Článek
Andrej Babiš chce výsledky, chce jen vyhrávat. Neumí přijmout ani remízu. Jeho pojetí spolupráce je naprosté zašlapání partnera do parket. Prohrál už třetí volby v řadě a svou porážku řeší, jak je mu vlastní. Hledáním viníka. Svůj příspěvek ke svým prohrám si pochopitelně nepřipustí.
Skutečně úspěšní lidé jsou si vědomi svých zděděných schopností, získaných znalostí, nabytých zkušeností, vydělaných hodnot. Jsou na ně právem hrdí, ale nemají potřebu je zveřejňovat. A už rozhodně neponižují ty, kdo nedosahují jejich hodnot, ty kdo se nevyškrabali na jejich úroveň, ať mravní, či společenskou. Naproti tomu Andrej Babiš ostentativně pohrdá svým okolím. Podle řady svědectví zupácky řve na spolupracovníky, vulgárně oslovuje nejen své protivníky, ale i své nejbližší. Jakoukoliv kritiku, byť naprosto oprávněnou, bere jako osobní útok, na který, bráno jeho optikou, nemá nikdo právo.
Schopný Andrej Babiš
Určitě má schopností celou řadu, ale všechny jsou naprosto překryty chaotickým chováním mikromanažera a neschopností souvislého, logického a srozumitelného vyjadřování. Omlouvat úroveň jeho komunikace nelze tím, že hovoří pro něj cizí řečí. Čeština, ruština, angličtina i slovenština se v jeho ústech záhadným kouzlem mění v argot, srozumitelný snad jen členům ANOsekty a čaulidem. Ti se tak alespoň tváří.
Jak je potom možné, že se stal premiérem? Jak se mu podařilo vybudovat si pověst úspěšného politika, obratného diplomata a obávaného řečníka? On si ji ale nevybudoval, vybudovala mu ji banda bezpáteřných přisluhovačů.
Spolupráci s Andrejem Babišem je snad možno odpustit lidem intelektem nesmělým, s totální absencí rozhledu, jako je např. Ondřej Knotek, europoslanec ‚Nerozumím otázce‘ nebo Taťána Malá, doktorka ‚Králičí bobek‘. Ale lidé výsostně inteligentní chápou, že stvořením šému pro politického a mediálního golema s psychikou černé vdovy a empatií porouchaného vysavače nenávratně poškodí celou zemi, ve které žijí.
A přesto mu slouží celou svou duší, myslí, tělem. Buďme rádi, že se Lucie Kubovičová, Vladimír Vořechovský, Petr Topinka, Marek Hanč, Alexander Braun nebo Marek Prchal v čase minuli s Hitlerem. Ještě dnes by celá Evropa adorovala konečné řešení židovské otázky jimi vymyšlenými kvaziargumenty.
Všehoschopný Marek Prchal
Jen díky procitnutí lidí s mimořádně vysokými morálními standardy ze zimního spánku byli odstaveni lidé prokazatelně porušující základní etické a morální zásady.
Kdo je ale celou dobu držel u moci? Ti, kteří se tváří jako odborníci na slovo vzatí. Prý schopní profesionálové. Ve skutečnosti jsou to Faustové, kteří prodali své schopnosti i svou duši zlu.
Snaha bagatelizovat vinu Prchala a jeho spolupracovníků, snaha omluvit desetiletí angažované spolupráce slovy „Je to jenom práce!“, nebo „Nejsme jako oni!“ umožní Prchalovi, aby hledal nové místo pro svůj tým.
Jeho nastávající snaha je reálná. Místo na Slunci už ne. Toho, kdo nám pomáhal uvázat řetězy nesvobody, patří potrestat, ne preventivně amnestovat.
Jestliže potrestání není možné podle zákonů, nezbývá než čekat na spravedlnost vyšší. Čekání je možno si zpestřit absolutní izolací všech posedlých zlem.
Prchal si své hříchy plně neodpracuje nikdy. Odpustit mu můžeme, zapomenout ne. Ohrožovali bychom tím naší budoucnost!
