Článek
Jsou věci, které se na papíře zdají naprosto jasné, přehledné a bez skrytých háčků. All inclusive dovolená patří právě mezi ně. Vyberete destinaci, zkontrolujete cenu, ověříte datum odletu a stisknete tlačítko objednat s pocitem, že máte vše pod kontrolou. Jenže realita se občas vydá trochu jiným směrem, a tentokrát to vlastně dopadlo docela zábavně.
Tenhle příběh začal jako výhodná nabídka, pokračoval telefonátem, který nikdo nečekal, a v tuhle chvíli stojí přesně tam, kde stojí každá dovolená těsně před odletem: mezi nadšením a mírnou obavou, co všechno ještě přijde.
Strach z létání se jednou musí zlomit, a to velmi brzy.
Telefonát, který přišel záhy
Pár minut po dokončení objednávky zazvonil telefon. Operátorka z cestovní kanceláře se přihlásila s tím, že si všimli, že objednávka neobsahuje žádná zavazadla k odbavení, a chtěla ověřit, zda jde skutečně o záměr, a ne o přehlédnutí. Záměr to byl, vědomý a předem promyšlený, takže šlo o pouhou formalitu. Trochu nezvyklé bylo, že cestovní kancelář vůbec zavolala, ale upřímně, takový zákaznický servis se v dnešní době cení. Co kdybychom na to opravdu zapomněli.
Pak přišel druhý dotaz, a ten byl trochu jiného rázu. Operátorka se zeptala, zda chceme sedět v letadle vedle sebe. Pohled jeden na druhého, krátká pauza a jasná odpověď: „To není automaticky?“ Při procházení objednávkového systému jsme tuhle možnost nikde neviděli. Zda jsme udělali chybu během objednávky? To nám nedokázala pracovnice cestovky vysvětlit, ale když to jde napravit, tak o co jde.
Příplatek za sedadla vedle sebe
Kolik to stojí, to operátorka v tu chvíli nevěděla. Sdělila, že to zjistí a zavolá zpět, a tak také učinila do dvou dní. Cena byla pět set korun na osobu, tedy tisíc korun celkem za jistotu, že oba poletíte vedle sebe. Na první pohled to může znít jako zbytečný výdaj navíc, ale stačí chvilka představivosti a kalkulace se změní. Sedět vedle cizího cestujícího, který celý let hovoří nahlas do telefonu, si nevybírá nikdo dobrovolně, ale třeba i tak někoho takového budeme mít poblíž.
Vedle sebe tedy budeme, ale jestli něco i uvidíme? Toť otázka.
Parkování a nejistota z transferu
K celkové částce přibylo ještě parkování na letišti, ale zde alespoň existovala sleva, takže to nepůsobilo jako čistý výdaj navíc bez jakékoli protiváhy. Pak už jsme se rozloučili, snad se na nic nezapomnělo.
Co v nás ale vyvolalo větší napětí, byl bod, který stojí za zmínku. Transfer z letiště v cílové destinaci je součástí ceny zájezdu, alespoň tak to stálo v popisu. A právě tady vzniká nepříjemná nejistota, která při pohledu na objednávku zůstává viset ve vzduchu. Klapne to?
Pokud letíte poprvé v rámci balíčkové dovolené, stojíte na letišti v cizí zemi a nechápete, co přesně vás čeká za výstupními dveřmi, může to dopadnout různě. Řešit transfer na místě, bez znalosti jazyka, v cizím prostředí a s batohem na zádech, to není dobrodružství, ale zbytečný stres. Věřit, že tam řidič s cedulí jako ve filmech prostě bude, to chce určitou dávku odvahy. A právě tahle část celé dovolené vyvolává největší pochybnosti, protože si ji prostě nelze předem vyzkoušet.
Kdysi jsem jela autem na dovolenou s obřím kufrem a vytáhla pár věcí, snad teď efekt nebude opačný.
Největší výzva? Sbalit se do batohu
A pak přišla ta část, kvůli které kamarádky při vyprávění nevydržely a smály se nahlas. Cíl byl jasný: vše, co člověk na pár dní u moře potřebuje, se musí vejít do příručního zavazadla, tedy do klasického cestovního batohu. Manžel to zvládl rychle a bez viditelného úsilí, se sebedůvěrou člověka, který tohle přece dělal mnohokrát. Já stála u skříně a snažila se přijít na to, co tam vůbec potřebuji.
Plán dovolené byl jednoduchý: pláž, občasné procházky, odpočinek, sangria a ochutnávání místní kuchyně. Bez formálních večeří, sportovních výkonů i příležitostí vyžadujících speciální oblečení. Z toho vznikl seznam věcí, které skutečně budou chybět, nikoliv věcí, které by se teoreticky mohly hodit. Po hodině a čtvrt práce byl batoh připraven a vypadal překvapivě rozumně. Jak to dopadne na letišti, to teprve ukáže čas, ale zatím se výsledek jeví jako vítězství. Protože náš metr tvrdil, že parametry letecké společnosti splňujeme, takže můžeme být snad v klidu.
Anketa
Druhý díl možná teprve přijde
Jak tohle celé dopadne v praxi, to zatím nikdo neví. Zájezd je zaplacený, batoh je sbalený a cestovní kancelář prověřena alespoň prvním telefonátem, který leccos naznačil. Jestli transfer z letiště skutečně čeká na místě, jestli se batoh v kabině letadla vejde tam, kde má být, a jestli sangria v all inclusive resortu opravdu chutná tak, jak si člověk představuje, to se teprve ukáže.
Kdyby se ukázalo, že realita předčila optimismus, bude z toho minimálně poctivý druhý díl pro všechny, kteří přemýšlejí, zda na podobnou cestu vyrazit. A pokud vše proběhne hladce, bude to důkaz, že vykročit z komfortní zóny s malým batohem a bez záložního plánu je nakonec docela dobrý nápad.
Jaké byly vaše začátky v cestování? Také jste se tak báli, nebo jste prostě sbalili věci a vyrazili? Děkuji za vaše vzpomínky, doporučení a tipy, jak to zvládnout bez úhony.
