Článek
Někdy si říkám, jestli existuje něco, čemu říkáme šestý smysl. Naše máma má totiž sny, které mě, až děsí svou přesností. Není to poprvé ani podruhé – je to něco, co se táhne celým naším rodinným životem jako neviditelné vlákno spojující přítomnost s tím, co má teprve přijít.
Babiččin hrob
Pamatujeme si ten den jako dnes. Byla jsem ještě mladá, bydlela jsem s rodiči, a ráno jsem našla maminku v kuchyni bledou jak stěna. Třásly se jí ruce, když si nalévala kávu, a oči měla takové, jako by celou noc nespala.
„Stalo se něco, mami?“ zeptala jsem se.
Dlouho mlčela. Pak tiše řekla: „Zdála se mi babička. Prosila mě, ať za ní přijdu. Říkala, že potřebuje pomoc.“
Babička zemřela už před mnoha lety, ale máma k ní měla vždycky zvláštní vztah. Rozhodly jsme se jet na hřbitov. Co jsme tam našly, mě šokovalo. Babiččin hrob byl zničený – květiny rozházené, náhrobek rozbitý, celé místo vypadalo jako po výbuchu.
Dodnes si myslím, že kdyby se mamince ten sen nezdál, možná bychom to zjistily až za týdny nebo měsíce při další návštěvě. Nebo od nějaké místní klepny.
Bratrova nehoda
O pár let později se to stalo znovu. Tentokrát se mamince zdálo o bráchovi. Viděla ho v nemocniční posteli, celého obvázaného, a okolo něj doktoři. Probudila se s pocitem, že se něco strašného stane.
Týž den odpoledne zazvonil telefon. Brácha měl vážnou nehodu na motorce. Auto mu vjelo do cesty a on skončil přesně tam, kde ho máma ve snu viděla – v nemocnici, obvázaný a s několika zlomeninami.
Má ztráta
Nejhorší ze všech snů se týkal mě. Když jsem mamince volala s tou smutnou zprávou, že musím do nemocnice. Protože jsem potratila, chvíli bylo ticho. Pak maminka přiznala: „Víš, zdálo se mi minulou noc, že držím malou holčičku. Moc plakala a nedala se uklidnit. Byla jsem s ní v nějaké bílé místnosti a cítila takový smutek…“
V tu chvíli mi naskočila husí kůže. Maminka o mém těhotenství nevěděla, nikomu jsem to ještě neřekla. A přesto její sen předpověděl přesně to, co se stalo.
Nevysvětlitelné spojení
Říkám si často, co v člověku je, že má takové sny. Jako by byla naše máma napojená na nějakou neviditelnou síť, která spojuje celou naši rodinu. Možná je to láska, možná něco jiného. Nevím.
Co vím jistě, je to, že tyto sny nejsou náhoda. Staly se příliš často a byly příliš přesné na to, aby to byla jen shoda okolností.
Zůstává to pro mě záhadou. Záhadou, která je součástí naší rodiny, něčím, s čím jsme se naučili žít. Možná každá rodina má svá tajemství. To naše se zdá ve snech naší maminy.
PS: Kéž by to byla jen fikce. Něco mezi nebem a zemí evidentně existuje. Doufám, že se mámě brzy zase nebude nic zdát. Jinak bude mít článek pokračování.
