Článek
Pamatujete si období lockdownu? Nebo jste ho raději nechali hluboko schovaný někde uvnitř? Já si ho pamatuju hlavně jako období, kdy jsme si jen tak nemohli zajít ani na něco dobrého a učili se doma vařit i jídla, která jsme milovali v restauracích. Asijské jídlo, indické a hodně klasicky české dezerty, abychom zahnali špatnou náladu. Na to tehdy vsadila Česká televize a tak vznikl pořad Peče celá země.
Kynuté těsto během lockdownu zkoušelo spoustu žen i mužů, chtěli utéct aspoň na chvilku od reality.
Když se z droždí stal poklad
Pořad měl obrovskou sílu. Díky němu se z obyčejného droždí stala surovina, se kterou se kšeftovalo. Prodavačky slyšely pořád dokola stejné dotazy. Kdy dorazí droždí? Jestli by nedaly echo, aby si ho lidé stihli koupit, než zase zmizí. Sama si pamatuju, jakou radost mi udělalo pár sáčků sušeného droždí. Sháněla jsem ho víc jak dva týdny, nikde nic. A když se konečně objevilo, za pár hodin zase zmizelo z regálů.
Lidé si posílali tipy, kde co ještě mají. Čerstvé kostky droždí jsme brali jako vzácnost. Jedna kostka na mazanec, druhá na buchty, třetí do zásoby. Kdo měl ve špajzu náhradní suché droždí, byl miláčkem rodiny. Droždí znamenalo víc než jen pečení, ukazovalo, jak divná ta doba byla. Nesměli jsme chodit daleko od domova a večer jen v případě venčení psa.
Kvásek jako záchrana
Někteří hledali jiné cesty. Kvásek nepotřebuje droždí, stačí mouka s vodou a čas. Videa o pečení najednou všichni bedlivě sledovali, měla miliony zhlédnutí během pár týdnů. Lidé začali mluvit o krmení kvásku, dávali mu jména jako domácím mazlíčkům. Marie, Ferda, Bertík. Každé ráno kontrola, jestli pěkně bublá. Fotky nakrájeného chleba plnily sociální sítě. Všichni chtěli ukázat, že umí péct.
Pečení jako útěk od reality
Lockdown zakázal skoro všechno, co jsme měli za samozřejmé a normální. Nemohli jsme na koncerty, do divadel, na večeře s přáteli. Nesměli jsme navštívit babičku, když bydlela v jiném kraji. Měli jsme večerku. Pečení nám dávalo aspoň nějaký řád do dnů, kdy se úterý nedalo poznat od soboty. Ráno zadělat těsto, nechat vykynout, odpoledne upéct a večer sníst s rodinou.
Hnětení těsta uklidňovalo. Ty pohyby rukou, měkké těsto mezi prsty. V době, kdy jsme nad ničím neměli kontrolu, aspoň tohle šlo ovlivnit. Nemohli jsme změnit vládní nařízení ani plánovat budoucnost. Ale upéct buchty? To ano.
Právě tehdy přišel pořad Peče celá země
Většina reality show je jen zábava, ale tahle ukázala něco víc. Že lidi nejsou sami s těmi nepovedenými bábovkami. Diváci sledovali soutěžící a rozuměli jim. Vždyť sami ten den pokazili palačinky. Pořad pomáhal zahnat ty špatné myšlenky a připomínal, že i v těžké době se dá najít radost.
Pečení nás spojovalo, i když jsme spolu být nesměli. Přes plot sousedům tácek buchet, protože jinak byla návštěva zakázaná. Kamarádům posílání fotek prvního chleba. Recepty kolovaly rychleji než zprávy o nových omezeních. Mladí volali babičkám a ptali se na recepty, babičky vyprávěly, jak se to dělalo dřív.
Proč bychom na to neměli zapomínat?
Dnes je droždí všude, nikdo se po něm neshání. Část lidí u pečení zůstala, mají dokonce své vlastní recepty. Jiní formy odložili zpátky do skříně. Ale vzpomínka na pečení dobrot zůstala.
Stát nám určoval, kam smíme chodit a koho vidět. Kdy děti nemohly do školy a starší lidé žili úplně izolovaně. Není dobré na to zapomínat. Ne proto, abychom si ty časy idealizovali. Ale proto, abychom si pamatovali, jaké to bylo a jak moc to zasáhlo mladé lidi, kteří si to dodnes s sebou nesou.
Pořad Peče celá země lockdown přežil
Letos už běží 4. řada pořadu. Diváci sledují talentované pekaře a cukráře, jak soutěží o titul nejlepšího pekaře či pekařky. Někteří z nich asi začínali právě v lockdownu u stolu plném mouky a droždí, které konečně sehnali. A kdo ví, možná právě ti diváci, co tehdy pekli doma z nudy a beznaděje, dnes sedí u televize a vzpomínají. Nebo třeba sami zkouší upéct to, co viděli v pořadu, protože pečení přece nezůstalo jen v lockdownu, pro spoustu lidí zůstalo dodnes.
Zdroje: Wikipedie, Česká televize
