Článek
Venku je zataženo, místy hrozí bouřky. Ne kvůli tlakové níži, ale proto, že kalendář ukázal konec listopadu. Zatímco jedna polovina Čechů si představuje voňavé perníčky a třpytivé ozdoby, ta druhá tuší, co se schyluje. Movember se loučí a s ním i statisíce pánů, kteří celý měsíc pečovali o své charitativní knírky jako o mimino.
Ne každý má štěstí na husté vousy, takže movember je hlavně měsíc zábavy a smíchu.
První advent. Den, kdy by mělo být všechno dokonalé
Čistý byt, voňavé cukroví na stole, ozdobený věnec se čtyřmi svíčkami. Místo toho vás čeká scéna z hororu: koupelna vypadá jako holičství po nájezdu vandalů, umyvadlo je plné chloupků a odtok? Ten se rozhodl, že dneska pracovat nebude. Co je mu do nějaké celosvětové akce.
Váš muž stojí před zrcadlem s hrdostí gladiátora. Celý měsíc nosil na tváři něco, čemu říká knírek, ačkoliv je to spíš takové chmíří. Vypadá jako malý sumeček, který poprvé plave bez rodičů v přehradě. Jenže teď přišel ten slavnostní moment - holení. Vy zatím venku zdobíte věnec a snažíte se nevnímat zvuky stříhání a falešné zpívání doléhající z koupelny.
Za půl hodiny je hotovo
Koupelna vypadá jako po explozi v továrně na parukářské potřeby. Všude vousy. Na umyvadle, kolem umyvadla, na zrcadle, na dlaždicích, v odtoku, na ručníku, který jste si ten den ráno pověsila čistý. Dokonce jste našla chlupy v kelímku na zubní kartáčky. Jak se tam vůbec dostaly? Ale váš chlap má šťastný výraz, zvládl to! Celý měsíc se neholil.
Váš svěže oholený partner vyjde z koupelny s úsměvem vítěze. Vypadá jako patnáctiletý, kterému právě vyrostl první vous a teď váhá, jestli ho nechat růst, nebo ne. Nebo jako motorkář, který právě přijel po víkendovém výletu a sundal si helmu s hrdostí. „Jsem zpět!“ hlásí nadšeně a hladí si tu čerstvě oholenou tvář.
Vy mezitím držíte hadr, gumové rukavice a láhev s čističem odpadů. Žádný advent, perníčky a vánoční písničky. Jen vy, ucpaný sifon a milion malých chlupatých nepřátel rozházených po celé koupelně.
Jenže pak si vzpomenete na páry, kde žijí dva muži. Tam teď probíhá apokalypsa. Dvojnásobek vousů znamená dvojnásobek chaosu. Dvě umyvadla? Nestačí. Dva odtoky? Oba ucpané. Jeden hadr? Směšné. Tam teď někdo volá instalatéra a psychologa najednou.
Cukroví leží napůl udělané na kuchyňském stole
Adventní věnec čeká na poslední výzdobu. Vy sedíte na zemi v koupelně a lovíte z odpadu klubko vousů, které vypadá jako hnízdo nějakého podivného ptáka. V rádiu hraje písnička All I Want For Christmas Is You od Mariah Carey a vy si připadáte jako ve filmu Krásná pokojská, ne jako Pretty Woman ve vaně plné pěny.
Partner mezitím sedí v obýváku a scrolluje na mobilu. Usmívá se na vás s tou krásnou bílou tvářičkou. „Miláčku, nezapomeň zapálit tu první svíčku na věnci!“ volá veselým hlasem. „A kdy bude ten oběd? Nějak mi vyhládlo.“
Vy se na něj podíváte přes rameno, v ruce stále držíte hadr plný chlupů a v hlavě vám probleskne myšlenka: Příští rok ho přihlásím do jiné charitativní akce. Třeba takové, kde se měsíc jen válíte na gauči.
První adventní neděle se kvapem blíží a s ní i holení.
Ale dobře, jde přeci o charitu
Movember je důležitá věc, která myslí na podporu zdraví mužů. To chápu. Jenže proč zrovna teď? Proč nemůže movember končit třeba v polovině října, kdy ještě máte sílu? Proč ne v lednu, kdy stejně všichni trpí posvátečními depresemi a další průser už člověka ani nezlomí?
Konečně doděláte úklid. Koupelna je čistá, odtok opět funguje. Jdete do obýváku, kde partner spokojeně popíjí rumíček. Vypadá dobře, to musíte uznat. Už zase jako ten kluk, do kterého jste se kdysi zamilovala.
„Tak co, zapálíme tu první svíčku?“ zeptá se.
Vy přikývnete, sedáte si vedle něj a zapálíte první adventní svíčku. Plamen tiše plápolá a vy si uvědomíte, že i přes všechno to drama to vlastně stojí za to. Movember proběhl, advent začíná, cukroví se dopeče a vousy v odtoku? Ty jsou už minulostí. Do příštího roku, kdy všechno začne znovu.
O několik plechů cukroví později a s pověšenými světýlky vás čeká překvapení – napuštěná vana s pěnou! A vy jako malá holka do ní běžíte jak zběsilá. Když si tam tak hovíte, řeknete si nakonec: „Tak já taky budu úřadovat s žiletkou,“ a odtok opět pláče, ale tohle už je opravdu na instalatéra.
