Článek
Brouzdám Instagramem a jako vždy mi vyskočí fotka Terezy a Lukáše. Tentokrát stojí před svou modrou dodávkou na útesu nad mořem v Chorvatsku, s jejich loveckým psem Samem, který majestátně sedí vedle nich a hledí do dálky. Západ slunce barví krajinu do oranžova.
„Den 157 našeho nekonečného putování! Dnes jsme prošli 15 kilometrů po pobřeží, uvařili si večeři z čerstvých ryb od místního rybáře a Sam si užil plavání v moři. Svoboda je naše jediná droga! #vanlife #cestovani #dobrodruzstvi #pes“
Povzdechnu si a odložím telefon. Tereza je moje kamarádka z vysoké školy a já moc dobře vím, jak to doopravdy je.
„Proč jsi mi nezvedala telefon?“ ptám se, když mi Tereza konečně volá zpět.
„Promiň, byla jsem úplně vytížená,“ zívne do telefonu. „Měli jsme náročný den, štreku v horách a pak jsme fotili západ slunce. Ani jsem neměla signál.“
„Hm, to je zvláštní,“ odpovím. „Na Instagramu jsi přitom přidala tři fotky a dva příspěvky na stories.“
Následuje ticho. Pak Tereza tiše řekne: „Mohla bys přijet? Potřebuju si s někým promluvit.“
O dvě hodiny později stojím před panelákem na sídlišti. Když mi Tereza otevře dveře, skoro ji nepoznávám. Na Instagramu je vždy opálená, štíhlá, s dokonalým líčením. Dívka přede mnou má kruhy pod očima, je bledá a vlasy má mastné a neupravené.
Byt je v hrozném stavu. Všude se povalují krabice od donáškového jídla, oblečení a na gauči leží notebooky a profesionální fotoaparát. V rohu pod stolkem leží Sam, jejich lovecký pes. Je mnohem menší, než vypadá na fotkách, a když mě vidí, jen líně zvedne hlavu a pak ji zase položí.
„Kde máš Lukáše?“ zeptám se, když si sedám na jediné volné místo na gauči.
„Musel na schůzku, řešíme jednoho sponzora,“ odpoví Tereza.
„Tak to je super! “ říkám nadšeně.
„No ani ne, je to jen nějaký žrádlo pro hafany. Lepší by byla nějaká technika,“ odpoví zklamaně Tereza.
Nedalo mi to a na rovinu se zeptala, proč na Instagramu dnes byla fotka, že jsou na útesu v Chorvatsku, ale realita je jiná.
Tereza se hořce zasměje. „Ach ano, naše velké dobrodružství.“
„Lukáš přišel před rokem o práci,“ začne vyprávět. „Já tou dobou už dělala influencerku na částečný úvazek. Měli jsme docela dost sledujících díky fotkám z dovolených. Lidé milovali naše cestovatelské příspěvky, tak jsme si řekli, že to zkusíme naplno.“
„A ta dodávka?“ zeptám se.
„Existuje,“ přikývne. „Koupili jsme ji loni v létě a jeli na dvouměsíční výlet po Evropě. Nafotili jsme si zásobu na rok dopředu. Různá místa, různé oblečení.“
V tu chvíli se ozve zvuk klíče v zámku a do bytu vchází Lukáš, který přibral dobrých patnáct kilo a jeho kdysi svalnatá postava je teď pryč.
Tereza vstane a hned se ptá, jak dopadl na jednání. Lukáš jen pokrčí rameny a prohlásí: „Ale vystačilo by to pro Sama jen na jeden rok, tak jsem je odmítl.“
Jen jsem tiše seděla a říkala si, co by za to dala naše máma s bernardýnem. Bylo až moc ticho, tak jsem nadhodila otázku: „A kam máte v plánu zase vyrazit s dodávkou?“
Lukáš a Tereza si vymění pohledy. „Prodali jsme ji před třemi měsíci,“ přizná nakonec Lukáš. „Potřebovali jsme peníze na nájem. Ale nikdo to neví. Na Instagramu jsme pořád na cestách.“
Tereza si zakryje obličej rukama. „Je to strašně vyčerpávající. Každý den musíme přidávat nové příspěvky, odpovídat na zprávy, komunikovat se sponzory. Předstírat, že jsme někde jinde, že děláme něco jiného.“
„Tak řekněte pravdu,“ navrhnu.
„Nemůžeme,“ zavrtí hlavou Lukáš. „Je to náš jediný příjem. Máme smlouvy se sponzory, dostáváme peníze za propagaci outdoorového vybavení, fotografických batohů a cestovního pojištění…“
„Které ani nepoužíváte.“
„Ne,“ povzdechne si Tereza. „Jídlo si objednáváme přes donášku, protože nemáme čas vařit. Sam chodí jen kolem domu, protože nemáme energii na dlouhé procházky.“
Lukáš vytáhne telefon a ukáže mi jejich poslední příspěvek – video, jak běží s Terezou po pláži se Samem.
„Tohle jsme natočili v červnu,“ řekne. „Od té doby jsem strašně přibral a Tereza má z toho depku. Ale na Instagramu jsme pořád ti šťastní dobrodruzi.“
Podívám se na Sama, který teď spí pod stolem, obklopený krabicemi od jídla.
„Víš, co je na tom nejhorší?“ řekne tiše Tereza. „Když jsme opravdu cestovali v té dodávce, nikdy jsme to nedokumentovali. Byli jsme tak zabraní do zážitku, že jsme zapomínali fotit. A pak jsme začali fotit všechno, abychom měli obsah. A najednou už jsme nikam nejezdili, jen fotili. A teď ani to ne. Teď už jen upravujeme staré fotky a předstíráme, že jsme na cestách.“
Venku déšť bubnuje do oken. Na sociálních sítích mezitím Tereza s Lukášem sdíleli další fotku – piknik v olivovém háji pod jasně modrým nebem. „Dnešní snídaně s výhledem! Život je krásný, když ho žijete naplno! #cestovani #svoboda #laska“
Realita nemohla být vzdálenější. Proto berte s rezervou vaše oblíbence na sociálních sítích, třeba sedí ve vedlejší bytovce doma a jen umí chytře využít nafocený materiál ze starých cest.
