Článek
Mám pocit, že se nám HR svět snaží namluvit, že je naprosto v pořádku držet nás v nevědomosti. Častým argumentem, který se teď šíří sociálními sítěmi, je, že uvedení finančního ohodnocení do inzerátu prostě nepatří. Prý je to výsostné právo personalistů sdělit plat až na pohovoru, a to ještě ideálně tak, aby nemuseli platit tolik, kolik si kandidát původně představuje. Na straně druhé pak stojíme my, uchazeči o práci, kteří se cítíme podvedení a frustrovaní. A já se přiznám, že se mi tenhle přístup příčí.
Možná to znáte taky. Když jsem před lety hledala práci, nejednou se mi stalo, že jsem absolvovala hodinový pohovor. Teprve poté jsem musela „vytáhnout“ z náboráře informaci o nabízeném platu. Bohužel se často ukázalo, že nabízená částka byla tak nízká, že jsem jednoduše ztratila čas i peníze za cestu. A dle žhavých diskuzí na sítích se od té doby nic nezměnilo.
Proč je transparentnost důležitá
Kandidát by měl mít právo vědět minimálně rozsah možného platu, aby mohl posoudit, zda má vůbec smysl se o danou pozici ucházet. Solidní člověk ví, kolik je jeho finanční minimum. Nechce se „handrkovat o poslední kačku“, chce si jen najít práci, která pokryje veškeré nezbytné výdaje. A něco mu ještě zbyde na nenadálé události, jako je zdražování, rozbitá pračka nebo splátka hypotéky.
Argument HR, že finanční ohodnocení do inzerátu nepatří, mi připadá zastaralý a nefér. V době, kdy se mluví o transparentnosti a budování důvěry, je tento přístup krokem zpět. Proč by měl kandidát investovat svůj čas a energii do přípravy na pohovor a samotné účasti, aniž by měl základní představu o tom, zda se mu tato investice vyplatí?
Kam se vytratila vzájemná úcta
Nemluvě o tom, že se často stává, že firmy sice inzerují „motivující finanční ohodnocení“, ale ve skutečnosti nabízejí hluboko podprůměrný plat. To je pak spíše zavádějící než motivující. A ruku na srdce, opravdu si personalisté myslí, že se jim podaří „zpracovat“ kandidáta tak, aby přistoupil na nižší plat, než by si za svou práci zasloužil?
V dnešní době, kdy je trh práce dynamický a informace se šíří rychlostí blesku, je taková taktika krátkozraká. Ve výsledku může poškodit pověst firmy.
Myslím, že je na čase, abychom začali mluvit o férovosti a vzájemné úctě v náborovém procesu. Otevřené a transparentní jednání od samého začátku by prospělo oběma stranám.
Kandidáti by ušetřili čas a frustraci a firmy by získaly kvalitnější a motivovanější uchazeče, kteří by do procesu vstupovali s jasnou představou o tom, co mohou očekávat.
Je na čase přestat schovávat platy a začít jednat s kandidáty na rovinu. Co si o tom myslíte vy?
