Článek
„Nemůžete si prostě vzít prášek a přijít? Ty výkazy potřebujeme do zítra,“ zněla poslední slova mého nadřízeného, než mi oznámil, že moje pozice ve firmě končí. V tu chvíli jsem ležela ve ztemnělém pokoji, s ledovým obkladem na čele, neschopná mluvit kvůli pulzující bolesti, která mi probíjela lebku.
Marta žila běžný život jako mnoho z nás. Pracovala jako účetní ve středně velké výrobní společnosti, plánovala konečně s někým budoucnost, byla pod tlakem ze všech stran. Než jí život obrátila naruby migréna.
Zase volno?
„Začalo to nenápadně. Občasné bolesti hlavy, které jsem řešila běžnými léky,“ vzpomíná Marta s pohledem upřeným do prázdna. „Jenže postupně se záchvaty zhoršovaly. Nevolnost, přecitlivělost na světlo a zvuky, a bolest… Ta bolest je nepopsatelná.“
Problémy v práci nastaly, když se frekvence záchvatů zvýšila. Namísto občasné absence začala Marta každý měsíc chybět několik dní. A to zejména v období účetních uzávěrek, kdy byl tlak na přesnost a včasnost největší.
„Zase si bereš volno, zrovna když je nejvíc práce? křičel na ní šéf do telefonu. „Nikdo nechápe, že bych dala cokoli za to, abych mohla normálně pracovat,“ říká smutně Marta.
Diagnóza: chronická migréna
Po sérii vyšetření neurologové potvrdili diagnózu: chronická migréna s aurou. Stav, kdy záchvaty přicházejí více než 15 dní v měsíci a jsou doprovázeny zrakovými nebo smyslovými poruchami.
„Když mi lékař řekl diagnózu, paradoxně se mi ulevilo. Konečně jsem věděla, že si to nevymýšlím,“ popisuje Marta moment, který měl být začátkem cesty k lepšímu.
Jenže nebyl.
Hypochondr s papírem od doktora
S lékařskou zprávou v ruce předpokládala, že v práci konečně najde pochopení. Opak byl pravdou.
Finanční ředitel jí tehdy řekl něco, co nikdy nezapomene: „Marto, všichni máme občas bolesti hlavy. Nemůžeme si dovolit, abys vypadávala pokaždé, když uzavíráme čtvrtletí.“ Jako by dlouhá zpráva od neurologa nic neznamenala, povzdechla si.
Situace eskalovala během důležité kontroly z finančního úřadu. Marta dostala záchvat přímo během jednání. „Najednou jsem přestala vidět na půlku zorného pole, následovala nevolnost a pak ta příšerná bolest. Musela jsem odejít uprostřed kontroly.“
O týden později byla propuštěna. Oficiálně z důvodu reorganizace, neoficiálně kvůli „nespolehlivosti“.
Izolace a finanční nejistota
„Lidé nechápou, jak mi moc migréna zasahuje do života. Není to jen bolest hlavy. Je to naprostá nemožnost fungovat,“ vysvětluje Marta. „Nemůžete číst, sledovat monitor, počítat, někdy ani ležet. Jakýkoliv podnět je nesnesitelný.“
Po ztrátě zaměstnání následovalo těžké období. Úspory se tenčily, přítel ji po několika měsících opustil, neschopný žít s někým, kdo „pořád něco má“.
„Najednou jsem byla sama, bez práce, bez partnera, s diagnózou, kterou okolí nebere vážně. Často jsem přemýšlela, jestli si ty bolesti opravdu nevymýšlím. Vždyť jsem přece účetní, měla bych být zvyklá na přesnost a spolehlivost.“
A zase od nuly
Po roce marného hledání práce se Marta rozhodla změnit přístup. „Pochopila jsem, že potřebuji větší kontrolu nad svým časem.“ Začala nabízet účetní služby několika malým podnikatelům na částečný úvazek.
„Není to ideální. Výdělek je poloviční oproti předchozí práci, ale mohu si upravit režim podle svého zdravotního stavu. Když cítím, že přichází záchvat, dokážu práci přesunout na jiný den,“ vysvětluje s náznakem úsměvu.
„Nejhorší na migréně není bolest, ale nepochopení. Chci, aby lidé věděli, že když někdo řekne, že má migrénu - neznamená to, že si chce vzít volno nebo se vyhnout povinnostem. Je to vážný zdravotní stav, který dokáže zničit kariéru, vztahy i sebevědomí.“
