Článek
„To je dost, že jste už vzhůru. To by mi kdysi u rodičů neprošlo, vstávat až v devět,“ poznamenala tchyně, když stoupala po schodech k nám. Jakmile vešla do kuchyně, hned začala kárat.
„Kde jsou rohlíky?“ ozvalo se ráno od stolu. Babička stála nad pečlivě připravenou snídaní a nevěřícně kroutila hlavou. V miskách byly ovesné vločky s jogurtem, čerstvým ovocem a oříšky. Na stole stál džus a pro Petra jeho oblíbený černý čaj.
„Rohlíky s máslem, šunkou a sýrem jsou nejlepší volbou!“ trvala babička na svém. „Copak ty děti nedostanou pořádnou snídani?“
Ivanka cítila, jak se jí svírá žaludek. Měsíce učení dětské výživy, konzultace s odborníky, pečlivě sestavené jídelníčky – a teď tohle. Malý Tadeáš bojoval s obezitou a až změna stravy, kterou přijala celá rodina, mu pomohla dostat se na zdravou váhu. Jenže tchyně na to měla úplně jiný pohled.
„A takový rohlík s máslem a marmeládou je ještě lepší,“ pokračovala babička. „Takhle jsem dělala snídaně pro Aleše a podívej se, jaký z něj vyrostl statný chlap!“
Ivanka prostě neměla slov, radši si udělala kafe a přestala tchyni vnímat.
Válka ohledně výchovy
Každý den byl malou bitvou. Když Aleš s Ivankou stanovili dětem nějaké hranice, prarodiče je okamžitě zpochybnili. „Vždyť jsi jako malý zlobil úplně stejně,“ říkávala babička s úsměvem, když viděla vnouče potrestané za přestupek.
Děti brzy pochopily, že mohou dospělé obcházet. Stačilo jen přeběhnout od jedněch dveří k druhým. A když doma nedostaly sladkost, stačilo zajít za dědou, ten měl vždycky nějakou čokoládu stranou.
Nekonečné úkoly
Nenápadně to začalo těmi nejmenšími prosbami. „Až pojedete na nákup, koupíte mi pár věcí?“ Zpočátku to byly opravdu drobnosti - malé zapomenuté položky, které se snadno přehlédnou. Ivanka s Alešem vždy ochotně vyhověli. Jenže z drobných poznámek se brzy staly dlouhé nákupní seznamy. Nákup jídla na dva týdny, kosmetika pro tchyni, speciální krmivo pro kočku, leták z druhého konce města, noviny – a k tomu všemu ještě několik dalších „maličkostí“.
Totéž platilo pro jakoukoli činnost mimo dům. Když šli po práci s kafíčkem na zahradu, už slyšeli: „Až tam půjdete, prosím vás, zalejte záhonky.“ A vzápětí přišlo připomenutí, že by se hodilo nastříhat čerstvé bylinky, sebrat uzrálé ovoce nebo posekat trávu.
Ponižování před vlastní ženou
Aleš cítil, jak se ocitá v nemožné pozici. Kritizovaný otcem za každou nespravenou drobnost v domě, ponižovaný před vlastní ženou a dětmi. „Máš štěstí, že bydlíš s námi,“ říkal tchán pohrdavým tónem, „jsi úplně marný.“
Když mu Aleš oponoval s tím, že když se jako malý chtěl něco naučit, tak ho odháněl, že na to nemá čas, neřekl mu na to nic. Jen mávnul rukou.
Ivanka s Alešem vedli pozdní noční hovory plné frustrace. „Měli jsme zůstat ve městě,“ šeptala hořce. „Sice to bylo drahé, ale měli jsme klid.“
Děti jako rukojmí
Nejvíc to dopadalo na děti. Prarodiče, kteří dříve trávili s vnoučaty každou volnou chvíli, je nyní začali vnímat spíše jako obtíž. „Jděte si za tátou a mámou,“ ozývalo se čím dál častěji. Babička je najednou nezahrnovala sladkostmi a buchtami, čím dál víc se jen ozývala s tím, že má také vlastní zájmy a život.
U rodičů bylo zase znát to, že jsou pod tlakem. Už nebyli tak veselí, měli obavy z toho, co se ten den zase stane.
Úspora peněz, ale ztráta svobody
Každý rok tisíce rodin podléhají ekonomickému tlaku a rozhodují se pro společné bydlení. Ačkoli v některých případech může tento krok přinést radost a posílení vztahů, většina rodin zjistí, že za ušetřené peníze platí ztrátou soukromí a duševního klidu.
Rozdílné názory na výchovu, denní režim a životní styl mohou vést k napětí, které nenahradí žádné úspory. Výjimky, kdy soužití skutečně funguje, jsou vzácné, a to, co začínalo jako ekonomická výhoda, se snadno může proměnit v nejdražší investici do rodinných vztahů.
