Článek
V mládí jsem se věnoval typicky chlapským sportům, jako je karate nebo box. Mou nejvěrnější přítelkyní byla pěknou řádku let činka. Nikdy jsem nepodlehl tak nekonzervativním výstřelkům, jako je kuřecí řízek, nebo dokonce vegetariánství či veganství! Posledního čtvrt roku na sobě ale pozoruji nepřehlédnutelné známky genderových nejistot. Co když jsem vším tím hlučným chlapáctvím jen sám sobě zastíral své skutečné já?
Ač mne celý život provázela ta lepší, jemnější a pěknější polovina lidstva, dozrál čas, abych to přiznal sám sobě i veřejnosti. Je to zvláštní, vždyť i za těmito úvahami stojí žena. Dokonce ta, která mne věrně provází radostmi i těžkostmi života po téměř čtyři desetiletí tradičního, dnes prý zastaralého a tak zoufale nemoderního manželství.
Zkrátka - moje žena si koncem dubna přivodila tříštivou zlomeninu holenní kosti. A já doma už čtvrt roku zametám, vytírám, zalévám domácí květenu, uklízím a šúruju, něco občas dokonce i pulíruju! Sbírám použité prádlo, třídím je vzorně podle barev a jakosti, peru, suším, rovnám. No, peru – domácí bílá technika, přiznávám, doposud nebyla mým šálkem čaje. Mám zde proto jisté mezery. Naštěstí mi má polovička poskytuje nezištné rady stylu Na třicítku k vaně nebo Na tu dolní třicítku do zahrady nebo dokonce Tohle na šedesát!
Ale postoupil jsem už prosím pěkně tak daleko, že se neohrazuji proti slovu vůl držíce v rukou vlněný svetr! Slovy klasika celé dny jen tak šukám po bytě. Jakého klasika propána – vždyť to taky byla ženská!
Poslední dva týdny ale byly zlomové. Já, celoživotní typický masožravec a svým založením předvěký lovec jsem byl podroben navýsost krutému ročnímu období. Dozrálo drobné ovoce a já se stal na celé dny sběračkou. Co to plácám sběračkou, pochopitelně sběračem! Po malinách a červeném rybízu nastoupil muchovník, následovaný bílým rybízem, pro změnu proloženým jostou. Jako pokorná, odvěká žena dřepím, krčím se, ohýbám se, proplétám se větvemi a trhám různě barevné kuličky.
A včera zrána jsem se přistihl při myšlence, jak pěkně mi uschlo to prádlo, a že bych mohl vyprat ještě jednu dávku navíc. No katastrofa, co mi to běží hlavou…
PS: Napadlo mne pro jistotu podívat se, jestli jsem ještě vůbec chlapeček. A představte si – já se přistihl, že na WC nestojím, ale sedím! Sám sebe jsem se omluvil, že je to únavou, ale kdo ví?
