Článek
Na úvod je třeba přiznat, že ceny potravin se postupně sbližují a že ty rozdíly nejsou už takové. Nicméně to ale neznamená, že při srovnatelných cenách potravin poskočila životní úroveň Čechů. To nikoli. Pořád platí, že průměrná mzda v Německu je více než dvojnásobná oproti průměrné mzdě u nás. A když se od potravin přesuneme k drogerii, pak už je srovnání o dost smutnější. Ceny drogistických výrobků a kosmetiky jsou u nás vyšší až o desítky procent. Nechci teď řešit příčiny, byť ty jsou samozřejmě důležité. Jisté je, že trh selhává a tyto rozdíly v cenách jen tak nezmizí. Proto s tím musíme něco dělat.
Blíží se evropské volby a my máme šanci znovu zvednout toto důležité téma a prosadit opatření, která napomohou k narovnání cen. Nejde mi o prosazování stejných cen a zavádění centrálního řízení trhu. To vůbec. Chci ale, aby byly férové ceny pro české občany a aby zejména velké řetězce nezneužívaly své postavení na trhu.
Tady je pět konkrétních návrhů, jak toho docílit.
1. Transparentnost cenové politiky
EU musí posílit pravidla pro označování cen, aby měli spotřebitelé možnost snadněji srovnávat produkty napříč zeměmi, a to nejen po stránce ceny, ale také původu, složení nebo hmotnosti.
2. Sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty
Rozdíly v sazbách DPH v jednotlivých státech EU mají nepochybně vliv na konečné ceny potravin i dalších produktů. EU by měla jít cestou slaďování sazeb DPH, přinejmenším v případě potravin a základního spotřebního zboží.
3. Omezování monopolních praktik a zneužívání tržní síly
EU musí být neústupná, pokud jde o zneužívání monopolního postavení nebo významné tržní síly zejména v případě řetězců. To stejné platí pro případné kartelové dohody a umělému udržování vysokých cen.
4. Posilování konkurence a přeshraničního obchodu
Více konkurence znamená větší možnost volby, tudíž tlak na snižování cen. Pomoci může ale i provázanost příhraničních regionů, lepší dopravní propojení a usnadnění logistiky. Zkrátka jde o to, aby konkurence působila v rámci EU bez ohledu na hranice.
5. Podpora místních producentů
Sem můžeme zahrnout férové prostředí pro zemědělce, které prostě při srovnání podmínek v jednotlivých zemích EU není, ale patří sem i podpora malých a středních podniků, ať už formou dotací, ale i prostřednictvím odbourávání byrokratické zátěže.
Jednoduchá řešení samozřejmě neexistují, stejně jako neexistuje stoprocentní lék na zajištění férových cen potravin a dalších produktů. To ale neznamená, že máme čekat se založenýma rukama, až „se to samo vyřeší“. Jsem přesvědčená, že moje návrhy mohou pomoci přinejmenším zmírnit cenové rozdíly mezi Českou republikou a Německem, ale také mohou přispět k celkovému zlepšení vnitřního trhu EU.
