Článek
V poslední době se objevují hlasy volající po vyšším zdanění bezdětných občanů. Argumenty pro toto opatření často vycházejí z představy, že bezdětnost je svobodnou volbou motivovanou snahou o pohodlnější život. Realita je však mnohem složitější a často bolestivější.
Mnohdy si procházejí „tiše“ peklem
Za zavřenými dveřmi mnoha domácností se odehrávají tiché osobní tragédie. Mnoho párů prochází roky neúspěšnou léčbou neplodnosti, zatímco jiní touží po dítěti, ale nemohou najít vhodného partnera.
Ženy radši již nepočítají kolikáté těhotenství ukončil samovolný potrat. Stále věří, že jednou se to změní, což často negativně ovlivní jejich stávající vztah s partnerem.
Jen představa, že by tito lidé měli platit vyšší odvody je šílená. Nemají za sebou už dost zla?
Nechtějí, aby dítě žilo v bídě
Další skupinou jsou zodpovědní mladí lidé, kteří odkládají rodičovství z ekonomických důvodů. V době rostoucích životních nákladů a nejisté situace na trhu s bydlením se jejich postoj zdá být spíše známkou odpovědnosti než sobectví.
Mnozí čekají na stabilní práci a vlastní bydlení, protože nechtějí přivést dítě do nejistých podmínek. Často je ovlivňuje jejich vlastní dětství, které nebylo ideální.
Bezdětnost kvůli dědičným onemocněním
V rodinách, kde se po generace objevují závažné genetické choroby, stojí potenciální rodiče před složitým morálním dilematem.
Když člověk vyrůstá v rodině poznamenané genetickým onemocněním a na vlastní oči vidí utrpení svých blízkých, mění se jeho pohled na rodičovství. Rozhodnutí vzdát se vlastních dětí je o to bolestnější, že často přichází v době, kdy touha po potomkovi je nejsilnější.
Nemají vztah k dětem
Samostatnou kapitolou jsou lidé, kteří si upřímně přiznávají, že by nebyli dobrými rodiči. Jejich rozhodnutí nemít děti je projevem mimořádné osobní zralosti a odpovědnosti vůči společnosti.
V době, kdy se potýkáme s případy zanedbávání péče či dokonce týrání dětí, je třeba ocenit ty, kdo dokáží realisticky zhodnotit své predispozice k rodičovství. Nutit někoho do rodičovské role ekonomickým tlakem může vést k tragickým následkům.
Společnost nepotřebuje rodiče, kteří se o své děti starají z donucení nebo ze strachu z vyššího zdanění. Potřebuje rodiče, kteří své děti skutečně chtějí a dokáží jim poskytnout láskyplné prostředí pro zdravý vývoj.
Jak z toho ven?
Namísto trestání bezdětných by bylo vhodnější zaměřit se na vytvoření podmínek, které by mladým lidem usnadnily rozhodnutí stát se rodiči. Dostupné bydlení, menší daňové zatížení, dostupná zdravotní péče a podpora při léčbě neplodnosti - to jsou oblasti, kde může stát skutečně pomoci.
Je také třeba připomenout, že bezdětní lidé často významně přispívají společnosti jinými způsoby. Mnoho z nich se věnuje pěstounské péči, pracují v pomáhajících profesích nebo se starají o své stárnoucí rodiče. Jejich přínos společnosti nelze měřit pouze počtem vlastních potomků.
Zdanění bezdětných může vypadat jako jednoduché řešení problémů s důchody v budoucnu. Ve skutečnosti však ignoruje komplexní realitu lidských životů a může způsobit další trauma těm, kteří už tak procházejí těžkým obdobím.
Místo vytváření nových překážek bychom měli usilovat o společnost, která podporuje rodičovství pozitivními způsoby a respektuje různé životní cesty svých občanů.
