Článek
Každé jaro seju pole s nadějí. Dívám se, jak malé klíčky prorážejí zemi, a vím, že z nich vyrostou ty nádherné, zlaté hlavy, které v létě zaplaví naše pole. Pro většinu lidí je to romantická scenérie, symbol léta. Pro mě je to ale výsledek měsíců dřiny, investice do osiva, hnojiv, techniky a bezpočtu hodin strávených péčí o půdu. Je to živobytí pro mou rodinu, základ našeho hospodářství.
Jenže letos je to jiné. Místo abych se těšil na sklizeň, cítím hořkost a vztek. Moje pole totiž ničí nová pohroma - sdílení polohy mého pole na sociálních sítích.
Nezvaní lidé v poli
Začalo to nenápadně. Pár aut na polní cestě, nějací lidé, co si fotili pole z dálky. Přivřel jsem oči. Říkal jsem si, že se snad budou chovat rozumně. Jenže pak se to začalo šířit. Někdo někde na internetu sdílel mé pole jako ideální místo pro úžasné fotky na Instagram. A od té doby se tu dveře netrhnou.
Lidé přijíždějí v zástupech, často z daleka. Vyběhnou přímo do pole, klidně pošlapou desítky metrů rostlin, jen aby se dostali přímo ke slunečnicím. Lámají stvoly, šlapou po úrodě. Vytváří si v mém poli celé tunely, kruhy, nebo si jen tak bez ostychu utrhnou několik slunečnic a odnesou si je domů. Jako by to patřilo jim.
Je to k zbláznění. Mám práce nad hlavu a teď k tomu musím skoro denně objíždět pole a vyhánět nezvané fotografy. Než se k nim dostanu, je už kus pole zničený. Kolikrát jen koukám z dálky, jak mi před očima mizí kus mé celoroční práce. Je to jako boj s větrnými mlýny. Jsem bezmocný. Policie s tím taky nic nezmůže, na to jsem se už ptal kolegy, tomu na jaře zničili lidi pole s jetelem.
Pole se stává ateliérem zdarma
A víte, co je na tom nejhorší? Mezi těmi fotografy jsou často i profesionálové. Vozí si sem jednoho klienta za druhým, dělají jim placené focení uprostřed mé úrody. Vydělávají na tom solidní peníze, ale vůbec si nelámou hlavu s tím, co se podupe nebo utrhne.
Pro ně je to jen kulisa, ateliér pod širým nebem, a navíc úplně zdarma. Nepřemýšlí o tom, že mi tím dělají skutečnou škodu na majetku. Jakmile je focení hotové, prostě odejdou a nechají za sebou zkázu.
Přál bych jim, aby si to pole museli obstarat sami. Dát do toho tu energii, ten čas, ty peníze. Chtěl bych vidět jejich výraz, kdyby jim někdo jen tak utrhl slunečnici z jejich zahrádky, natož aby jim zničil celé pole pro pár fotek.
Proč bolí každá zlomená slunečnice? Je to ztráta, ne umění
Těžko se vysvětluje někomu, kdo sedí ve městě, co pro nás zemědělce znamená každá jednotlivá rostlina. Jedna zlomená slunečnice znamená o desítky gramů semínek méně. Když si to vynásobíte stovkami nebo tisíci zničených rostlin, jsou to desítky tisíc korun ušlého zisku.
A to nemluvím o čase a úsilí, které s tím je. Ale nejde jen o peníze. Jde o ten pocit, když vidíte, jak někdo bezohledně ničí to, co jste s takovou péčí pěstovali. Je to obrovská frustrace a zklamání.
Někdy si říkám, jestli vůbec tuší, že se pohybují po soukromém majetku. Že by měli mít nějaký respekt. Značky a zákazy vstupu často ignorují. Nezřídka se mi stalo, že jsem je potkal na poli i za soumraku. Jsou to dospělí lidé, ale jejich chování je naprosto dětinské a bezohledné.
Slunečnice patří do jídla, ne na Instagram
Nechci nikomu kazit radost z krásy přírody. Slunečnice jsou nádherné a chápu, že lákají. Ale prosím, zamyslete se. Každé pole, každý plod, je něčí práce a něčí živobytí. Pokud se chcete fotit, zeptejte se majitele.
Nebo hledejte místa, která jsou k tomu určená. Existují farmáři, kteří za symbolický poplatek umožňují vstup na pole nebo dokonce prodávají utržené slunečnice. Tím podpoříte jejich práci, místo abyste ji ničili.
Je to jednoduché – chovejte se k cizímu majetku tak, jako byste chtěli, aby se cizí lidé chovali k tomu vašemu. Selský rozum by měl stačit.
Pevně věřím, že většina lidí nechce škodit úmyslně
Ale někdy si prostě neuvědomují dopady svého chování. Prosím, buďte ohleduplní. Pomozte mně a dalším zemědělcům ochránit naši úrodu, která nám platí hypotéky na domech a úvěry na stroje.
Setkali jste se s podobnou drzostí? Jaký je váš názor na chování instagramových fotografů?
