Článek
V hospodách se vypráví ledacos, ale tento příběh byl jiný. Byl plný agrese, bezpráví a šokujícího závěru. Když jsem ho poprvé slyšela, nevěřila jsem vlastním uším. Nechat ho upadnout v zapomnění by byla škoda.
Lidé od nepaměti vyprávějí příběh o francouzské královně Marii Antoinettě. Říká se, že před popravou jí úplně zešedivěly vlasy během jediné noci. Lékaři a vědci dodnes vedou spory o tom, zda je něco takového vůbec možné. Může člověk opravdu zešedivět strachy?
Kdysi jsem slyšela příběh o noci, která navždy změnila život jedné rodiny a vyprávěl ho policista z oddělení vražd. Muž, který toho za svou kariéru viděl hodně, ale tento případ byl jiný. Byl to příběh, který ho nakonec donutil zahodit uniformu a odejít od všeho, co znal.
Byl běžný večer. Mladá žena se vracela z práce. Dcerka ji netrpělivě vyhlížela z okna bytu. Když odemykala vchodové dveře bytového domu, všimla si na chodbě cizího muže. Srdce se jí rozbušilo. Radši rychle utíkala do bytu, byl jí ale v patách. Rychle zabouchla dveře bytu a otočila klíčem. Jenže muž začal zuřivě narážet vlastním tělem do dveří.
V tom okamžiku věděla, že tohle není jen tak. Podívala se na svou holčičku a s překvapivým klidem jí řekla: „Pojď, zahrajeme si hru. Schovej se do skříně a nevylézej, dokud si pro tebe nepřijdu. A ne, že budeš podvádět.“ Dala jí velkou pusu a pak zavřela skříň.
Stihla to na poslední chvíli.
Vzala rychle telefon, ale než stačila vytočit číslo, dveře nápor agresora nevydržely. Muž se vyřítil přímo směrem k ní. Ona po něm hodila první věc, co měla po ruce, a utíkala. Běžela po schodišti, křičela, bušila na dveře sousedů. Nikdo nikde.
Venku před domem ji agresor dostihl. Povalil ji na zem a začal brutálně mlátit. Táhl ji za vlasy zpět do bytu.
Sousedka z vedlejšího domu všechno viděla. Proto okamžitě volala na číslo 158.
Když zásahová jednotka dorazila, našla v bytě děsivou scénu. Rozbitý nábytek, krev na podlaze, dveřích a muže stojícího nad nehybným tělem ženy v ložnici.
A pak ji našli. Malou holčičku schovanou ve skříni.
Seděla schoulená ve skříni. Kývala se dopředu a dozadu. A její vlasy byly úplně šedé.
Nikdo si nechtěl představit, co chudinka prožila. Slyšela útok agresora, souboj mezi ním a matkou. Výkřiky. Musela se strašně bát, ty vlasy toho byly důkazem.
Holčičku policista zabalil do deky a snažil se s ní mluvit. Holčička měla vyděšený výraz, nedokázala ze sebe vydat jedinou hlásku. Rychle jí z místa činu odvezli, aby neviděla tělo své mrtvé maminky.
Příběhy o extrémním stresu, které vedly k neuvěřitelným změnám, nejsou žádnou novinkou. Během druhé světové války bylo mnoho podobných historek o lidech, kteří kvůli hrůzám, které zažívali, za krátkou chvíli přišli o vlasy nebo se úplně změnili.
Těžko věřit, že by si někdo takový příběh vymyslel. Ale zešedivět během krátké chvíle, to je prostě neuvěřitelné. Co myslíte vy?
