na Slovensku, přesně jako v Maďarsku. O žádnou reformu financování nejde. Jde o likvidaci nezávislých médií, která v demokratické společnosti kontrolují moc.
Tady nejde o nic jiného než o naši svobodu.
Proto jsme v ulicích, budeme v ulicích, a proto nebudeme zticha. Svobodu si nedáme zaříznout.
