Článek
Máma to samozřejmě myslela dobře. Jenže když jsem seděla na židli, zatímco se ke mně blížila s kartáčem a pohledem člověka, co má jasný cíl a nulové slitování, přepadala mě malá panika. Každé česání bylo jako menší útok na lidská práva. Vlasy se vzpíraly, já se vzpírala taky, ale kartáč měl vždycky poslední slovo.
Když se to nějakým zázrakem podařilo stáhnout do culíku, gumička držela jen silou vůle. Vypadala, jako by měla každou chvíli explodovat. Žádná séra, kondicionéry nebo jiné kosmetické vychytávky. To v naší domácnosti fakt nefrčelo. Tuhle kosmetiku měli jen ti, co jezdili „za čáru“ nakupovat. U nás vládly kopřivové šampony, které voněly tak zvláštně, že je cítím dodnes. Možná i ty mohly za to, že moje vlasy byly tak divoké. Věřím tomu.
Když jsem vyrostla, přišla éra žehliček. Konečně šance na rovné vlasy! Ale taky každodenní boj s časem, spálenými prsty a zoufalstvím. Žehlit si hlavu každý den? No, děkuju pěkně. To jsem měla radši vypadat jako chundelatý přízrak.
Návštěvy kadeřnic? Peklo na zemi. Byla jsem jejich „případ“, kterému se musela přijít podívat i praxe z vedlejší školy. Jako by jim někdo řekl: „Hele, dneska tu máme lvici. Běžte se podívat na tu hřívu.“ Cítila jsem se jak výstavní kus. Lvice Elza v pubertě s elektrickým výbojem kolem hlavy.
A když jsem konečně přemluvila kadeřnici, že chci rovné vlasy, připadala jsem si jako hrdinka. Až do chvíle, kdy jsem nasedla do autobusu a malá holčička se rozbrečela, že chce tak krásné dlouhé vlásky jako já. A mně spadla všechna ta radost až někam ke kotníkům.
Jiná kadeřnice byla ještě urputnější. Přesvědčila mě, že přece musím být hrdá, že mám vlny, že „takové by chtěla každá druhá“. Výsledek? Domů jsem šla přes celé město s hlavou jako pudl. Zoufale jsem se modlila, aby mě nikdo neviděl, a doma jsem letěla rovnou do sprchy. Tam jsem aspoň měla naději, že voda smyje nejen pěšinku, ale i hanbu.
Mít kudrnaté vlasy je, dámy, fakt poděs. Nedrží tvar, kroutí se jak chtějí, a stačí trocha vlhkosti venku – rovné vlasy jsou rázem jen vzdálená vzpomínka. Účesy? Ha ha. Většinou končí v drdolu.
No nic. Jdu si umýt hlavu, ať se mi ty potvory zas zkroutí. A doufám, že kartáč se mi dnes vyhne obloukem.
