Článek
Radka vychovává svého syna zcela sama od jeho narození. Po nevydařeném vztahu zůstala na všechno sama. Finanční zajištění rodiny, domácnost i péči o dítě, protože bývalý partner neměl zájem o vlastní dítě. Kontakt s prarodiči byl minimální. Radka si slíbila, že její syn nesmí ničím strádat a že mu vytvoří krásné dětství navzdory okolnostem.
Postupně se z její péče stala takzvaná „opičí láska“
Všechny překážky v synově životě se snažila odstraňovat ještě předtím, než na ně narazil. Kupovala mu hračky dřív, než o ně stihl požádat.
Ve škole pravidelně komunikovala s učiteli, aby synovi pomohla s každým problémem. Když dostal horší známku, okamžitě zařídila doučování. Domácí povinnosti za něj často vykonávala sama, protože „chudák má tolik učení“. Chtěla, aby měl vše, co potřebuje, a nepocítil svou neúplnou rodinu jako handicap.
Nyní je synovi osmnáct let a Radka se cítí stále více frustrovaná
Mladý muž, který by měl stát na prahu samostatného života, projevuje minimální iniciativu a trpí neschopností překonávat i běžné překážky. Jeho motivace k samostatnosti je téměř nulová.
Nedávná situace s autoškolou Radce otevřela oči
Syn projevil zájem o řidičský průkaz, ale když zjistil, že musí absolvovat lékařskou prohlídku a vyplnit několik formulářů, celý proces se pro něj stal nepřekonatelnou překážkou.
„Mami, nemohla bys mi zavolat k doktorovi? Nevím, jak to mám udělat,“ požádal ji. Když mu vysvětlila, že stačí zatelefonovat do ordinace a domluvit si termín, prohlásil, že je to příliš složité. Podobně reagoval na nutnost vyplnit přihlášku. Papír několikrát odložil s tím, že to udělá později. Po dvou měsících byl formulář stále nevyplněný.
„Přece nejde o nic složitého,“ říká Radka se slzami v očích. „Jen zvednout telefon a domluvit si termín. Jen vyplnit pár řádků v formuláři. Jak může být tohle problém pro mladého, inteligentního člověka? A co teprve, až bude muset řešit skutečné životní výzvy?“
Radka si začíná uvědomovat, že její snaha ochránit syna před každou nepříjemností mu ve skutečnosti ublížila. Místo toho, aby ho posílila, ho učinila závislým na její pomoci. Bez ní se cítí bezmocný a neschopný.
„Někdy se ptám, jestli je to jen jeho problém, nebo problém celé generace,“ svěřuje se Radka. „Všude kolem vidím mladé lidi, kteří se hroutí při prvním náznaku nepohodlí. Je to vina nás rodičů? Nebo této zvrácené doby, která jim nabízí okamžité uspokojení prostřednictvím technologií a sociálních sítí?“
Výchova bez překážek může mít vážné následky
Děti, které nikdy nezažily frustraci, zklamání nebo nutnost vynaložit úsilí k dosažení cíle, nemají šanci rozvinout odolnost, schopnost vyrovnat se s nepříznivými situacemi a překonat je.
Když dítě nemá zkušenost s překonáváním překážek vlastními silami, začne věřit, že bez pomoci druhých nedokáže čelit výzvám. To vede k nízké motivaci, úzkostem a případně i k depresím.
Radka nyní hledá způsoby, jak situaci napravit
Uvědomuje si, že nebude snadné vše najednou změnit. „Říkám si, že jsem mu chtěla dát všechno, ale možná jsem mu měla dát hlavně šanci naučit se samostatnosti,“ říká tiše.
Příběh Radky a jejího syna není ojedinělý
Mnoho rodičů dnes řeší, jak najít rovnováhu mezi podporou a vytvářením prostoru pro samostatnost, jak děti připravit na reálný svět plný výzev a překážek, jak v nich podpořit vnitřní sílu a motivaci k překonávání těžkostí a zároveň jim dopřát hezčí život, než jaký měli oni sami.
Možná je čas přehodnotit náš přístup k výchově a uvědomit si, že nejcennějším darem, který můžeme svým dětem dát, není bezstarostné dětství, ale schopnost postavit se životním výzvám s odvahou a sebedůvěrou.
