Článek
Když se na takové výpadky podíváme s přihlédnutím k ruské invazi na Ukrajinu, je více než zřejmé, jak zrádné je spoléhat se na Čínu a Rusko, které se snaží s námi manipulovat nejen v obchodní, ale i politické rovině.
Česká republika, a to zejména s přispěním tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, navázala v roce 2016 strategické partnerství s Čínou, které bychom mohli označit lidovým rčením „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. I proto se dnes potýkáme se závislostí na čínském dovozu, který dosahuje mnohonásobně vyšších čísel než český export do Číny.
Ačkoli je Evropská unie v dnešní době na druhém místě ve výrobě léků, 80 procent účinných látek stále dovážíme z Číny a Indie. Jde například o farmakologické látky, jež jsou nezbytné pro výrobu některých generických léčiv, včetně „starých“ antibiotik, onkologických léků i základních léčivých přípravků, jako je paracetamol.
Navíc jsme zaplaveni všemožnými druhy levného, mnohdy nekvalitního spotřebního zboží, které bychom si v mnohem lepší kvalitě dokázali vyrobit u nás v České republice nebo v rámci Evropské unie. Rothschildův výrok „Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“ nám připomíná, že nízká cena nemusí vždy znamenat dobrý obchod. Kvalita takových produktů se nám totiž ve výsledku násobně prodraží. Místo toho je důležité hledět na dlouhodobou hodnotu, udržitelnost a soběstačnost.
S obnovou domácí výroby a investicemi do strategických odvětví samozřejmě přicházejí určité náklady. Bez těch se ale neobejdeme. Vlády zemí EU a ČR musí být připraveny investovat prostředky do rozvoje výrobních kapacit a technologií, aby zajistily dosažení soběstačnosti. Jedná se o investici do naší bezpečnosti, suverenity a dlouhodobé ekonomické prosperity.
Často se zapomíná také na fakt, že nejde jen o výrobky, kterých by byl nedostatek, kdyby Čína své dodávky surovin omezila. Jedná se totiž také o samotné firmy, systém vazeb mezi takovými firmami, vztahy mezi odběrateli a dodavateli a v neposlední řadě o fungování ekonomiky jako takové. Nestabilní dodávky narušují dodavatelský řetězec, čímž se dostává do potíží celá řada na sebe navázaných společností. Jelikož jsem patnáct let působila v managementu mezinárodních firem, viděla jsem z bezprostřední blízkosti, jak křehké tyto dodavatelsko-odběratelské vztahy mnohdy jsou.
To vše platí i pro Českou republiku. Naše vláda se nesmí bát podporovat firmy zaměřené na strategickou výrobu či high-tech. Dobrým příkladem může být zvažovaná investice výrobce čipů onsemi v Rožnově pod Radhoštěm. Vládní pobídka je více než žádoucí, protože se jedná o strategické odvětví. Čipy společnosti onsemi totiž nacházejí využití v elektromobilech. Investice by tedy šla ruku v ruce se strategií Evropské unie směřující k přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku.
Závěrem je třeba říct, že již včera bylo pozdě. Nastal čas jednat, abychom zajistili silnou a odolnou ekonomiku pro naše občany a budoucí generace. Poučme se z nedávných krizí a chyb, buďme prozíravější a pracujme na větší soběstačnosti naší země i Evropské unie.
Kandidátka ve volbách do Evropského parlamentu Inga Petryčka (KDU-ČSL).
