Článek
Květiny, nápisy, symboly. Za mých studentských let patřilo tetování k výjimečným jevům, dnes je tomu naopak. Přesto se stále setkávám s prudkými reakcemi na kérky, které stále rozdělují společnost na zastánce a odpůrce.
Změna generací, změna kůže
„Tetování měli jen kriminálníci,“ říkával můj děda. Byla to realita jeho generace. Dnes? Tetování má vaše lékařka, učitelka vašich dětí i bankéř spravující vaše finance. Přesto se na sociálních sítích pravidelně objevují příspěvky odsuzující lidi s tetováním jako psychicky narušené jedince.
„Potkáte člověka s jedním tetováním a za rok má celé tělo pokreslené. Je to jako droga,“ svěřil se mi nedávno manžel kamarádky, který pracuje ve velké firmě. Je to opravdu závislost, nebo jen způsob vyjádření osobnosti?
Pracoviště: revoluce v přijímání
Ještě před deseti lety existovaly profese s jasně definovaným dress codem – žádné viditelné tetování, žádný piercing, pouze jedna náušnice v uchu. Dnes? Většina firem změnila pravidla. Přesto se na pracovištích stále objevuje skrytá diskriminace.
Proto někteří jedinci mají „kérku“ šikovně schovanou pod oblečením. Ale potetovaný obličej prostě neschováte.
Psychologie za inkoustem
Někteří vidí v nadměrném tetování způsob, jak zpracovat trauma nebo upoutat pozornost. Jiní ho považují za legitimní formu sebevyjádření a uměleckou volbu.
„Lidé si tetování pořizují z různých důvodů. Někdy je to vzpomínka, hec, jindy výraz přesvědčení nebo jen estetická volba,“ vysvětluje naše kamarádka, která už tetuje lidi několik let. „Automaticky spojovat tetování s psychickými problémy je stejně absurdní jako tvrdit, že všichni milovníci moderního umění mají poruchu osobnosti.“
Svoboda vs. stereotypy
Zatímco mladší generace vidí tetování jako součást identity a osobní svobody, starší často setrvávají v předsudcích minulosti. Je fascinující sledovat, jak tetování může odhalit hluboké sociální rozdíly a předsudky.
Otázkou zůstává: proč v době, kdy bojujeme za rovnost a proti diskriminaci v mnoha oblastech, stále soudíme lidi podle obrázků na jejich kůži? A kdo má vlastně právo určovat, co je „normální“ a co je „divné”?
Většinou tetování řeší starší generace
Mladí jsou ohledně tetování více tolerantní, proto se i ve firmách ustoupilo od určitých parametrů. Ale stále se najdou tací, kteří si tvrdě stojí za svým názorem.
Osobně znám spoustu úspěšných lidí, kteří mají tetování. Nejsou jiní než já. Jen dětem nemůžou říkat, že si nemají kreslit na ruce, protože je mají „počmárané“.
Možná je čas přestat řešit, co mají ostatní na své kůži, a začít se více zajímat o to, jací jsou uvnitř.
A co vy? Máte tetování? A můžu vědět jaké? Sdílejte své zkušenosti v komentářích.
