Článek
„Tak kdy už budete mít děti?“ „To si ani neumíš představit, jaké to je být rodičem.“ „V tvém věku už bys měla myslet na rodinu.“ Možná jste podobné věty již slyšeli nebo je dokonce sami vyslovili. Pro mnoho bezdětných lidí jsou takové poznámky bolestivou součástí jejich každodenního života. Jenže skutečnost je mnohem složitější, než se na první pohled může zdát.
Různé cesty, různé osudy
Jeden pár může čelit letitému problému s otěhotněním, od potratů počínaje po umělé oplodnění konče. Ve většině případech se s tím vyrovnávají v soukromí. A tak rýpanec, že je nejvyšší čas, bude bolet o to více.
Někdo jiný si život bez dětí zvolí vědomě. A hned dostane nálepku „zlouna“, který nemá rád děti. Nikoho totiž už nezajímá skutečnost, že svůj čas věnuje nejen práci, ale i dobrovolnictví. Často pomáhají různým organizacím, které zachraňují děti. Případně je to ten nejlepší strýc či teta pod sluncem pro všechny děti v okolí.
Společenský tlak a předsudky
Naše společnost stále vnímá bezdětnost jako něco nepřirozeného, něco, co je třeba „napravit“ nebo „vysvětlit“. Bezdětní lidé čelí nejen nevyžádaným radám a poznámkám, ale často i přímému odsouzení. Přitom důvodů pro bezdětnost může být mnoho:
- Zdravotní komplikace a neplodnost
- Vědomé rozhodnutí věnovat se jiným životním cílům
- Psychické trauma nebo těžká životní zkušenost
- Absence vhodného partnera
- Ekonomická situace
- Genetické predispozice k závažným onemocněním
Změna perspektivy
Možná je čas změnit způsob, jakým o bezdětnosti mluvíme. Místo souzení a nevyžádaných rad bychom měli:
- Respektovat soukromí druhých a jejich životní rozhodnutí
- Uvědomit si, že za každým člověkem se skrývá jedinečný příběh
- Přestat považovat rodičovství za jedinou cestu k naplněnému životu
- Vnímat různorodost životních cest jako přirozenou součást společnosti
Cesta k porozumění
Každý člověk má právo na vlastní životní cestu. Někdo nachází naplnění v rodičovství, jiný v kariéře, umění nebo v pomoci druhým. Důležité je přestat soudit a začít naslouchat.
Příště, než položíte někomu otázku na děti nebo vyslovíte soud o jeho bezdětnosti, zkuste se na moment zastavit. Co když za tím vším stojí příběh, který by vám zlomil srdce? Co když je ta osoba šťastná tak, jak je, a vaše dobře míněné rady jen způsobují bolest?
Možná je čas přestat vnímat bezdětnost jako sprosté slovo a začít ji vnímat jako jednu z mnoha legitimních životních cest. Protože hodnotu člověka neurčuje počet jeho potomků, ale to, jaký otisk zanechává ve světě kolem sebe.
Problémy mají i páry s dětmi
„Už budeš rodit?“, „Kdy budete mít druhé?“ a „Kdy se konečně vezmete?“ - také nepříjemné otázky, já vím. Ale naše společnost to asi jinak ani neumí.
Z toho plyne, že je úplně jedno jestli máte či nemáte děti. Nevhodné dotazy budete mít stejně. Proto se vždy snažte vcítit do toho druhého, neubližujte si navzájem.
